Vladimír Přibský

Neznámé kapitoly ze životopisu Karla IV. Alžběta Pomořanská byla čtvrtou ženou Karla IV. O tom, jak ji viděl sám český král a římský císař, vypráví tato kniha. Děj se odehrává v roce 1368, kdy byla Alžběta korunována v Římě císařovnou. Několikaměsíční "italské cesty" se zúčastnila i Karlova nejstarší dcera Kateřina, která se v Itálii stala nerozlučnou přítelkyní své nové macechy. Královna Alžběta, o pět let mladší než její vyvdaná dcera, nejenže vynikala mimořádnou silou svých paží, ale byla to i žena velmi energická. Putování císařsko-královského páru do svatého města Říma bylo poznamenáno četnými protivenstvími a Alžběta se nejednou ocitla v situaci, kdy musela rozhodovat za svého manžela, sužovaného neustále se zhoršujícími bolestmi páteře. Ráznými kroky přispěla jak k pacifikaci povstání v Sieně, tak originálním způsobem vyřešila zapeklitý problém se žoldem pro Karlovo vojsko, a významně se tak zasloužila o zdar této dobrodružné cesty. Svou oddanost a lásku k muži o jednatřicet let staršímu prokazovala i později, zejména na sklonku jara 1371, kdy Karel IV. onemocněl horečnatou chorobou neznámého původu...

Na dvoře císaře Rudolfa II. na Pražském hradě je sadistickým způsobem zavražděna jedna lazebnice. Podezřelým se stane i císařův levoboček Julius, který se několikrát projevil jako uzurpátor a surovec. Případ má vyšetřovat velitel hradních trabantů hejtman Pablo Ortiz. Následně dochází k dalším dvěma nápadně podobným vraždám služek. Vyšetřování choulostivého případu se začne zamotávat a ani hejtman Odtiž netuší, jaké tragické rozuzlení ho očekává na konci tohoto příběhu.

Vzestup a pád zemského správce Záviše z Falkenštejna z pohledu jeho současníka, rytíře Zdislava z Lemberka, nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Záviše z Falkenštejna poznáváme nejen jako významnou osobnost českých dějin 13. století, ale i jako člověka z masa a kostí, který měl své přednosti i slabiny a jenž se vedle státnických rozhodnutí dopouštěl i omylů, z nichž ten poslední se mu stal osudným. Z učebnice dějepisu víme, jak to se Závišem z Falkenštejna dopadlo. Habsburské intriky proti němu vyvrcholily tím, že mladý český král Václav II. nechal svého poručníka Záviše dne 24. srpna 1290 popravit pod vítkovským hradem Hluboká jako zrádce.

Fiktivní paměti baronky Terezie Grassové, komorné císařovny Marie Terezie, začínají v idylickém období míru, v roce 1754, krátce před vypuknutím sedmileté války o Slezsko, a končí deset let poté, po `slezských válkách`, při nichž na evropských bojištích přišlo o život na půl milionu mladých lidí navlečených do uniforem.