Martin Reiner strana 2 z 2

Někdejší nouzová kolonie a dnes unikátní brněnská čtvrť Kamenná kolonie slaví stovku. Brněnský spisovatel Martin Reiner ve spolupráci s architektem Radimem Horákem a dalšími příznivci legendární Kamenky připravili ke kulatým narozeninám jedinečnou knihu o historii místa, v níž se prolínají velké dějiny s malými příběhy lidí, kteří po několik generací vdechují život místu odsouzenému od samého počátku k zániku. Kamenka je provizorium, které trvá už sto let – a je v čím dál lepší kondici. Předválečná chudoba, válečné strádání, padesátá léta, která paradoxně právě pro Kamenku znamenala dobré časy. Počátek 70. let, kdy se zdálo, že příběh nouzové kolonie definitivně končí… a pak už to, jak známe Kamenku dodnes: mladí umělci, kteří si během normalizace našli svůj klidný kout, kde se dalo žít tak nezávisle, jak si jen bylo možné představit, a umožnili Kamence přežít. Kamenná kolonie bývala vždycky tak trochu stát ve státě a její hrdý neodvislý génius loci zde sídlí dodnes. Přesvědčte se o tom v knize plné dobových fotografií a unikátních svědectví lidí, kteří psali zdejší dějiny.

Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je? Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti. Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je? Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti. Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je? Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti. Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Básnická sbírka doplněná kolážemi Ivana Wernische.

Prozaická prvotina autora, který dosud vydal čtyři básnické sbírky.

Prozaická prvotina autora, který dosud vydal čtyři básnické sbírky.

Postavu plachého milionáře, který si chce povídat vymyslel Martin Reiner v červenci 2007. Od té doby vycházel pravidelně v Okýnku milionáře na serveru idnes.cz, kde se brzy zabydlel v nejvyšších patrech čtenosti a opakovaně budil vášně i otevřené sympatie

Samotné texty, kterých se nakonec na 176 stránek vešlo padesát čtyři, jsou rozděleny do dvou částí. V té první najdete většinu milionářských okýnek, v té druhé pak kritičtější výbor ze starších fejetonů, psaných většinou také pro MF DNES.