Vítězslav Prchal

Pevnosti, hradby a opevnění jsou tématem dějin vojenství, dějin stavebnictví i dějin každodennosti. Byly budovány k vojenským účelům, proto jsou spojeny s válkou, obranou, logistikou, často s lidským utrpením. I tak zůstaly důležitými centry v měnící se krajině – vždyť byly místem k životu. Zůstaly jím i poté, kdy ztratily svůj vojenský význam. Pevnost totiž umí spoluutvářet obrysy vnitřního světa osob, které čerpají důležité impulzy z minulosti místa, v němž žijí, a pociťují nejen silné závazky k jeho dějinám, ale také – a možná více – odpovědnost k jeho dalšímu rozvoji i k lidem, kteří v něm žili v dobách dávno i nedávno minulých. Tomuto tématu se věnuje druhý svazek ediční řady Militaria academica, který vychází z příspěvků 12. pardubického bienále a jehož vydání podpořila Fakulta filozofická Univerzity Pardubice.

Válečné skutky cti, slávy a hrdinství vždy patřily k základním identifikačním prvkům šlechtictví. Kniha zachycuje šlechtu z českých zemí na prahu novověku, kdy jiné pojetí válek a nástup nových profesionalizovaných armád zbavovaly aristokracii válečného monopolu a ona sama objevovala značnou atraktivitu jiných civilních modelů kariér. V centru pozornosti tak nestojí válka samotná, ale její reprezentační potenciál, zejména pak způsoby, jimiž jej aristokraté dokázali přeměnit v mocný propagační nástroj, dokazující jejich výjimečnost, starobylost a užitečnost.