Vladimír Přibský strana 2 z 2

Publikací Lída Baarová Krása je hřích se završuje volná trilogie románů, které pojednávaly o osudech významných českých hereček ve třicátých letech. Knihy spojuje velké téma, tím tématem je odvaha jít si za svým, stát si na svém názoru bez ohledu na to, že společenská situace po nás žádá, abychom se chovali jinak. Jak Adina Mandlová, tak Nataša Gollová spolu s Lídou Baarovou byly po válce v roce 1945 označeny za kolaborantky. Je na každém člověku, aby posoudil, zda toto označení bylo na místě. Všechny tři knihy ukazují herečky v jiném světle, než v jakém je například vnímali jejich současníci. Vladimír Přibský se snažil o objektivní zhodnocení jejich životní situace. Publikace Lída Baarová nás zavádí do období, kdy je Československo ještě relativně samostatné a fungující. Jen v Německu a v Sudetech se zvyšují pronacistické tendence, které se ke konci knihy vyhrocují. Mladičká Lída Baarová působí jako herečka v Německu a svou krásou okouzlí říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. To roztočí velký kolotoč intrik a problémů, které nakonec eskalují úprkem do Československa. V poslední knize volné trilogie Vladimír Přibský umocňuje dusivost a tíživost předokupační atmosféry v Československu a poukazuje na hierarchické uspořádání v NSDAP, kde i ten největší nacistický pohlavár, byl ve skutečnosti nesmírně malý.

Basilej na počátku roku 1433 v době konání církevního koncilu se změnila v město biskupů a kardinálů, ale i kejklířů, kuplířů, kněžek lásky a kacířů. Tak bylo nazýváno české husitské poselstvo, které do Basileje přijelo na učená hádání s katolickými preláty o správný výklad Písma svatého. Autor nahlíží toto významné období našich dějin očima hlavních protagonistů, z nichž každý vidí svět a jeho strázně po svém. Důvěrně přibližuje dnešnímu čtenáři osudy a myšlení lidí na počátku 15. století, dobu, kdy žili naši stateční předkové. Byla to doba, kdy otázka, máme-li se bránit nepříteli, ještě nepřipadala v úvahu.

Neznámé kapitoly ze životopisu Karla IV. Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Několikaměsíční "italské cesty" se zúčastnila i Karlova nejstarší dcera Kateřina, která se v Itálii stala nerozlučnou přítelkyní své nové macechy. Královna Alžběta, o pět let mladší než její vyvdaná dcera, nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého manžela, sužovaného neustále se zhoršujícími bolestmi páteře. Ráznými kroky přispěla jak k pacifikaci povstání v Sieně, tak originálním způsobem vyřešila zapeklitý problém se žoldem pro Karlovo vojsko, a významně se tak zasloužila o zdar této dobrodružné cesty. Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Deník mladičké královny Anny Svídnické – a prozraďme hned na počátku, že pouze fiktivní – zachycuje dramatické události jara roku 1355, které provázely Karlovu římskou císařskou korunovaci. Současně s Karlem byla korunována římskou císařovnou i jeho choť Anna. Bylo jí teprve šestnáct let. Zápisky mladé české královny jakoby den po dni zaznamenávají vývoj vztahu šestnáctileté dívky k muži téměř o třiadvacet let staršímu, českému králi Karlovi. Anna Svídnická byla krásná a inteligentní mladá žena. Karel záhy poznal, že v ní našel ideální partnerku, a nebylo divu, že se do ní hluboce zamiloval. Pro jejich vztah bylo právě jaro roku 1355 klíčovým obdobím. Mělo přinést odpověď na otázku, může-li se čirá povinnost, před niž byla Anna zpočátku postavena, proměnit v obdiv a lásku. Bylo to právě tohle jaro, které mělo způsobit ten zázrak.

Příběh Václava Hanky, bibliotekáře Českého vlasteneckého muzea, a jeho přátel kaplana borče, justiciára Sklenčky, básníka Lindy a malíře-restaurátora Horčičky, kteří na podzim roku 1817 obeznámili českou veřejnost s rukopisem královédvorským a zelenohorským. Kniha přináší nové překvapivé okolnosti nálezů Rukopisů a zpochybňuje možnost, že by šlo o padělky.

