Josef Rauvolf

Přestože je Jaromír Nohavica naší nejvýraznější písničkářskou osobností, která v mnohém přesahuje rámec folkové hudby, dosud o něm nevyšla žádná monografie. Rozsáhlá publikace z pera hudebního publicisty Josefa Rauvolfa je tedy svým způsobem unikátní. Autor se na základě mnoha pramenů, ale také přímých svědectví pokouší rozklíčovat `fenomén Nohavica`. Dává jeho tvorbu do kontextu s písničkářovým životaběhem i s dobovými událostmi. Rauvolfův knižní portrét je pestrý a detailní, zároveň ale komplexní, přesvědčivý a veskrze objektivní. A to i díky tomu, že svými svědectvími přispěly takové osobnosti folkové scény, jako např. Pavel Žalman Lohonka, Wabi Daněk či Pavlína Jíšová.

Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, "bibli" beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš "horkým zbožím", aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. V čem tedy tkví jedinečnost a velikost Vizí Codyho? Především, Jack Kerouac se rozhodl odhodit veškerou autocenzuru, čteme zde tedy velice otevřené pasáže, jaké například v textu v podstatě cudného vyprávění Na cestě nenajdeme, Kerouac zároveň dává zcela průchod svému básnickému nadání. Součástí románu, který je věnován Kerouakově velkému příteli a inspiraci, Nealu Cassadymu (známe jej i z jiných románů, jako Deana Moriartyho v Na cestě, i Codyho Pomeraye), ve všech směrech zcela nespoutanému živlu, je přepis magnetofonových nahrávek jejich rozhovorů - a vedle literární hodnoty mají i historický význam, osvětlují totiž jejich minulost i zážitky dalších slavných beatniků, například Williama Burroughse, a opět jsou zcela otevřené. Jak píše v předmluvě Allen Ginsberg, jde o "naprostou výměnu informací a myšlenek plných lásky mezi dvěma muži, z nichž každý nabízí tomu druhému příběh své mysli - nevšední situace, jíž máme to privilegium být svědky." Kniha vychází v českém překladu vůbec poprvé a všem milovníkům nejen beat generation, ale dobré a poctivé literatury jako takové nabízí zcela nevšední zážitek. Protože, jak píše Ginsberg, "obejdeme-li Kerouaka, necháme stranou nesmrtelné srdce, knihu, jež je obrovitou mantrou porozumění a vroucí lásky k americkému muži, k jedné zápasící heroické duši."

Case, jeden z nejlepších kovbojů kyberprostoru, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít... Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém pátém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka.

Jack Kerouac svůj bezpochyby nejlepší román Vize Codyho psal přibližně ve stejné době jako své nejznámější a nejprodávanější dílo, "bibli" beat generation Na cestě, to znamená počátkem 50. let. A přestože všichni, nejen jeho přátelé, například Allen Ginsberg, ale i další, stejně jako nakladatelští redaktoři věděli, o jaký klenot se jedná, v úplnosti vyšly Vize Codyho až v roce 1973, čtyři roky po Kerouakově předčasné smrti. Vysvětlení takové prodlevy je prosté: Kerouac zde jednoduše předběhl nejen svou dobu, ale i její literární vkus, a román tak byl po svém napsání příliš "horkým zbožím", aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh. V čem tedy tkví jedinečnost a velikost Vizí Codyho? Především, Jack Kerouac se rozhodl odhodit veškerou autocenzuru, čteme zde tedy velice otevřené pasáže, jaké například v textu v podstatě cudného vyprávění Na cestě nenajdeme, Kerouac zároveň dává zcela průchod svému básnickému nadání. Součástí románu, který je věnován Kerouakově velkému příteli a inspiraci, Nealu Cassadymu (známe jej i z jiných románů, jako Deana Moriartyho v Na cestě, i Codyho Pomeraye), ve všech směrech zcela nespoutanému živlu, je přepis magnetofonových nahrávek jejich rozhovorů - a vedle literární hodnoty mají i historický význam, osvětlují totiž jejich minulost i zážitky dalších slavných beatniků, například Williama Burroughse, a opět jsou zcela otevřené. Jak píše v předmluvě Allen Ginsberg, jde o "naprostou výměnu informací a myšlenek plných lásky mezi dvěma muži, z nichž každý nabízí tomu druhému příběh své mysli - nevšední situace, jíž máme to privilegium být svědky." Kniha vychází v českém překladu vůbec poprvé a všem milovníkům nejen beat generation, ale dobré a poctivé literatury jako takové nabízí zcela nevšední zážitek. Protože, jak píše Ginsberg, "obejdeme-li Kerouaka, necháme stranou nesmrtelné srdce, knihu, jež je obrovitou mantrou porozumění a vroucí lásky k americkému muži, k jedné zápasící heroické duši."