Zdeněk Primus

Ludmila Padrtová (1931-2016) vytvářela abstraktní kompozice od poloviny padesátých let a byla utajená tehdy a je málo známá i dnes. A to přestože byla společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník. Navíc byla žena, což znamenalo její přehlížení ze strany mužů ať už z řady umělců, kritiků či dokonce přátel. Nadto si netroufala se ať už jakýmkoli způsobem prosazovat. Vzhledem k tomu, že její inspirace pocházela z přírody, pracovala s barvou, která byla tehdy mladými výtvarníky zavrhována. Dnes patří k nejprofilovanějším umělkyním svého věku a to přesto, že je ještě stále známá jen publiku, které chápe a obdivuje abstraktní umění, až už bylo vytvořeno kdekoli. V západní Evropě byl každý umělec, který se věnoval v padesátých letech abstrakci, ceněn a je dnes již známý, pokud ovšem šlo o ženu, tak ta bývá považována všude za kunsthistorický poklad, který je náležitě hodnocen, vystavován a celebrován. Ludmila Padrtová se umění věnovala v padesátých letech a pak už jen těch několik málo let před její smrtí, v první polovině desátých let jednadvacátého století. Je tu ovšem jedna výjimka, a sice barevné fotografie přírody z osmdesátých let dvacátého století. Ačkoli jsou opět identifikovatelné jako motivy z přírody, jsou pojaty chtěně nebo nechtěně jako abstraktní kompozice, v tom se Padrtová nezapřela. Fotografické práce jsou zde publikovány v této míře poprvé, zrovna tak její kresby, koláže a malby z posledních let. Její práce na papíře z padesátých let jsou známy z publikace na které autor knihy Zdenek Primus spolupracoval. Kniha Krajinou k abstrakci je doprovodná publikace jejích velkých výstav v Karlových Varech, Kolíně a Českých Budějovicích. Vl. Boudník je legenda a zůstane jí, Ludmila Padrtová má šanci stát se stálicí na obloze klasické moderny v českém umění po druhé světové válce, což je víc, než si dovedla představit a než by si kdokoli mohl přát.

Kniha sochaře, malíře, grafika a ilustrátora JAN KOBLASA - Dílo ve dvou retrospektivách dokumentuje fotografickou cestou dvě výstavy, jednu z Norimberka druhou z Prahy. Navíc obsahuje kompletní grafickou sadu Koblasovy Apokalypsy, která je podrobně interpretovaná autorem knihy Zdenkem Primusem. Všechny texty jsou dvoujazyčné (česky a německy).

V katalogu stejnojmenné výstavy Psychedelia ve vizuální kultuře beatového věku 1962-1972 jsou vůbec poprvé mapovány a interpretovány československé beatové a rockové plakáty té doby podobně, jako se katalog Papež kouřil trávu před lety věnoval psychedelickým plakátům ze San Franciska, obalům gramofonových desek, knihám, časopisům a rockovým filmům. Katalog obsahuje 137 barevných vyobrazení, obsažný text v češtině i angličtině, ve kterém se Zdenek Primus zabývá československými beatovými a rockovými plakáty z hudebněhistorického a kunsthistorického hlediska. Katalog je zabalen do oboustranného velkoformátového plakátu s 85 barevnými vyobrazeními, na kterém je opět dvojjazyčný text Drogy a psychedelické plakáty od Erica Kinga. Obalem katalogu je složený oboustranný plakát o rozměru 70 x 100 cm.

Soubor devíti povídek, o jejichž titulním hrdinovi autor poznamenal: "Tutus je srdce a Tutus je slabost. Mám Tutuse rád, ale nechtěl bych jím být. Kdybych si ale musel vybrat, tak bych byl raději Tutusem než mužem bez srdce."

Soubor devíti povídek, o jejichž titulním hrdinovi autor poznamenal: "Tutus je srdce a Tutus je slabost. Mám Tutuse rád, ale nechtěl bych jím být. Kdybych si ale musel vybrat, tak bych byl raději Tutusem než mužem bez srdce."

Novela, kterou česko-německý autor napsal v němčině a která se opírá o autentické výpovědi, popisuje příběh a vnitřní stav pěti mužů, které v mládí totalitní (v tomto případě nacistický) režim donutil k vině. Každý z nich jiným způsobem, ale vždy neodvratně, ve zralém věku prožívá vědomí oběti i výčitky svědomí zároveň a dospívá k tragické bilanci vlastního života. Hlavními tématy knihy jsou geneze viny jedince v totalitním režimu, otázka odčinitelnosti provinění a předpoklady odpuštění sobě i druhým. Autor tak svou novelou přispívá k úvahám o poměru nejen jedince a národa, občana a státu, ale také oběti a viny, „nevinnosti“ a zodpovědnosti, přispívá k úvahám o konfrontaci jedince s tím, co ho sice přesahuje, co se vymyká jeho vůli (rodinný původ, historický okamžik dospívání atd.), ale s čím se musí vyrovnat pouze on sám, a to bez politického rituálu, který by vedl ke katarzi.

Katalog ke stejnojmenné výstavě přibližuje českou vizuální kulturu 60. let.

Katalog ke stejnojmenné výstavě přibližuje českou vizuální kulturu 60. let.