Příběh Václava Hanky, bibliotekáře Českého vlasteneckého muzea, a jeho přátel kaplana borče, justiciára Sklenčky, básníka Lindy a malíře-restaurátora Horčičky, kteří na podzim roku 1817 obeznámili českou veřejnost s rukopisem královédvorským a zelenohorským. Kniha přináší nové překvapivé okolnosti nálezů Rukopisů a zpochybňuje možnost, že by šlo o padělky.

Neznámé kapitoly ze životopisu Karla IV. Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Několikaměsíční "italské cesty" se zúčastnila i Karlova nejstarší dcera Kateřina, která se v Itálii stala nerozlučnou přítelkyní své nové macechy. Královna Alžběta, o pět let mladší než její vyvdaná dcera, nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého manžela, sužovaného neustále se zhoršujícími bolestmi páteře. Ráznými kroky přispěla jak k pacifikaci povstání v Sieně, tak originálním způsobem vyřešila zapeklitý problém se žoldem pro Karlovo vojsko, a významně se tak zasloužila o zdar této dobrodružné cesty. Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Deník mladičké královny Anny Svídnické – a prozraďme hned na počátku, že pouze fiktivní – zachycuje dramatické události jara roku 1355, které provázely Karlovu římskou císařskou korunovaci. Současně s Karlem byla korunována římskou císařovnou i jeho choť Anna. Bylo jí teprve šestnáct let. Zápisky mladé české královny jakoby den po dni zaznamenávají vývoj vztahu šestnáctileté dívky k muži téměř o třiadvacet let staršímu, českému králi Karlovi. Anna Svídnická byla krásná a inteligentní mladá žena. Karel záhy poznal, že v ní našel ideální partnerku, a nebylo divu, že se do ní hluboce zamiloval. Pro jejich vztah bylo právě jaro roku 1355 klíčovým obdobím. Mělo přinést odpověď na otázku, může-li se čirá povinnost, před niž byla Anna zpočátku postavena, proměnit v obdiv a lásku. Bylo to právě tohle jaro, které mělo způsobit ten zázrak.

Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Královna Alžběta nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého nemocného manžela. Svými ráznými kroky se významně zasloužila o zdar této dobrodružné cesty. Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Fiktivní paměti baronky Terezie Grassové, komorné císařovny Marie Terezie, začínají v idylickém období míru, v roce 1754, krátce před vypuknutím sedmileté války o Slezsko, a končí deset let poté, po `slezských válkách`, při nichž na evropských bojištích přišlo o život na půl milionu mladých lidí navlečených do uniforem.

Basilej na počátku roku 1433 v době konání církevního koncilu se změnila v město biskupů a kardinálů, ale i kejklířů, kuplířů, kněžek lásky a kacířů. Tak bylo nazýváno české husitské poselstvo, které do Basileje přijelo na učená hádání s katolickými preláty o správný výklad Písma svatého. Autor nahlíží toto významné období našich dějin očima hlavních protagonistů, z nichž každý vidí svět a jeho strázně po svém. Důvěrně přibližuje dnešnímu čtenáři osudy a myšlení lidí na počátku 15. století, dobu, kdy žili naši stateční předkové. Byla to doba, kdy otázka, máme-li se bránit nepříteli, ještě nepřipadala v úvahu.

Basilej na počátku roku 1433 v době konání církevního koncilu se změnila v město biskupů a kardinálů, ale i kejklířů, kuplířů, kněžek lásky a kacířů. Tak bylo nazýváno české husitské poselstvo, které do Basileje přijelo na učená hádání s katolickými preláty o správný výklad Písma svatého. Autor nahlíží toto významné období našich dějin očima hlavních protagonistů, z nichž každý vidí svět a jeho strázně po svém. Důvěrně přibližuje dnešnímu čtenáři osudy a myšlení lidí na počátku 15. století, dobu, kdy žili naši stateční předkové. Byla to doba, kdy otázka, máme-li se bránit nepříteli, ještě nepřipadala v úvahu.