Jan Royt

Kniha sleduje vývoj milostných (především mariánských) obrazů, jejich ikonografie a procedury jejich schvalování.

Kniha o vývoji a dochovaných památkách středověkého malířství v Čechách a na Moravě zachycuje období od počátků českého státu do konce vlády Ludvíka Jagelonského (1526). Autor zejména analyzuje vývoj nástěnné a deskové malby a knižního malířství a středověkou ikonografii. Text doplňuje osmdesát obrázků s detailní legendou. Na závěr je připojen podrobný soupis české a zahraniční odborné literatury.

Výpravná publikace od renomovaných historiků středověkého umění a architektury podrobně seznamuje čtenáře se svatovítskou katedrálou a její historií. Doplněno množstvím barevných fotografií. Katedrála sv. Víta vznikla na místě rotundy, jejímž zaklada telem byl kníže Václav, a baziliky, kterou na místě rotundy postavil kníže Spytihněv II. Obě tyto stavby už v počátcích české státnosti sloužily jako místa k uložení ostatků patronů české země (sv. Václav, sv. Vojtěch), k důležitým obřadům spojeným s českou státností, jakými byly korunovace a pohřby panovníků, a důležitých osobností církve a státu. Obě také byly centrálními svatyněmi pražského biskupství. Zřízením pražského arcibiskupství papežem Klementem VI. dne 5. května 1344 se bazilika sv. Víta stala metropolitním chrámem. Arcibiskupský úřad převzal jako první při slavnostní mši Arnošt z Pardubic. Při této příležitosti byl také položen základní kámen k nové velkolepé gotické katedrále. Zatímco většina evropských katedrál byla budována uvnitř měst, katedrála pražská vyrůstala mimo město, uprostřed areálu Pražského hradu, který byl nejen sídlem panovníka, ale i svého druhu posvátným okrskem s několika kostely. Díky poloze na temeni návrší, na němž pražský hrad leží, zdvihá se gotick á katedrála vysoko nad souměstím jako dominanta Prahy. Stavba katedrály byla budována s velkými uměleckými aspiracemi. První mistr, který stál v čele stavby, Matyáš z Arrasu, povolaný Janem Lucemburským z Avignonu, přenesl do Prahy vzor francouzské k atedrální architektury. Ale Matyášův nástupce geniální Petr Parléř dodal pražské katedrále a její sochařské výzdobě rysy umělecké výjimečnosti. Po dobu vlády Karla IV. postupovala stavba úspěšně kupředu, zastavilo ji až husitské období. Již tehdy kat edrála zastávala nezastupitelnou roli v symbolice českého státu: byly zde uloženy korunovační klenoty. Katedrála byla těžce poškozena při požáru Pražského hradu v roce 1541. Jako torzo katedrála s různými dílčími úpravami zůstala až do roku 1844. Teh dy začala obnova starých částí chrámu. Celková rekonstrukce gotické stavby a dostavba nových částí trvala do roku 1929, kdy při příležitosti výročí smrti sv. Václava byl chrám slavnostně konsekrován. V žádném jiném monumentu nejsou tak výrazně vepsán y dějiny českých zemí a jejich obyvatelstva jako právě tady. Svatovítskou katedrálu lze nahlížet a vykládat z rozmanitých úhlů, jež můžeme považovat za oprávněné, ale nelze nevnímat aureolu posvátnosti, která katedrálou prostupuje a vyzařuje z ní.

