Daniel Razím

Obsáhlý dialog, rozdělený do tří "návštěv" (kapitol), se čtenářům pokusí přiblížit a zmapovat životní příběh, dílo a výjimečnou osobnost Jiřího Suchého v jeho autorské dílně, kde tvoří a připravuje materiál pro svou veřejnou, hlavně divadelní činnost , a na závěr nahlédnout do jeho soukromí, a poodhalit, jaký je J. S. v prostředí svého domova, kde se cítí nejlépe a nemusí nic a nikoho hrát.

Směsice lyrických i epických veršů je inspirovaná mnoha tématy, stavy ducha a prostředími. V poetickém vypodobnění genia loci nejrůznějších míst v Praze, v Krkonoších, na Mostecku, v Paříži nebo tureckém Istanbulu se pokouší zachytit propojení současna s minulostí. Hledá tak cestu k porozumění „dnešní“ době, která nás mimo jiné stále častěji přesvědčuje o tom, že významy slov nejmodernější a retro už přestaly být ve vzájemném protikladu. Svou nekonvenční typografií, která si výtvarně pohrává s písmem i s obsahem textů, se Nejmodernější retro hlásí k dávným kaligramům GuillaumaApollinaira a k prvorepublikovým básnickým sbírkám Jaroslava Seiferta a Vítězslava Nezvala v grafické úpravě Karla Teigeho.