Paul Rabinow

Přestože studie H. L. Dreyfuse a P. Rabinowa je jednou z vůbec prvních knižních publikací věnovaných Michelu Foucaultovi, stále patří k těm nejdůkladnějším a nejoriginálějším knihám, které byly tomuto filosofovi kdy věnovány. Autoři systematicky zkoumají Foucaultovo – v době vydání jejich textu dosud neuzavřené – dílo, přičemž základním výchozím bodem se pro ně stává Foucaultův „metodologický“ spis Archeologie vědění. Na tomto základě potom vymezují Foucaultovo myšlení jak vůči strukturalismu, tak vůči hermeneutice, a interpretují všechny klíčové motivy Foucaultova teoretického projektu: teorii diskursu, subjektu, moci, rozdíl mezi archeologií a genealogií atd. Kniha je doplněna rozhovorem se samotným Foucaultem, a také jeho textem týkajícím se otázky moci.

Paul Rabinow je předním americkým kulturním antropologem, jenž sehrál významnou úlohu v kritickém přehodnocování forem a norem antropologie, zejména v prosazování reflexivity jako plnohodnotné součásti antropologické tvorby dat. Rabinow v díle demystifikuje terénní výzkum jako základní metodologickou orientaci oboru, ukazuje, že jeho průběh a výsledky se odvíjejí nejen od užitých výzkumných technik, ale rovněž a neodmyslitelně od povahy výzkumníka a jeho naladěnosti. Rabinow živou a otevřenou formou líčí svá setkávání s Maročany i francouzskými usedlíky, trampoty a nástrahy antropologického terénního výzkumu, pochybnosti a myšlenky, nad nimiž během výzkumu přemítal. Třeba okamžik, kdy svého spolupracovníka Alího naštvaně vyhodil z auta a nechal jej dojít domů pěšky. Kladl si otázku, zda to znamená konec jeho vědeckého snažení v Maroku. V současnosti je reflexivita nedílnou součástí antropologického výzkumu i prezentace jeho výsledků a kniha Reflexe terénního výzkumu v Maroku se velice rychle zařadila do antropologického kánonu, i když se Rabinowovi dostalo varování, že vydáním díla si zničí slibně se rozvíjející kariéru.