Paul Ricoeur

Since the last decade of the twentieth century, there has been talk of a return of religion in Western societies - the very societies that were regarded by many people as undergoing an irreversible process of secularization. Paul Ricoeur's philosophical writings on religion are contemporaneous with this movement of secularization and return, while at the same time his work complicates the schema. In Ricoeur's view, religion is part of the universe of convictions in which subjects live concretely, convictions that deserve to be heard and placed under the lights of argumentation and discussion. For Ricoeur, religion is the other of philosophy, the non-philosophical par excellence. He did not write a systematic philosophy of religion, but he wrote extensively about religion as a meeting place for language and conviction. The essays in this volume, written between 1953 and 2003, attest to the coherence, richness, and variety of Ricoeur's secular and philosophical approach towards religion. They range over the problem of guilt, the legitimacy or otherwise of Freudian, Marxist, and other critiques of religion, the relation between experience and language in religious discourse, the study of biblical hermeneutics, the nature of religious belief, and reflections on sacrifice, gifts, and debt. Ricoeur draws on religion to think, while not neglecting the analysis of religion itself. These texts by one of the leading philosophers of the twentieth century will be of interest to students and scholars of philosophy and theology and to anyone concerned with the enduring role of religion in the modern world.

Kniha svetoznámeho filozofického autora Paula Ricoeura Fenomenologická škola, ktorá vyšla v roku 2004, obsahuje články, reflektujúce myslenie fenomenologického hnutia druhej vlny, respektíve inej fenomenológie, ako bola Hegelova. Ťažiskom záujmu Ricoeura sa stávajú Karteziánske meditácie (Hua I: Cartesianische Meditationen und Pariser Vorträge) Edmunda Husserla, jedného z jeho učiteľov, a jeho druhý diel Ideí (Hua IV: Ideen zu einer reinen Phänomenologie und phänomenologischen Philosophie. Zweites Buch: Phänomenologische Untersuchungen zur Konstitution), ktoré preložil a vybavil poznámkami, pričom nezabudol ani na jeho slávnu Krízu (Hua VI: Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie. Eine Einleitung in die phänomenologische Philosophie). Rozhodne budú pre čitateľa obohacujúce osobné reflexie Ricoeura nad rôznymi kľučkami miestami až škrupulózne starostlivého Husserlovho myslenia, časový prierez jeho myšlienkami, zdanlivé protirečenia a presuny záujmu, na ktoré autor upozorňuje, hodnotenie a určenie jeho významu vo filozofickom myslení súčasnosti. Pre čitateľa môže byť obzvlášť zaujímavé svojrázne umiestnenie Husserlovho diela do kontextu celkového filozofického myslenia a náznaky fenomenológie Husserlovského štýlu predovšetkým u Immanuela Kanta.

Autor se v deseti studiích zabývá problematikou totožnosti. Studie propojuje trojí záměr: 1. Vyhnout se problematičnosti filosofií, které se zabývají subjektem v první osobě (já ve smyslu ego cogito), a spíše sledovat linii vyjádřenou zvratným se, která vede k různým kladením otázek po kdo: např. kdo je mluvčím nějaké rozpravy, kdo je aktérem či cílem nějaké činnosti apod. 2. Rozlišovat (věcnou) totožnost ve smyslu neměnnosti v čase (totožnost-idem, stejnost) a (osobní) totožnost ve smyslu dodržování slibu (totožnost-ipse, „ipseita“). 3. Obnovit dialektiku sebe a jiného, přejít od pouhého srovnávacího „jako“ (sám jako jiný) k niternějšímu spojení sama sebe a jiného: sám jakožto jiný.

Jeden ze dvou svazků Ricoeurova raného díla Filosofie vůle, který pojednává o symbolice zla, a to souběžně v semitské a řecké kulturní oblasti. Dílo uvádí čtenáře do fenomenologie a hermeneutiky náboženství.

V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla. V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenost

V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla. V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenost

V osmdesátých letech vydal autor postupně tři svazky monumentálního díla Čas a vyprávění, v němž se zabývá významem narativní povahy slovesných útvarů, jakými jsou román či historiografická díla. V závěrečném dílu se znovu vrací k aporiím časové zkušenost