Kristin Ross

What is the Commune? A leading radical historian looks at the global resurgence of the commune and asks how they can become sites of liberation. When the state recedes, the commune-form flourishes. This was as true in Paris in 1871 as it is now whenever ordinary people begin to manage their daily lives collectively. Contemporary struggles over land - from the zad at Notre-Dame-des-Landes to Cop City in Atlanta, from the pipeline battles in Canada to Soulévements de la terre - have reinvented practices of appropriating lived space and time. This transforms dramatically our perception of the recent past. Rural struggles of the 1960s and 70s, like the "Nantes Commune," the Larzac, and Sanrizuka in Japan, appear now as the defining battles of our era. In the defense of threatened territories against all manners of privatization, hoarding, and infrastructures of disaster, new ways of producing and inhabiting are devised that side-step the state and that give rise to unprecedented kinds of solidarity built on pleasurable, fruitful collaborations. These are the crucial elements in the present-day reworking of an archaic form: the commune-form that Marx once called "the political form of social emancipation," and that Kropotkin deemed "the necessary setting for revolution and the means of bringing it about."

Vysoce oceňovaná kniha Kristin Ross o myšlení a kultuře Pařížské komuny z roku 1871 rezonuje s motivacemi a akcemi mnoha současných protestů. Ať již to byly protesty na káhirském náměstí Tahrír, na aténském náměstí Syntagma, hnutí Occupy ve Spojených státech, nebo Indignados ve Španělsku, tak se všechny tyto protesty projevovaly obsazováním náměstí a parků, tedy veřejného prostoru, v němž kultivovaly společný zájem o to politické. Ve světle těchto protestů se Ross, na základě důkladného a pečlivě podloženého výzkumu, znovu dívá na slova a činy jednotlivých komunardů a komunardek z pařížského povstání roku 1871, na to jak přemýšleli a snili o internacionalismus, vzdělání, budoucnosti práce, postavení umění, ženské otázce nebo o ekologické teorii a praxi. Kniha se snaží naše porozumění Pařížské komuně vymanit ze dvou dominantních historiografií, které dříve ukotvovaly její výklad a chápání: na jedné straně od oficiálních státně komunistických dějin a na straně druhé od francouzských národně republikánských dějin. Přináší originální analýzu Pařížské komuny a jejich odstředivých důsledků. Oživuje nejen svět pracujících, kteří se v Paříži stali revolucionáři, ale i význam, který připisovali svému boji. Navíc se podrobně věnuje i tomu, jak se politická imaginace Pařížské komuny dále rozvíjela jak u těch, kterým se po její porážce podařilo přežít její zmasakrování ze strany vládních vojsk a uprchnout, tak i u jejích podporovatelů jakými byli Karel Marx, Petr Kropotkin nebo William Morris. Pařížská komuna byla laboratoří politické vynalézavosti, důležitou jednoduše a především pro svou vlastní existencí, jak připomíná Marx. Komunální přepych umožňuje čtenářům znovu nahlédnout do složitého fungování výjimečného experimentu.