Richard Rohr

Jak žít soucitně v době násilí, nespravedlnosti a zklamání? Co dělat s vlastním hněvem tváří v tvář světu, který se zdá být hluboce nespravedlivý? V jedné ze svých nejosobnějších knih se Richard Rohr obrací k textům starozákonních proroků a ukazuje, že právě v jejich často opomíjených knihách můžeme najít důležitou inspiraci pro dnešní dobu. Prorocké spisy zachycují celý oblouk lidského zrání: od prvotního hněvu a obviňování přes hluboký smutek nad utrpením světa až k soucitu a porozumění. Proroci svými kritickými pohledy na společnost a instituce ukazují cestu, kterou Rohr nazývá „posvátnou kritikou“ – způsobem, jak čelit zlu a nespravedlnosti, aniž bychom ztratili vědomí propojenosti všeho živého a víru v univerzální Boží lásku. Tento vnitřní pohyb od hněvu k soucitu zároveň připravuje půdu pro Ježíšovo poselství, které podle Rohra následuje stejný vzorec. Kniha Slzy věcí, napsaná v autorově typicky srozumitelném a lidsky blízkém stylu, čerpá ze století biblického bádání a znovu oživuje moudrost starověkých textů. Nabízí inspirativní cestu pro každého, kdo hledá soucitnější způsob, jak žít uprostřed zraněného světa.

„Musíme zklamat, padnout, vrhnout se do samotného jádra tajemství naší existence, jinak nemáme šanci najít svou pravou cestu.“ Tato slova shrnují základní myšlenku všech 365 meditací v tomto průvodci mužské spirituality na každý den: totiž že skutečnou celost a svatost lze najít jen díky určitému utrpení či odevzdání.

„Musíme zklamat, padnout, vrhnout se do samotného jádra tajemství naší existence, jinak nemáme šanci najít svou pravou cestu.“ Tato slova shrnují základní myšlenku všech 365 meditací v tomto průvodci mužské spirituality na každý den: totiž že skutečnou celost a svatost lze najít jen díky určitému utrpení či odevzdání.

Západní společnost má pro muže množství lákadel: peníze, moc, společenskou prestiž, vzdělání, sex – to vše vydává za sám cíl jeho existence. Přesto právě dnes je pro řadu mužů čím dál tím bolestnější nedostatek opravdového smyslu a pocit nenaplnění. Tradičním prostředkem sebenalezení, který se rozvinul u mnoha různých kultur, jsou iniciační rituály, rituály přechodu. Právě chybějící prvek iniciace považuje Rohr za jádro mnoha problémů dnešní společnosti.

Západní společnost má pro muže množství lákadel: peníze, moc, společenskou prestiž, vzdělání, sex – to vše vydává za sám cíl jeho existence. Přesto právě dnes je pro řadu mužů čím dál tím bolestnější nedostatek opravdového smyslu a pocit nenaplnění. Tradičním prostředkem sebenalezení, který se rozvinul u mnoha různých kultur, jsou iniciační rituály, rituály přechodu. Právě chybějící prvek iniciace považuje Rohr za jádro mnoha problémů dnešní společnosti.

S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát volnější průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním.

Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

NEW YORK TIMES BESTSELLERIn his first major work since The Universal Christ, one of our most prominent spiritual voices offers a wholehearted and hope-filled model for living today, grounded in the timeless words of the Hebrew prophets. How do we live compassionately in a time of violence and despair? What can we do with our private disappointments and the anger we feel over an unjust world? In his most personal book yet, Richard Rohr turns to the writings of the Jewish prophets, showing how some of the lesser-read books of the Bible offer us a path forward today. The prophets' writings echo the spectrum of human development. Beneath their initial fervor and their forceful words, there lies a profound lamentation about our shared human condition and the pain of the world. Yet, in their astute critiques of culture and institutions, and their movement from anger and lament to wholeness and hope, the prophets embody what Rohr calls holy disorder - a distinct approach to confronting malevolence and recognizing the wholeness of every living being. Drawing on a century of Biblical scholarship and written in the warm, pastoral voice that has endeared millions to Rohr, The Tears of Things breathes new life into ancient wisdom and paves a path of enlightenment for anyone seeking a wholehearted way of living in a hurting world.

Změnili jsme víru na právo na jistotu, když nám ve skutečnosti trojiční tajemství našeptává pravý opak: Máme žít v nádherné, hrozné pokoře před realitou. V tomto prostoru nám Bůh dává pátravého ducha, touhu po porozumění; zdá se mi, že je to pouze toto neustálé úsilí o porozumění, co formuje milosrdné lidi – a moudré lidi. Jestli si myslíte, že máte právo na jistotu, tak mi ukažte, kde vám evangelium něco takového slibuje nebo nabízí. Sám Nový zákon je napsán řečí, kterou Ježíš nikdy nemluvil. Kdyby Bůh chtěl, abychom měli důkazy, racionální zdůvodnění a dokonale jasno, tak by Ježíšovo vtělení pozdržel do vynálezu magnetofonů a videokamer. Racionální jistota je přesně to, co nám Písmo nenabízí. Nabízí nám něco mnohem lepšího a úplně odlišný způsob poznání: intimní vztah, cestu tmou, stezku, na které si sami pro sebe musíme objevit, že milost, láska, milosrdenství a odpuštění jsou absolutně nezbytné pro přežití – ve světě vždy a navždy nejistém. Potřebujete jenom dostatek moudrosti a zakotvení, abyste věděli, jak žít bez jistoty! Ano, my skutečně jsme spaseni vírou. Lidé žijící tímto způsobem nikdy nepřestanou růst, jen tak snadno se nezlomí a je opravdu radost s nimi žít.

