Anna Pravdová

Francouzský filosof Pierre Lévy přibližuje kyberprostor nikoli po technické, ale zejména po sociální a kulturní stránce a jazykem filosofa diskutuje nejaktuálnější problémy, které staví před lidstvo převratná počítačová a telekomunikační technika. Na příkladech soudobých uživatelsky přívětivých systémů dokládá nezadržitelný průnik informatiky do každodenního života kulturního člověka. Zároveň tyto technologie se zasvěceným entuziasmem přímo propaguje jako nový a nadějný rozměr humanity.

Katalog přestavuje tvorbu známé a současně ve světě znovu objevované české malířky Toyen, která žila od roku 1947 ve Francii. Autorčino dílo je v něm prezentováno v širším kontextu jejích aktivit (skupina Devětsil, československá surrealistická skupina, pařížská surrealistická skupina), v pěti chronologických oddílech, pojmenovaných podle stěžejního díla daného období: Korálové ostrovy, Magnetová žena, Schovej se, válko!, Všechny živly, Nový milostný svět. Každý oddíl zahajuje podrobná biografie, která dokládá, nakolik je její rozmanité dílo úzce propojené s jednotlivými životními etapami. Vedle chronologických kontextuálních studií se texty věnují zásadním tematickým okruhům její tvorby, jakými jsou například erotika, politika, spektákl, alchymie, analogie, knižní tvorba. Autoři katalogu přinášejí pestré a vzájemně se obohacující přístupy, ať už jsou to básníci, doboví svědkové, nebo různě zaměření badatelé nejen z řad historiků umění. Knihu doplňují dosud nepublikované dokumenty a korespondence. Bohatý obrazový doprovod zahrnuje také řadu dodnes nezveřejněných fotografií Toyen.

Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války. Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi.

Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války. Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi.

Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války. Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi.