Lenka Procházková strana 2 z 3

Příběh Jana Palacha Román o osobnosti a osudu studenta Jana Palacha, který se stal symbolem českého odporu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Lenka Procházková se pokouší ze skromných indicií vytvořit obraz charakteru a osobnosti člověka, pro něhož invaze a pozdější reakce veřejnosti i vlády na ruskou okupaci byly podnětem k promyšlenému burcujícímu činu, který otřásl celou společností pomalu upadající do normalizačních podmínek.

Urob si MAČACIE ZÁVESY: Mačku dvakrát obkresli na kartón a opatrne vystrihni. Na dolný okraj závesu obtlač farbou na textil kartónové mačky tak, aby sa občas na seba pozerali. Detaily dokresli čiernou liehovou fixkou. Kartónové pečiatky môžeš použiť aj na obrus alebo vankúš.

Kolik úsilí stojí být krásný? Být štíhlý? Kolik slz a odříkání? Kolik dlouhých nocí a zoufalých pohledů do zrcadla? Kolik trápení se s dietou a cvičením nikoli z radosti z pohybu, ale kvůli nespokojenosti s tělesnými proporcemi a nutnosti s tím něco udělat, kterou sami sobě diktujeme? A přitom by stačilo tak málo – být se sebou spokojený, vnímat své tělo, jeho potřeby, mít laskavé vztahy s lidmi z okolí i sám se sebou, přiměřeně sportovat a radovat se ze života. Je to opravdu málo? Zkušenosti nám ukazují, že vůbec ne. Že to naopak málokdo umí a ti, kdo dotáhnou představu o svém nedokonalém těle až do nebezpečného konce, končívají v poradnách a ambulancích lékařů, psychologů, nutričních poradců a terapeutů s diagnózou poruchy příjmu potravy. Publikace čtivým způsobem přibližuje problematiku poruch příjmu potravy široké veřejnosti, jak laické, tak odborné, rodičům, učitelům i samotným lidem trpícím mentální anorexií nebo bulimií. Věnuje se např. charakteristice jednotlivých typů poruch příjmu potravy a jejím příčinám, vlivu rodiny, vrstevnických skupin a médií, prevenci, roli školy, ale i správnému složení jídelníčku a místům, kde mohou lidé najít odbornou pomoc. Text je proložen mnoha příběhy.

Dějiny Mnichova Hradiště se začínají psát už ve středověku, od 18. století byl místní zámek rezidencí rodu Valdštejnů, od poloviny 19. století se zde nacházely některé správní a samosprávné úřady. Současnou podobu města do značné míry ovlivnila mohutná stavební činnost na přelomu 19. a 20. století, jíž také mnoho historických budov podlehlo. Tvář místa utvářel i průmysl. Za první republiky tu sídlilo několik průmyslových podniků a po druhé světové válce vznikla v Mnichově Hradišti jedna z největších poboček Libereckých automobilových závodů (LIAZ). Potřeba nových pracovních sil a růst městské populace si vyžádaly vznik další nové zástavby i zánik té starší. Řada objektů v té době ztratila svůj původní charakter a mnohé z nich byly přizpůsobeny požadavkům socialistického realismu. Unikátní historické snímky z Mnichova Hradiště a okolí tyto proměny posledních sto padesáti let přibližují v další z knih edice Zmizelé Čechy.

Sbírka politických úvah, projevů a rozhovorů, které autorka publikovala v období od jara 2014 do podzimu 2015 na nezávislých internetových serverech. Sama tvrdí, že pro tištěné deníky a časopisy jsou její texty „příliš silné kafe“. V předmluvě sbírky spisovatelka vysvětluje, proč místo dalšího románu píše aktuální texty reflektující současnou dobu a neváhá se účastnit i demonstrací. Věří, že: „Spisovatel nemá být povýšen nad nic, čím jeho národ prochází, pokud nechce být považován za zbabělce.“

Soubor textů, vhodný i pro děti s dyslexií, svou délkou i obtížností slov odpovídá možnostem dětí, kterým činí čtení problémy. Ke kontrole porozumění textu přispívají náměty k práci s textem, otázky a orientace v přečteném textu.

Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelka Lenka Procházková publikovala v novinách a časopisech.Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé. Od chvíle, kdy se autorčiným zásadním tématem staly takzvané církevní restituce, se totiž její kritické články objevují už jen na internetových serverech. Snadno zapamatovatelná tvář a hluboký hlas Lenky Procházkové zmizely i z veřejnoprávní televize. Také natáčení filmu o Janu Masarykovi, k němuž zpracovala scénář, bylo Českou televizí odloženo. Spisovatelka hodnotí situaci lapidárně: „Já jsem začínala v samizdatu, takže jsem si odpočátku zvykla psát svobodně, bez cizí nápovědy. A pokud je dnes upřímnost opět vnímána jako hřích, není to pro mě žádná nová zkušenost a ani nová křižovatka. Zkrátka v tom ‚hříchu‘ setrvám.”Texty obsažené ve sbírce Bílý klaun jsou důkazem toho, že jejich autorka převzala otcovo krédo, že politika má být pro každého a že: Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami… Kniha obsahuje mimo jiné i znění archivních dokumentů (trestní oznámení na členy vlády Petra Nečase i na kardinála Dominika Duku) včetně dopisů odeslaných papeži Benediktovi a papeži Františkovi.

Rozhlasová hra.

