Martin Reiner strana 2 z 2

Postavu plachého milionáře, který si chce povídat vymyslel Martin Reiner v červenci 2007. Od té doby vycházel pravidelně v Okýnku milionáře na serveru idnes.cz, kde se brzy zabydlel v nejvyšších patrech čtenosti a opakovaně budil vášně i otevřené sympatie

Básnická sbírka doplněná kolážemi Ivana Wernische.

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je? Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti. Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Samotné texty, kterých se nakonec na 176 stránek vešlo padesát čtyři, jsou rozděleny do dvou částí. V té první najdete většinu milionářských okýnek, v té druhé pak kritičtější výbor ze starších fejetonů, psaných většinou také pro MF DNES.

Prozaická prvotina autora, který dosud vydal čtyři básnické sbírky.