Michal Přibáň

Málokdo zasáhl do vývoje české poválečné prózy tak významně jako Josef Škvorecký. Jeho románová prvotina Zbabělci vyvolala v roce 1959 ostře negativní ohlasy komunistických kritiků, brzy se však ukázalo, že právě tato kniha zásadně a vlastně navždy změnila socialisticko-realistické pořádky v české literatuře. V šedesátých letech Škvorecký bavil čtenáře detektivkami i humoristickými povídkami, současně však již mohl ze šuplíků vytáhnout některé práce z padesátých let, jež do té doby z bezpečnostních důvodů musel skrývat před zraky veřejnosti. Osu jeho díla totiž tvořily čtivé příběhy „ze současnosti“, oplývající nejen humorem, ironií a sarkasmem, ale také nostalgií, melancholií a existenciální úzkostí a především nemilosrdným a nesocialistickým realismem. První díl životopisné monografie z pera zkušeného literárního historika podrobně sleduje Škvoreckého životní i tvůrčí osudy od prvních literárních pokusů až po odjezd do torontského exilu v roce 1969.

Málokdo zasáhl do vývoje české poválečné prózy tak významně jako Josef Škvorecký. Jeho románová prvotina Zbabělci vyvolala v roce 1959 ostře negativní ohlasy komunistických kritiků, brzy se však ukázalo, že právě tato kniha zásadně a vlastně navždy změnila socialisticko-realistické pořádky v české literatuře. V šedesátých letech Škvorecký bavil čtenáře detektivkami i humoristickými povídkami, současně však již mohl ze šuplíků vytáhnout některé práce z padesátých let, jež do té doby z bezpečnostních důvodů musel skrývat před zraky veřejnosti. Osu jeho díla totiž tvořily čtivé příběhy „ze současnosti“, oplývající nejen humorem, ironií a sarkasmem, ale také nostalgií, melancholií a existenciální úzkostí a především nemilosrdným a nesocialistickým realismem. První díl životopisné monografie z pera zkušeného literárního historika podrobně sleduje Škvoreckého životní i tvůrčí osudy od prvních literárních pokusů až po odjezd do torontského exilu v roce 1969.

Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství Sixty?Eight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.

Kniha se zabývá dějinami dvou nejvýznamnějších exilových nakladatelství posrpnového období: Indexu, sídlícího v Kolíně nad Rýnem, a Sixty-Eight Publishers, působícího v Torontu. Jádrem studie je pohled na jejich „paralelní životopis“: obě nakladatelství si byla v mnoha ohledech podobná, měla však své koncepční preference, jejich autorské zázemí se většinově lišilo, z menší části se však shodovalo, takže vznikaly konkurenční vztahy, někdy překvapivě vyostřené (zvláště v případech vydávání děl autorů žijících v Československu). Autor nahlíží na činnost obou nakladatelství v kontextu literárního života českého exilu, okrajově si všímá i dalších nakladatelství, kulturních časopisů apod. Pramennou základnu mu poskytuje jeho mnohaletý výzkum tohoto tématu, dále archiv nakladatelství Index, uložený v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, fond torontského nakladatelství, uložený v Hoover Institution v kalifornském Stanfordu, a konečně archiv Společnosti Josefa Škvoreckého v Praze.

Emigrační vlna z let 1968–1969 byla velmi početná; neskončila ani ve chvíli, kdy normalizační režim na podzim 1969 definitivně uzavřel hranice. Po roce 1968 do exilu ve velkém počtu odešly osobnosti vskutku významné a mnohým co zůstali doma, byla v Praze upřena možnost jakékoli publicity. Autorské zázemí případných nově založených exilových nakladatelství bylo poměrně velké, toto je část příběhu dvou největších v příspěvcích Michala Přibáně: OKAMŽIKY ZRODU, Eduarda Burgeta: Z PROVODÍNA AŽ DO KOLÍNA NAD RÝNEM. JIŘÍ HOCHMAN, PRVNÍ AUTOR NAKLADATELSTVÍ INDEX, Veroniky a Václava Krištofových: OBÁLKOVÁ GALERIE SIXTY-EIGHT PUBLISHERS, Petra Šámala: LUDVÍK VACULÍK MEZI EVROPOU A KANADOU. K PERIODIZACI EXILOVÝCH NAKLADATELSKÝCH AKTIVIT, Ondřeje Sládka: ČESKÁ LITERÁRNÍ VĚDA V SIXTY-EIGHT PUBLISHERS, Michala Schonberga: PROČ NEVYŠEL STÍN SVOBODY. PŘÍBĚH NENAPSANÉ KNIHY JIŘÍHO VOSKOVCE, Joanny Czaplińske: SPISOVATEL HLEDÁ IDENTITU ANEB HLEDÁNÍ SEME SAMA V NEPŘIROZENÝCH PODMÍNKÁCH, Zuzany Říhové: „JINAK NEŽ JÁ ŽIJÍ MODERNÍ AUTOŘI.“ ZKUŠENOST EXILU MILADY SOUČKOVÉ, Vladimíra Novotného: K EXILOVÝM PRÓZÁM JANA BENEŠE, Márie Stankové: SLOVENSKÝ LITERÁRNY EXIL NA PRÍKLADE IVANA KADLEČÍKA, Aleny Přibáňové: NAKLADATELKA SANTNEROVÁ, JEJÍ MANŽEL A ČTENÁŘI, Petry Loučové: ZAPOMENUTÍ KURÝŘI INDEXU. PŘÍPAD GERHARDA KÜCHENA A ULRIKE ACKERMANNOVÉ; Gabriely Romanové: EXILOVÝ (?) ČASOPIS MOST ATD.; Michala Přibáně: OKAMŽIKY ZÁNIKU, Jiřího Dědečka: MOJI EXILOVÍ DOBRODINCI.