Mistr Třeboňského oltáře je jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností gotického malířství internacionálního stylu v evropském kontextu. V odborné literatuře české i zahraniční se objevují různé názory na připsání konkrétních děl této anonymní osobnosti, na jejich dataci a chronologii, na výtvarná i ideová východiska jeho tvorby či na rekonstrukci a původ tzv. Třeboňského oltáře. Tyto otázky se snaží zodpovědět první rozsáhlejší vědecká monografie Mistra Třeboňského oltáře, jejímž autorem je historik umění Jan Royt. První kapitoly publikace nastiňují historické události a vývoj malířství v Evropě a v Čechách v poslední třetině 14. století, včetně duchovního zázemí té doby. Nejpodstatnější část práce je věnována výtvarné a ikonografické analýze tvorby Mistra Třeboňského oltáře a děl z jeho dílny a okruhu i na jeho význam při formulování krásného stylu. Autor zaměřil svou pozornost i na různé varianty hypotetické rekonstrukce oltáře Třeboňského mistra (včetně nákresů). Závěrečnou kapitolu tvoří detailní a kritický přehled názorů historiků umění na tvorbu tohoto středověkého umělce. Příloha, včetně ukázky obrazové dokumentace, shrnuje výsledky restaurátorského průzkumu deskových obrazů Třeboňského mistra. Jejím autorem je Adam Pokorný.

V severozápadních Čechách se dochoval pozoruhodný soubor oltářních retáblů či jednotlivých deskových obrazů z let 1340–1550. Převážná většina z nich pochází z období pozdní gotiky a raného novověku, kdy v Čechách vládla dynastie Jagellonců a Ferdinand I. Habsburský. Toto bohatství uměleckých děl bylo následkem hospodářského vzmachu severozápadních Čech, především však těžby a zpracování kovů v Krušnohoří. Autor monografie Jan Royt ve spolupráci s historičkou Michaelou Hrubou a historičkou umění Magdalénou Nespěšnou Hamsíkovou seznamuje čtenáře s vývojem deskové malby v severozápadních Čechách a v Sasku v kontextu historického a náboženského vývoje na tomto území. Jednotlivé památky jsou podrobně představeny formou katalogových hesel, doprovázených barevnými reprodukcemi. Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D. (1955) je výrazná osobnost české historie umění. Na filozofické a teologické fakultě UK v Praze a na filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem přednáší dějiny středověkého umění a křesťanskou ikonografii. Externě působí na AVU v Praze. Napsal několik monografií a desítky odborných statí, publikovaných doma i v zahraničí. Je členem několika vědeckých a redakčních rad a prestižního zahraničního sdružení Görres-Gesellschaft.

Kniha přináší barvitý obraz hlavního města Království českého v období vrcholící gotické kultury a umění na pozadí historických souvislostí, které se staly pro Prahu za vlády Karla IV. (1347 –1378) mimořádně příznivými. Po Karlově korunovaci v roce 1355 na římského císaře se stává hlavní město zemí Koruny české poprvé ve své historii i metropolí Svaté říše římské. Praha Karla IV. otevřela své brány a nabídla "stůl k pohoštění prostřený" stavitelům, studentům, umělcům, řemeslníkům, hostům, ať přicházeli odkudkoliv. V královské a císařské prestižní péči, do níž se vedle Karlovy vladařské pozice v Evropě promítla jeho západoevropská vzdělanost a kosmopolitní otevřenost stejně jako víra, respekt k přemyslovské tradici a osobní zaujetí, vykvetlo město do neotřelé krásy. Katedrála, kamenný most, univerzita a vybudování Nového Města s jeho magickým křížem kostelů dodnes stvrzují jako kamenné pečeti pražskou tvář gotické architektury, signovanou malbou a plastikou a celou sférou duchovní kultury. Knihu doplňuje kolem 130 fotografií pražských památek, reálií a dokumentačních obrázků

V osobě Karla IV. stanul na českém i říšském trůnu panovník, jenž si byl plně vědom své osudové úlohy. Byl osobností výjimečného duchovního rozměru. Jeho duchovní kreativita a vizionářství byly provázeny věcnou střízlivostí a praktickým rozmyslem. Díky vzácnému spojení těchto vlastností byl schopen přeměňovat vize v činy. I proto mu patří nanejvýš čestné místo nejen v dějinách České koruny, ale i v historii Svaté říše římské a celé Evropy. Tato kniha si neklade za cíl podat životopis Karla IV., příčiny, sled a důsledky událostí. Středem jejího zájmu jsou umělecká díla, ať už jde o stavby, malby, sochy či práce uměleckých řemesel, hlavně zlatnictví, a to zejména ta, která nějakým způsobem souvisí s osobností císaře Karla IV., jenž nepochybně jako stavebník a objednavatel uměleckých děl patřil k největším v dějinách evropského středověku. Autoři vycházejí z přesvědčení, že tyto památky nejsou jen „ilustrujícími“ doklady doby, ale že mají schopnost o ní vypovídat, byť i jiným způsobem než psané slovo dobových kronik a listin. A nejen o době Karlova života, ale i o jeho osobnosti, ambicích a záměrech.