Richard Rohr nás zve k sebepoznání a k tomu, abychom s jasností, nadhledem a posvátnou touhou vstoupili do podivuhodného božského rozhovoru. Tato každodenní rozjímání pro postní dobu jsou jeho darem pro naši proměnu v náš původní „obraz a podobu“, která je samotným obrazem Božím. A to, o co vždy a s konečnou platností jde, je setkání!

Tieto denné pôstne rozjímania sa zrodili na púšti ako dar pre nás všetkých. Richard Rohr, jeden z najprorockejších hlasov dneška, nás pozýva na cestu seba-odhalenia sa Bohu, hľadania svojho pôvodného obrazu a podoby, a to cez samotné stretnutie s ním vo Svätom písme, ktoré je vždy fascinujúce. Zistil som, že v duchovnom živote je menej vždy viac. Dlhé pasáže z Písma alebo ich priveľký počet jednoducho bránia potrebnému zameraniu a účinku. Nevieme, na čo uprieť svoj zrak, až napokon skončíme tak, že sa nepozeráme nikde a zostávame v nábožnom zmätku. Malý kúsok Božieho slova zvládne dlhú cestu.“

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. "Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává," píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen - pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

V knize Vzorec moudrosti: Řád – Zmatek – Obnovený řád nám Richard Rohr ukazuje, co znamená žít nedualistickou perspektivu uprostřed rozbouřených vod moderního života a zároveň zůstat spojen s křesťanskou tradicí. Do situace, v níž se dnes nacházíme - situace krajní společenské polarizace, přichází hlas moudrosti. Je to postoj, který polarizaci odmítá. Postoj, který vidí, jak naše ego působí jak při vylučování a utlačování druhého, tak při nároku na morální nadřazenost prostřednictvím neustálého vyprávění o tom, že jsme něčí obětí. Pro ty z nás, kteří jsme odkojeni výlučnými, dualistickými systémy víry, může být pokušením vzbouřit se a reagovat proti zdrojům této úzkoprsosti – samotnému náboženství, systémům víry, identifikaci ega s „vlastním kmenem“. Odříznout se od tradice. Rohr ale dlouhodobě zastává názor, že existuje vzorec naší proměny, který nás vede skrze setkání s vlastní bolestí. Vychází z našeho původního řádu a jde přes fázi chaosu či dekonstrukce. Zde se však často zastavujeme a upadáme do cynismu nebo se utíkáme zpět k původnímu řádu, kde se cítíme bezpečně, v jakési falešné naivitě. Takovouto reakci můžete vidět například v politických heslech. „Vypuzení toho, co neumíme přijmout, nám dává identitu, je to však identita negativní. Není to energie života, ale energie smrti. Když vyjadřujeme, proti čemu jsme, dává nám to velmi rychlé, čisté a jasné vědomí sebe. Proto tomu většina lidí podléhá. Lidé snadněji vymezují sami sebe tím, proti čemu jsou, koho nenávidí, kdo jiný nemá pravdu, než tím, v co věří a koho milují.“ Archetypálním symbolem překonání dualismu a rozdělujících náhledů na svět je pro Rohra kříž, který nás nutí projít bolestivým procesem opouštění starého způsobu bytí, přes období chaosu a dezorientace směrem k novému způsobu bytí, v němž se definujeme a získáváme energii spíše tím, pro co jsme, než tím, proti čemu jsme. Jde o hlubokou vnitřní proměnu do výchozího stavu celistvosti a lásky.

Přes všechnu svou inspirativnost, všechny své nádherné výroky, všechny životy, které navždy změnila, Bible pořád působí mnoha lidem velké těžkosti. Téměř vždy vede ke katastrofě v rukou egocentrických, nemilujících nebo po moci toužících lidí nebo těch, kteří se stále nenaučili číst duchovně inspirovanou literaturu. Historie to dokazuje pořád, století za stoletím, takže nejde o nepodložený, neuctivý ani zaujatý závěr. Upalování kacířů, křižácké výpravy, otroctví, apartheid i vyhánění a útlak domorodců, to vše bylo ospravedlňováno pomocí vybraných citátů z Písma. Takže hned z kraje víte, kam mířím. Můj přístup obecně je změnit čtenáře a neměnit text. Jen konvertovaným lidem lze svěřit inspirovaný text. Jedině oni budou působit v symbiotickém vztahu se slovy a příběhy (symbióza = „sdílený život“). Jedině u nich není pravděpodobné, že by použili Bibli jako zdroj osobní moci, jako kladivo nebo jako zdůvodnění svého špatného chování. Zůstaňte v modlitebním dialogu s téměř jakýmkoliv duchovním textem – i problematickým – a skoro vždy přinese ovoce. (úryvek z knihy)

Z anglického originálu přeložila Julie Žemlová První polovina lidského života je dobou budování identity, dosahování výsledků, výkonu. S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát větší průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním. Což platí také – a zejména – pro náboženství křesťanské. Františkánský duchovní exercitátor a zakladatel Centra pro akci a kontemplaci ve své knize umožňuje pochopit zdánlivý paradox, jak se naše prohry a neúspěchy mohou stát podkladem pro další duchovní růst. Opírá se přitom o starobylé mýty, hrdinské příběhy, velké myslitele a posvátné náboženské texty, které ukazují, že jedině ten, kdo padl, „dotkl se dna“, je schopen porozumět tomu, co znamená stoupat „vzhůru“.