Richard Rohr

Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

Změnili jsme víru na právo na jistotu, když nám ve skutečnosti trojiční tajemství našeptává pravý opak: Máme žít v nádherné, hrozné pokoře před realitou. V tomto prostoru nám Bůh dává pátravého ducha, touhu po porozumění; zdá se mi, že je to pouze toto neustálé úsilí o porozumění, co formuje milosrdné lidi – a moudré lidi. Jestli si myslíte, že máte právo na jistotu, tak mi ukažte, kde vám evangelium něco takového slibuje nebo nabízí. Sám Nový zákon je napsán řečí, kterou Ježíš nikdy nemluvil. Kdyby Bůh chtěl, abychom měli důkazy, racionální zdůvodnění a dokonale jasno, tak by Ježíšovo vtělení pozdržel do vynálezu magnetofonů a videokamer. Racionální jistota je přesně to, co nám Písmo nenabízí. Nabízí nám něco mnohem lepšího a úplně odlišný způsob poznání: intimní vztah, cestu tmou, stezku, na které si sami pro sebe musíme objevit, že milost, láska, milosrdenství a odpuštění jsou absolutně nezbytné pro přežití – ve světě vždy a navždy nejistém. Potřebujete jenom dostatek moudrosti a zakotvení, abyste věděli, jak žít bez jistoty! Ano, my skutečně jsme spaseni vírou. Lidé žijící tímto způsobem nikdy nepřestanou růst, jen tak snadno se nezlomí a je opravdu radost s nimi žít.

Richard Rohr nás zve k sebepoznání a k tomu, abychom s jasností, nadhledem a posvátnou touhou vstoupili do podivuhodného božského rozhovoru. Tato každodenní rozjímání pro postní dobu jsou jeho darem pro naši proměnu v náš původní „obraz a podobu“, která je samotným obrazem Božím. A to, o co vždy a s konečnou platností jde, je setkání!

Tieto denné pôstne rozjímania sa zrodili na púšti ako dar pre nás všetkých. Richard Rohr, jeden z najprorockejších hlasov dneška, nás pozýva na cestu seba-odhalenia sa Bohu, hľadania svojho pôvodného obrazu a podoby, a to cez samotné stretnutie s ním vo Svätom písme, ktoré je vždy fascinujúce. Zistil som, že v duchovnom živote je menej vždy viac. Dlhé pasáže z Písma alebo ich priveľký počet jednoducho bránia potrebnému zameraniu a účinku. Nevieme, na čo uprieť svoj zrak, až napokon skončíme tak, že sa nepozeráme nikde a zostávame v nábožnom zmätku. Malý kúsok Božieho slova zvládne dlhú cestu.“

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. "Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává," píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen - pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

Všichni jsme v nějakém smyslu a nějakým způsobem závislí. Když dokážeme rozpoznat svou závislost, přijmout svou slabost a odevzdat se Síle, která je větší než my, začneme přinášet uzdravení sobě i světu. V knize Dychat pod vodou známý duchovní průvodce Richard Rohr ukazuje, že principy Ježíšovy radostné zvěsti jsou obsaženy ve Dvanácti krocích Anonymních alkoholiků – léčebného systému, který mnoha lidem na celém světě pomohl k uzdravení ze závislosti.

V knize Vzorec moudrosti: Řád – Zmatek – Obnovený řád nám Richard Rohr ukazuje, co znamená žít nedualistickou perspektivu uprostřed rozbouřených vod moderního života a zároveň zůstat spojen s křesťanskou tradicí. Do situace, v níž se dnes nacházíme - situace krajní společenské polarizace, přichází hlas moudrosti. Je to postoj, který polarizaci odmítá. Postoj, který vidí, jak naše ego působí jak při vylučování a utlačování druhého, tak při nároku na morální nadřazenost prostřednictvím neustálého vyprávění o tom, že jsme něčí obětí. Pro ty z nás, kteří jsme odkojeni výlučnými, dualistickými systémy víry, může být pokušením vzbouřit se a reagovat proti zdrojům této úzkoprsosti – samotnému náboženství, systémům víry, identifikaci ega s „vlastním kmenem“. Odříznout se od tradice. Rohr ale dlouhodobě zastává názor, že existuje vzorec naší proměny, který nás vede skrze setkání s vlastní bolestí. Vychází z našeho původního řádu a jde přes fázi chaosu či dekonstrukce. Zde se však často zastavujeme a upadáme do cynismu nebo se utíkáme zpět k původnímu řádu, kde se cítíme bezpečně, v jakési falešné naivitě. Takovouto reakci můžete vidět například v politických heslech. „Vypuzení toho, co neumíme přijmout, nám dává identitu, je to však identita negativní. Není to energie života, ale energie smrti. Když vyjadřujeme, proti čemu jsme, dává nám to velmi rychlé, čisté a jasné vědomí sebe. Proto tomu většina lidí podléhá. Lidé snadněji vymezují sami sebe tím, proti čemu jsou, koho nenávidí, kdo jiný nemá pravdu, než tím, v co věří a koho milují.“ Archetypálním symbolem překonání dualismu a rozdělujících náhledů na svět je pro Rohra kříž, který nás nutí projít bolestivým procesem opouštění starého způsobu bytí, přes období chaosu a dezorientace směrem k novému způsobu bytí, v němž se definujeme a získáváme energii spíše tím, pro co jsme, než tím, proti čemu jsme. Jde o hlubokou vnitřní proměnu do výchozího stavu celistvosti a lásky.