Publikace zahrnuje více než 300 podrobných hesel samizdatových edic, časopisů a výběrově i neperiodických sborníků, jejichž vydávání bylo spontánní reakcí etablovaných i začínajících tvůrců na zákonná i nezákonná omezování svobody uměleckého projevu v období komunistického režimu. Autoři se nezabývali jen těmi nejznámějšími vydavatelskými podniky, ale shromáždili mnoho dosud neznámých údajů o řadě lokálních edic a časopisů, které se primárně či sekundárně věnovaly literární tvorbě a její reflexi. Publikace, připravená badateli z Ústavu pro českou literaturu AV ČR za účasti externích specialistů a ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti, je doplněna rozsáhlou úvodní studií, rejstříky a bohatým obrazovým doprovodem.

I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete. Román o návratech a neshledáních. Novinář Pavel Klimeš se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a snaží se najít nové životní cesty i cíle. V tísnivé bilancující atmosféře se uchyluje ke vzpomínkám na kamarády, s nimiž v dětství trávil každé léto na horské chatě v Krkonoších. Na společné dovolené tehdy jezdíval i otcův kolega Milan Knot, který však v polovině 70. let podepsal spolupráci se Státní bezpečností. Po roce 1989 Pavel získává Knotův svazek a někdejšího rodinného přítele v novinách veřejně odsoudí. S odstupem pětadvaceti let se však v případu objevují pochybnosti a nesrovnalosti. Přibáňův román není jen další reflexí normalizačního období; postihuje i postupné zrání generace aktérů listopadových událostí.

I když se vydáte po vlastních stopách, sami sebe nenajdete. Román o návratech a neshledáních. Hlavní rovinu vyprávění tvoří melancholický příběh novináře Pavla Klimeše, který se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a ocitá se v situaci, která ho nutí hledat nové životní cesty i cíle. V tísnivé bilancující atmosféře se uchyluje ke vzpomínkám na partu kamarádů, s nimiž v dětství trávil každé léto na horské chatě v Krkonoších. Ve vzpomínkách se stále častěji objevuje postava otcova kolegy Milana Knota, který pro vypravěče kdysi představoval dětský vzor. V polovině sedmdesátých let však svým přátelům nepřímo přiznal, že podepsal spolupráci s StB, na čas se před nimi uzavřel a na společnou dovolenou přestal jezdit. O tom, co konkrétně Knotova spolupráce s StB způsobila dalším návštěvníkům krkonošské chaty, získává Pavel Klimeš po listopadu 1989 přesvědčivé indicie a v novinách někdejšího rodinného přítele veřejně odsoudí jako agenta StB. S odstupem dvaceti let se však v celém příběhu objevují pochybnosti a nesrovnalosti

Slovníkově uspořádaná publikace přináší rozsáhlá a podrobně zpracovaná hesla čtyř desítek českých nakladatelství, která se od konce čtyřicátých do konce osmdesátých let soustředila na literární a literárněvědnou produkci, popřípadě vydávala knihy z příbuzných odborných a uměleckých oblastí. Zastoupena jsou nakladatelství s celostátní působností i tzv. krajská nakladatelství, nechybí ani vybraná hesla z oblasti exilové literatury. Jednotlivá hesla přinášejí informace o dějinách příslušné instituce, výklad produkce, přehledně zpracované bibliografické informace a rozsáhlý soupis literatury předmětu.

Kniha Michala Přibáně je výsledkem autorova pátrání po životních příbězích dvou výrazných osobností našeho poúnorového exilu. Vydavatel a redaktor Antonín Vlach i jeho jmenovec, básník a nakladatel Robert Vlach, v padesátých letech zásadně ovlivnili exilový literární život: vydávali časopis, knižní edici a založili reprezentativní zastřešující organizaci. Tím se po zásluze zapsali do dějin české literatury, ovšem jak ukazují nové archivní nálezy, neméně zajímavé jsou jejich dobrodružné životní osudy, poznamenané dvojí totalitou a plné někdy až románových paradoxů.