Jan Roubal

Kniha uzavírá výbor Roubalových spisů, jehož první díl vyšel pod názvem Divadlo jako neodhozený žebřík v roce 2015. Obě publikace poskytují čtenáři přehled o myšlenkovém prostoru, který Roubal ve své odborné práci ohledával, a to s přihlédnutím k jeho celoživotnímu úsilí o uvádění zahraničních teatrologických konceptů do českého prostředí. Patrný je rovněž zájem o alternativní formy divadla a jejich společenský přesah a historické zhodnocení. Tento díl se věnuje především otázce otevřené teatrologie, tedy osvobození oboru od tradiční teoretické uzavřenosti a posílení interdisciplinárních vlivů především z německého (a rovněž polského) jazykového prostoru. Roubal popisované teorie dává do kontextu současných sociologických a antropologických konceptů a zasvěceně ukazuje význam, jaký pro hodnocení současného divadla interdisciplinarita má.

Psychoterapeuty můžeme vidět jako rizikové pracovníky vystavené emocionálně náročným depresivním stavům klienta. Prožívají drama nekonečného okamžiku, kdy proti sobě sedí dva lidé, kteří cítí beznaděj a neschopnost se jeden druhému přiblížit. V tu chvíli mohou mít pokušení to vzdát, rezignovat, prohrát, vzdát se naděje, a přece musejí zůstat a tím naději ztělesnit. Zpracováním vlastního prožitku terapeuti proměňují dynamiku depresivní situace a umožňují klientovi zažít lidské spolubytí bez nároku a očekávání. Deprese se pak může transformovat ve zdravé truchlení. Kniha terapeutům nabízí průvodce, jak se při psychoterapeutickém sezení ukotvit tím, že porozumí svému prožitku s depresivním klientem a transformují své často negativní pocity do soucitu vůči klientovi i vůči sobě. Autor odkazuje na vlastní výzkumnou práci a uvádí četné příklady ze své terapeutické praxe. Doc. MUDr. Jan Roubal, Ph.D., je psychoterapeut, psychiatr, supervizor a lektor psychoterapeutických výcviků. Vyučuje na katedře psychologie FSS MU v Brně, kde se účastní práce Centra pro výzkum psychoterapie. Pracoval v psychiatrické nemocnici převážně s depresivními pacienty, nyní má soukromou praxi.

Psychoterapeuty můžeme vidět jako rizikové pracovníky vystavené emocionálně náročným depresivním stavům klienta. Prožívají drama nekonečného okamžiku, kdy proti sobě sedí dva lidé, kteří cítí beznaděj a neschopnost se jeden druhému přiblížit. V tu chvíli mohou mít pokušení to vzdát, rezignovat, prohrát, vzdát se naděje, a přece musejí zůstat a tím naději ztělesnit. Zpracováním vlastního prožitku terapeuti proměňují dynamiku depresivní situace a umožňují klientovi zažít lidské spolubytí bez nároku a očekávání. Deprese se pak může transformovat ve zdravé truchlení. Kniha terapeutům nabízí průvodce, jak se při psychoterapeutickém sezení ukotvit tím, že porozumí svému prožitku s depresivním klientem a transformují své často negativní pocity do soucitu vůči klientovi i vůči sobě. Autor odkazuje na vlastní výzkumnou práci a uvádí četné příklady ze své terapeutické praxe.