Přes všechnu svou inspirativnost, všechny své nádherné výroky, všechny životy, které navždy změnila, Bible pořád působí mnoha lidem velké těžkosti. Téměř vždy vede ke katastrofě v rukou egocentrických, nemilujících nebo po moci toužících lidí nebo těch, kteří se stále nenaučili číst duchovně inspirovanou literaturu. Historie to dokazuje pořád, století za stoletím, takže nejde o nepodložený, neuctivý ani zaujatý závěr. Upalování kacířů, křižácké výpravy, otroctví, apartheid i vyhánění a útlak domorodců, to vše bylo ospravedlňováno pomocí vybraných citátů z Písma. Takže hned z kraje víte, kam mířím. Můj přístup obecně je změnit čtenáře a neměnit text. Jen konvertovaným lidem lze svěřit inspirovaný text. Jedině oni budou působit v symbiotickém vztahu se slovy a příběhy (symbióza = „sdílený život“). Jedině u nich není pravděpodobné, že by použili Bibli jako zdroj osobní moci, jako kladivo nebo jako zdůvodnění svého špatného chování. Zůstaňte v modlitebním dialogu s téměř jakýmkoliv duchovním textem – i problematickým – a skoro vždy přinese ovoce. (úryvek z knihy)

Z anglického originálu přeložila Julie Žemlová První polovina lidského života je dobou budování identity, dosahování výsledků, výkonu. S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát větší průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním. Což platí také – a zejména – pro náboženství křesťanské. Františkánský duchovní exercitátor a zakladatel Centra pro akci a kontemplaci ve své knize umožňuje pochopit zdánlivý paradox, jak se naše prohry a neúspěchy mohou stát podkladem pro další duchovní růst. Opírá se přitom o starobylé mýty, hrdinské příběhy, velké myslitele a posvátné náboženské texty, které ukazují, že jedině ten, kdo padl, „dotkl se dna“, je schopen porozumět tomu, co znamená stoupat „vzhůru“.

S postupujícím věkem se však před člověkem otevírá nová cesta – cesta, jež zahrnuje omyly, ztráty, bezmoc, utrpení, všechno to, co nás vytrhuje z našeho dřívějšího pohodlí. Tato nová fáze vyžaduje změnu pohledu na sebe sama, v němž se odvážíme dát volnější průchod samotnému životu. Tento „pád“ – který ale ve skutečnosti míří vzhůru – je odkazem světových náboženství, jemuž se lidé nejvíce vzpírají a který je v rozporu s běžným míněním.

Jsem přesvědčen, že myšlenka hříchu pro mnohé z nás přestala být užitečná, protože jsme se museli vydat úplně jinam, abychom znovu získali představu o smrtící povaze skutečného zla. Nikdo nemůže popřít, že zlo je zcela reálné. Ale to, co mnozí z nás nyní vnímají jako skutečná zla ničící svět, se zjevně velmi liší od toho, čemu většina lidí říká hřích – tedy od osobních chyb či vin nebo údajných soukromých přestupků proti Bohu. Což opravdu strašlivou povahu zla zdaleka nevystihuje. Proto jsme o hřích ztratili zájem. Ztratili jsme zájem také proto, že jsme slovo hřích obvykle slyšeli používat k tomu, aby někdo někoho soudil, vylučoval či ovládal nebo aby zahanbil a ovládal sám sebe, ale málokdy aby vnesl do lidské situace rozlišení nebo hlubší porozumění, tím spíš aby projevil soucit nebo odpuštění. Vnímám to tak, že čím víc je náboženství nebo kultura posedlé hříchem, tím víc nemilující a kognitivně strnulí jsou jeho příslušníci. Vzpomeňte si na kultury založené na zahanbování v mnoha čistě islámských zemích, úzkoprsé a kulturně nekritické formy judaismu, nepřítomnost humoru v kalvinistické Ženevě, krutost velké části puritánské Nové Anglie, nemilosrdné náboženství mnoha luteránů a inkvizitorství španělského a vůbec většiny lidového katolicismu.

