Zdeněk Primus

Katalog k výstavě The Pope Smoked Dope, alternativní a populární kultura 60. let. Galerie hlavního města Prahy, Dům U Zlatého prstenu, 3.6. — 18.9.2005. Projekt bude reprízován v roce 2006 v Moravské galerii v Brně, v Muzeu umění Olomouc a v Severočeském muzeu v Liberci.

Jiří Valenta (1936 -1991), významný malíř českého informelu a protagonista takzvaných Konfrontací. Po opuštění Československa v roce 1968, navázal na svou dosavadní tvorbu, ale nepodařilo se mu najít napojení na německou galerijní scénu. V roce 1975 přestává malovat a začíná v tajnosti fotografovat, své práce ovšem nijak neprezentuje a nechává je pouze ve formě diapositivů. Zemřel v Kolíně nad Rýnem.

Příběhy z Kávobaru, nová povídková kniha Zdenka Primuse, nás zavede do jedné znamenité stolní společnosti a nechá nahlédnout do zákulisí a životních příběhů hostů pověstné Cibulkovy Literární kavárny v Řetězové. Kavárny, stejně jako hospody, hrály a hrají v životě české společnosti nezastupitelnou roli. Píší se v nich dějiny, rodí se inspirace, řeší frustrace, vznikají a zanikají přátelství a vztahy. Jsou naprosto specifickým prostorem, ve kterém můžete být sami mezi mnoha lidmi, rozjímat, přemýšlet, truchlit, nebo se naopak družit a těšit ze společnosti druhých. Setkávají se v nich lidé spříznění, ale i takoví, kteří by spolu za jiných okolností neprohodili více než pár slov. Pokud se totiž ocitnou spolu u jednoho stolu, otevírá se před nimi neprobádaný terén vzájemných interakcí, od výměny povšechných a nezávazných informací přes akademické debaty o nápravě věcí lidských až po hluboké intimní zpovědi. Nejrůznější stolní společnosti jsou v našem kulturním kontextu hojně a s nadšením pěstovány, staly se záležitostí tradiční, ba kultovní. Vítejte tedy a usedněte spolu s autorem ve vyhlášeném Kávobaru!

Ve venezuelské džungli žije muž s malým chlapcem Aquilou. Jednoho dne se šestiletý syn svého otce zeptá, zda kromě nich existují ještě jiní lidé. Otec musí přiznat, že ano, a začne mu vyprávět, jací lidé a jaké rasy existují. Nemůže mu zatajit, že existují také ženy, a to malého chlapce hodně zajímá. V příštích deseti letech – tak jak Aquila roste – mu popisuje ženu: jak vypadá, čím se liší od muže, jaká je. Druhá část je o Aquilovi, který žije už šest let v civilizaci, a jeho přítelkyně se ho vyptává, proč jsou chlapci a muži takoví, jací jsou. Aquila má totiž schopnost vidět a rozpoznat podstatu každého člověka.

"Sochař, malíř a knižní grafik Zbyněk Sekal, se narodil v roce 1923 a žil v Československu až do své emigrace v roce 1968. Od té doby až do své smrti v roce 1998 žil a působil v Rakousku. Fotografoval od druhé poloviny šedesátých let, ale filmy zvětšoval je jen jako "kontakty". Tyto fotografie mají tak velkou vizuální příbuznost s jeho oficiálním sochařským dílem, že vyvstala myšlenka, jestli mu nesloužili jako fotografické skici k materiálovým reliéfům, plastikám, ale i k návrhům knižních obálek. Kniha Zbyněk Sekal knižní obálky fotografie skládané obrazy, je konfrontací těchto miniaturních fotografií, jeho knižních obálek, kterým se Sekal věnoval po dobu života a skládaných obrazů, reliéfů. Tímto srovnáním vzniká nový celistvější pohled na Sekala jako výtvarníka a českého umělce, tvořícího ve skrytu své doby. Jde tedy o uměleckohistorický objev výjimečné kvality."

Povídky z pera Zdenka Primuse, doplněné dřevoryty významného českého výtvarníka Jana Koblasy.

Soubor devíti povídek, o jejichž titulním hrdinovi autor poznamenal: "Tutus je srdce a Tutus je slabost. Mám Tutuse rád, ale nechtěl bych jím být. Kdybych si ale musel vybrat, tak bych byl raději Tutusem než mužem bez srdce."

Jiří Valenta (1936-1991) patří bezesporu ke stěžejním malířům českého umění šedesátých až devadesátých let. Začínal českým informelem a poslední léta vytvářel na bílé barvě postavené prostorové obrazy zabývající se skutečnými, ale i fiktivními postavami české a světové historie. Materiálnost, smyslnost a kontemplativnost jsou hodnoty, které najdeme v celém jeho díle. Nejinak tomu bylo v posledních letech jeho života, kdy se zabýval už jenom fotografií. Jeho dílo je jen zdánlivě rozděleno na to vzniklé v Československu a následně v Německu. Ve skutečnosti byl umělcem volící vědomě bezpříslušnost.