Starý notýsek v hnědých kožených deskách. Stránky popsané osobitým rukopisem už jsou zažloutlé a působí jako deník. Rodina ani po autorově smrti zápisky neprohlíží, ctí soukromí pisatele. Při každém stěhování se notýsek pietně oprašuje a znovu ukládá do krabice mezi alba a dopisy. Teprve v létě roku 2010 nahlédne autorova dcera na první stránku. Když pozná, že nejde o intimní zápisky, ale o postřehy, které si její otec, spisovatel Jan Procházka, před padesáti lety zaznamenával při svém pobytu na Kubě, začte se do rukopisu. Některé pasáže, například svědecká výpověď účastníka boje v Zátoce sviní, ji uchvátí natolik, že o několik týdnů později odlétá se svou kamarádkou fotografkou do Havany. Mají jen turistické vízum, takže cesta k Fidelovi, s nímž chtějí udělat rozhovor, nebude jednoduchá. Kniha, kterou o putování Lenka Procházková napsala, je zároveň reportáží i románem o současné Kubě. Jména postav jsou sice z pochopitelných důvodů změněna, ale děje a prožitky zůstávají zachyceny tak, jak se odehrály…

Kniha je psaná jako nezadržitelný vodopád autorčiných úvah a myšlenkových pochodů, v nichž se mísí jednotlivé životní etapy, kterými prošla. Autorka rychle přechází od jedné události k další, v nichž autenticky popisuje svůj hektický život: nejsilnější je ta část, která se zabývají nezadržitelným pádem do osidel drogové závislosti. Lévy podává svůj pravdivý příběh velmi upřímně, místy až překvapivě tvrdě, což knize jen dodává na ryzí spontánnosti a neúprosnosti.

Kniha je psaná jako nezadržitelný vodopád autorčiných úvah a myšlenkových pochodů, v nichž se mísí jednotlivé životní etapy, kterými prošla. Autorka rychle přechází od jedné události k další, v nichž autenticky popisuje svůj hektický život: nejsilnější je ta část, která se zabývají nezadržitelným pádem do osidel drogové závislosti. Lévy podává svůj pravdivý příběh velmi upřímně, místy až překvapivě tvrdě, což knize jen dodává na ryzí spontánnosti a neúprosnosti.

Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů, samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak pracu je na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už není pro dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého rozhlasového redaktora však vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá, zda má smys l, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté novoroční poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu padesát tři vteřin. Nakonec tuto poslední "výzvu" přijme a v průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky vtěsnat do časového limitu. Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i s pomocí Emy) a přitom stále mění text, který se má večer po telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu kolegovi a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, k dy už má projev připraven a cvičně si ho předčítá, zavolají mu z rádia, že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit hokejista Jaromír Jágr. Filozof se konečně může opít, čemuž se celý den disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě jedn ou. Poslední verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému staršímu kolegovi (a samozřejmě publiku). Ve hře kromě Marka a Emy zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny zkouší kapela mikuláškou produkci. Filozofo va předtucha, že "tuhle civilizaci už asi nejde zachránit" se v závěru mírní, ale možná jen zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena četnými gagy a komickými nedorozuměními.

Čtivá výpověď spisovatelky Lenky Procházkové. Spoluautorka Iva Pekárková nechává v knize prostor vypravěčskému talentu ženě, která dokázala vychovat 3 děti, jako svobodná matka vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, být signatářkou Charty 77,uklízečkou, držitelkou ceny Egona Hostovského, velvyslankyní, básnířkou, scenáristkou, autorkou románů a hlavně citlivým a čestným človekem.

Čtivá výpověď spisovatelky Lenky Procházkové. Spoluautorka Iva Pekárková nechává v knize prostor vypravěčskému talentu ženě, která dokázala vychovat 3 děti, jako svobodná matka vystudovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, být signatářkou Charty 77,uklízečkou, držitelkou ceny Egona Hostovského, velvyslankyní, básnířkou, scenáristkou, autorkou románů a hlavně citlivým a čestným človekem.

Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů, samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak pracu je na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už není pro dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého rozhlasového redaktora však vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá, zda má smys l, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté novoroční poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu padesát tři vteřin. Nakonec tuto poslední "výzvu" přijme a v průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky vtěsnat do časového limitu. Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i s pomocí Emy) a přitom stále mění text, který se má večer po telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu kolegovi a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, k dy už má projev připraven a cvičně si ho předčítá, zavolají mu z rádia, že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit hokejista Jaromír Jágr. Filozof se konečně může opít, čemuž se celý den disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě jedn ou. Poslední verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému staršímu kolegovi (a samozřejmě publiku). Ve hře kromě Marka a Emy zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny zkouší kapela mikuláškou produkci. Filozofo va předtucha, že "tuhle civilizaci už asi nejde zachránit" se v závěru mírní, ale možná jen zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena četnými gagy a komickými nedorozuměními.

Román ze současnosti, o diplomatech, sólistech baletu, řidičích, mafiánech, policistech, domovnících i bezdomovcích. Je to příběh, který se mohl stát v roce 2004. V tom roce jej taky autorka začala psát. Dokončila jej na jaře 2007. Děj, zachycující devět překotných březnových dnů, se odehrává většinou v Bratislavě, ale i v Brně, v Praze a kdesi u Trnavy. Těsně před koncem se na chvíli ocitneme i v Miláně.