Tieto denné pôstne meditácie sa zrodili na púšti ako dar pre nás všetkých. Richard Rohr, jeden z najprorockejších hlasov dneška, nás pozýva na cestu seba-odhalenia sa Bohu, hľadania svojho pôvodného obrazu a podoby, a to cez samotné stretnutie s ním vo Svätom písme, ktoré je vždy fascinujúce. Zistil som, že v duchovnom živote je menej vždy viac. Dlhé pasáže z Písma alebo ich priveľký počet jednoducho bránia potrebnému zameraniu a účinku. Nevieme, na čo uprieť svoj zrak, až napokon skončíme tak, že sa nepozeráme nikde a zostávame v nábožnom zmätku. Malý kúsok Božieho slova zvládne dlhú cestu.

Enneagram, více než dva tisíce let starý dynamický systém, popisuje devět typů osobnosti, devět charakterů. Po celá staletí byl používán duchovními mistry. Enneagram vám může posloužit jako cenná praktická pomůcka v jakékoliv terapii, psychologické a du­chov­ní práci, ale i v oblasti partnerských a rodinných vztahů a ve světě podnikání, například ke zlepšení vztahů, zefektivnění komunikace a předcházení konfliktům. Enneagram nás může vést k vnitřní zkušenosti vznešenosti a síly. Ovšem nešetří nás a ukazuje nám naše chyby! Příliš často děláme něco správného z falešných pohnutek! Když se však “prokoušeme” naší pastí a vynoříme se opět venku na druhé straně, pak stojíme před hlubinou svého Já. Objevíme zde očistěnou vášeň, očistěnou sílu, své lepší a pravé Já. Toto místo nazvala tradice “duší”, právě zde se člověk a Bůh setkávají, Jednota je možná a náboženství neznamená jen slova, výzvy, normy, dogmata, rituály a návštěvy bohoslužeb, nýbrž pravou zkušenost setkání.

Kniha známého duchovního autora, františkána Richarda Rohra, nabízí zamyšlení pro každý den adventu. Vychází z liturgického čtení na daný den a dává čtenáři impulzy k tomu, aby dobu adventního očekávání strávil skutečnou vnitřní obnovou a posilou. Rohr se staví proti infantilizaci Vánoc a vybízí naopak k tomu, aby se staly opravdovými svátky křesťanské dospělosti. Dává podněty k objevení Boží lásky, velkorysosti, jeho touhy po lidské svobodě. V krátkých, ale moudrých promluvách nabízí na každý den adventu téma, které je možné celý den promýšlet. K tomu slouží i podněcující otázka v závěru, jež obrací pozornost na konkrétní život čtenáře. Richar Rohr je americký františkán, mezinárodně uznávaný ekumenicky smýšlející učitel duchovního života. Základem jeho učení je kontemplativní praxe a žitá kenoze (oprošťování se), které se projevují radikálním soucítěním, především se sociálně slabými. Je autorem mnoha duchovních bestsellerů a zakladatelem Rohrova institutu a Živé školy akce a kontemplace.

E kötet az 1989-ben Németországban megjelent mű második, bővített és átdolgozott kiadását adja közre. Részletesen és élvezetes, közérthető stílusban tárgyalja a kilenc személyiségtípust, lelkünk "arcait", amelyekben mindnyájan magunkra ismerhetünk. Rávilágítanak a karakter-fixációk gyermekkori gyökereire, kialakulásuk és működésük mechanizmusára, és arra, hogy fejletlen, rögeszmés formájukban azok milyen kártékonyak, önmagunknak és másoknak is sok-sok szenvedést okozók lehetnek. Felvázolják ugyanakkor a kibontakozás útját is; hangsúlyozzák, hogy az enneagramm nem valamiféle dogmatikus tanítás, hanem kitűnő segédeszköz az önmegismerés, a személyiségfejlesztés, a spirituális átalakulás útján.