Vlastimil Růžička

Obsazování prázdných domů (squatting) se odpradávna odehrává všude na světě, ale ve své specifické podobě, včetně nové formy protestu, se dostalo do Čech až po roce 1989. Bývá spojováno s řadou problémů jak pro samotné squattery, tak pro městská zastupitelstva, policii i soudy. Autor nabízí ve své knize především pohled na domácí, českou scénu, okrajově srovnává další subkultury a squaty v okolních státech. Spojením sociologicko-politologického textu s autentickými výpověďmi a bohatým doprovodným materiálem (fotografie, korespondence, manifesty atd.) se dostává čtenáři do rukou žánr, jenž slučuje odborný text s reportérskými zkušenostmi autora a vytváří tak formu, která jistě uspokojí široké spektrum čtenářů.

S univerzitním profesorem Karlem Klímou o proměnách ústav v kontextu doby, o smyslu ústavnosti, kterou se politické strany snaží lámat ke svému volebnímu prospěchu, a o významu ústavního soudnictví pro stabilitu politického systému Geniální filozofové již v 18. století načrtli vizi ústavy jako jakési společenské smlouvy, podle níž se svobodní občané dohodnou na výkonu moci. Po konstitučních monarchiích a nejstarší platné ústavnosti americké se až po 2. světové válce ukazuje, jaký význam má ústava pro nastavení demokracie a její ochranu. Karel Klíma jako mezinárodně uznávaný profesor, který nedávno završil 30 let působení v orgánech Světové asociace ústavního práva, tento vývoj hodnotí, a to na pozadí vlastního občanského a profesního života. Mluví otevřeně o životě na pražské právnické fakultě v letech normalizačních i za revolučních změn. Jako jeden z katederních zakladatelů plzeňské právnické fakulty a první předseda akademického senátu se tvořivě podílel na jejím rozkvětu a především na rozvoji její mezinárodní spolupráce. V souvislosti se známým skandálem na plzeňských právech jako první po mnoha letech přináší nové argumenty, které ukazují tehdejší mediální degradaci i všeho dobrého, co fakulta představovala, což vedlo k poškození mnoha poctivých studentů a učitelů. Kniha není pouze životopisným vyznáním. Její podstatnou část tvoří disputace, tedy odpovědi profesora Karla Klímy na stěžejní otázky života české ústavy za třicet let jejího politického života, a to včetně trvalých pokusů politiků ji přizpůsobovat svým okamžitým, zejména volebním cílům. Ukazuje také na vývoj pozice Ústavního soudu jako jediného možného korektora v zásadě nestabilní parlamentní politiky, a tím i na faktické politologické změny v ústavní dělbě moci.