Karolina Ramqvistová

Než John toho rána vyrazil, vzal si na sebe novou teplákovou soupravu a nové běžecké boty, Karin dostala mobil s dobíjecí kartou. Oděv i hovory, co nejdou vystopovat. Řekl „uvidíme se brzy,“ neřekl však kdy. Všichni, kteří byli před ním, tvrdili, že se o ni postarají, ale on jí koupil dům jako hrad. Tam na něj čeká a nemá dovoleno vycházet ven, zatímco on je zase venku „za prací“. Co ji přitahuje na muži, jehož denním chlebem je násilí a zločin? Zatímco její přítelkyně se chtějí bavit, ona přemýšlí o tom, co jí žene, jakou cenu musí za vše platit a jestli se rozhodla skutečně správně. Střípky okolního světa jí připomínají, jaké to mohlo být. Gangsterova přítelkyně je zajímavá kniha z mnoha důvodů. Popisuje život v mezidobí, život nežitý skutečně naplno. Karin tráví mnoho času přemýšlením – o Johnovi, o svém dřívějším životě, o tom, jak dobrovolné bylo její rozhodnutí. Bylo opravdu dobrovolné? Styl i tón vyprávění jsou sice umírněné, pod povrchem to ale vře. Zlost se ven nedostane, pocity se nedávají na odiv, vše musí zůstat v tajnosti, jde o to neztratit tvář. Karininy přítelkyně nejsou zvlášť sympatické, ale jejich podobně smutný úděl vzbuzuje soucit. Ani ony nemají na výběr. Největší oporu tak Karin nachází v manželce hlavního hrdiny Scorseseho filmu Mafiáni, Karen, se kterou se neustále srovnává a jíž bere jako svůj vzor.

V luxusní vile s neprůstřelnými skly bydlí Karin se svou půlroční dcerou Dream. Je sama, v kapse má poslední pětistovku, skříně v kuchyni jsou prázdné. V domě je zima a špína, venku vytrvale sněží. Jednoho dne se u dveří objeví exekutor a Karin hrozí nebezpečí, že přijde o to poslední, co má, dům, který ji tu po sobě zanechal John. Podaří se jí překonat svou pasivitu a najít pro sebe a pro Dream cestu ven? Román Karoliny Ramqvistové „Bílé město“ je volným pokračováním „Gangsterovy přítelkyně“. Je to provokující a pro novou švédskou literaturu poněkud netypický portrét mladé ženy z kriminálního prostředí, kde panuje násilí a kde rozhodují muži a ženám připadá úděl samoty a luxusního konzumu. Román má naprosto nečekané a překvapující rozuzlení, formálně i stylisticky je stejně přesvědčivý jako román předchozí.

V luxusní vile s neprůstřelnými skly bydlí Karin se svou půlroční dcerou Dream. Je sama, v kapse má poslední pětistovku, skříně v kuchyni jsou prázdné. V domě je zima a špína, venku vytrvale sněží. Jednoho dne se u dveří objeví exekutor a Karin hrozí nebezpečí, že přijde o to poslední, co má, dům, který ji tu po sobě zanechal John. Podaří se jí překonat svou pasivitu a najít pro sebe a pro Dream cestu ven? Román Karoliny Ramqvistové „Bílé město“ je volným pokračováním „Gangsterovy přítelkyně“. Je to provokující a pro novou švédskou literaturu poněkud netypický portrét mladé ženy z kriminálního prostředí, kde panuje násilí a kde rozhodují muži a ženám připadá úděl samoty a luxusního konzumu. Román má naprosto nečekané a překvapující rozuzlení, formálně i stylisticky je stejně přesvědčivý jako román předchozí.

Než John toho rána vyrazil, vzal si na sebe novou teplákovou soupravu a nové běžecké boty, Karin dostala mobil s dobíjecí kartou. Oděv i hovory, co nejdou vystopovat. Řekl „uvidíme se brzy,“ neřekl však kdy. Všichni, kteří byli před ním, tvrdili, že se o ni postarají, ale on jí koupil dům jako hrad. Tam na něj čeká a nemá dovoleno vycházet ven, zatímco on je zase venku „za prací“. Co ji přitahuje na muži, jehož denním chlebem je násilí a zločin? Zatímco její přítelkyně se chtějí bavit, ona přemýšlí o tom, co jí žene, jakou cenu musí za vše platit a jestli se rozhodla skutečně správně. Střípky okolního světa jí připomínají, jaké to mohlo být. Gangsterova přítelkyně je zajímavá kniha z mnoha důvodů. Popisuje život v mezidobí, život nežitý skutečně naplno. Karin tráví mnoho času přemýšlením – o Johnovi, o svém dřívějším životě, o tom, jak dobrovolné bylo její rozhodnutí. Bylo opravdu dobrovolné? Styl i tón vyprávění jsou sice umírněné, pod povrchem to ale vře. Zlost se ven nedostane, pocity se nedávají na odiv, vše musí zůstat v tajnosti, jde o to neztratit tvář. Karininy přítelkyně nejsou zvlášť sympatické, ale jejich podobně smutný úděl vzbuzuje soucit. Ani ony nemají na výběr. Největší oporu tak Karin nachází v manželce hlavního hrdiny Scorseseho filmu Mafiáni, Karen, se kterou se neustále srovnává a jíž bere jako svůj vzor.