Kniha přináší barvitý obraz hlavního města Království českého v období vrcholící gotické kultury a umění na pozadí historických souvislostí, které se staly pro Prahu za vlády Karla IV. (1347 –1378) mimořádně příznivými. Po Karlově korunovaci v roce 1355 na římského císaře se stává hlavní město zemí Koruny české poprvé ve své historii i metropolí Svaté říše římské. Praha Karla IV. otevřela své brány a nabídla "stůl k pohoštění prostřený" stavitelům, studentům, umělcům, řemeslníkům, hostům, ať přicházeli odkudkoliv. V královské a císařské prestižní péči, do níž se vedle Karlovy vladařské pozice v Evropě promítla jeho západoevropská vzdělanost a kosmopolitní otevřenost stejně jako víra, respekt k přemyslovské tradici a osobní zaujetí, vykvetlo město do neotřelé krásy. Katedrála, kamenný most, univerzita a vybudování Nového Města s jeho magickým křížem kostelů dodnes stvrzují jako kamenné pečeti pražskou tvář gotické architektury, signovanou malbou a plastikou a celou sférou duchovní kultury. Knihu doplňuje kolem 130 fotografií pražských památek, reálií a dokumentačních obrázků

Katedrála sv. Víta na Pražském hradě je jedním ze symbolů české státnosti; místo korunovace a pohřebiště českých králů, sídlo arcibiskupů, místo konání státních ceremonií a v neposlední řadě i velmi vyhledávaná turistická atrakce. Předkládaná publikace od renomovaných odborníků představuje historii chrámu, neoddělitelně spojeného s dějinami českých zemí. Jejich práce vychází jak z výsledků archeologického výzkumu, tak z dochovaných historických pramenů. Autoři se věnují okolnostem založení katedrály Karlem IV., vývoji stavby i pozdějším změnám a dodatkům.

V roce 670. výročí svého založení získala Univerzita Karlova dva historické dokumenty významné nejen pro samotnou univerzitu, ale též pro dějiny české a evropské vzdělanosti: originál listiny papeže Klimenta VI., datované 26. ledna 1347 a obsahující papežský souhlas se založením vysokého učení v Praze, a notářský instrument, iniciovaný pražskou kapitulou a datovaný 30. června 1347, s opisem této listiny a výčtem svědků stvrzujících autentičnost opisu. Jde o objev mimořádný, neboť jediné dosud známé vyhotovení listiny se ztratilo na konci druhé světové války. Listiny byly určeny pro pražského arcibiskupa a z jeho archivu či archivu svatovítské kapituly se za zatím neznámých historických okolností dostaly do soukromého majetku. Univerzitě Karlově byly nabídnuty prostředníkem v druhé polovině června 2018. Pravost listin ověřili naši přední odborníci na paleografii a diplomatiku a obě písemnosti byly uloženy v Archivu Univerzity Karlovy. Publikace obsahuje faksimile, přepis latinského textu s překladem, obrazovou dokumentaci stavu listin a doprovodné studie.

Kniha o vývoji a dochovaných památkách středověkého malířství v Čechách a na Moravě zachycuje období od počátků českého státu do konce vlády Ludvíka Jagelonského (1526). Autor zejména analyzuje vývoj nástěnné a deskové malby a knižního malířství a středověkou ikonografii. Text doplňuje osmdesát obrázků s detailní legendou. Na závěr je připojen podrobný soupis české a zahraniční odborné literatury.

Kniha sleduje vývoj milostných (především mariánských) obrazů, jejich ikonografie a procedury jejich schvalování.