Hellevi Rebmann

Hlavními tématy románu jsou láska a dobrodružství. Úlohu dobrodružství zde ovšem představuje umění. Inteligentní, odvážná a nekonvenční, ale často vnímaná jako „strohá“, studentka Elisabeth přijíždí v roce 1988 do Prahy jako stipendistka. Zde se setká s malířem Janem a zamiluje se do něj, opravdově a bouřlivě. Jan ji ale opustí. Elisabeth prožívá smutek a zoufalství. Pak ale vstoupí do jejího života její profesor a učitel, s nímž prožije klidnou, spolehlivou lásku, která do jejího života vnese stabilitu. V Janově manželce Jarmile navíc najde věrnou přítelkyni; ty dvě se doplňují, nacházejí v té druhé chybějící část své osobnosti. Jarmila ale náhle umírá a také profesor Pajer prohraje svůj boj s těžkou nemocí. Elisabeth pochopí, že nejhorší v životě může být, je-li člověk opuštěný. Kniha se odehrává na historickém pozadí sametové revoluce v bývalém Československu. Podle autorky „v podstatě jde o pražský román; protipóly jsou v něm Berlín a oblast Schwarzwaldu. “