Julie Růžičková

Děti vyrostly, doma už se všem nemusíte tolik věnovat, jste stále plné energie a ozývá se touha poznávat a zkoušet nové věci. Konečně máte čas a prostor uskutečnit svoje sny, i když je druzí považují za bláznovství. Kdy, když ne teď? Přesně to si řekly Jitka s Julií a vyrazily na tři týdny s batohem do Španělska s cílem dojít až na kraj světa. Ve své inspirativní knížce, kterou výstižně nazývají deníkem-cestopisem, vás provedou radostmi i strastmi putování, ukážou vám krásu v jednoduchosti a navnadí vás pustit se do vlastního dobrodružství.

Děti vyrostly, doma už se všem nemusíte tolik věnovat, jste stále plné energie a ozývá se touha poznávat a zkoušet nové věci. Konečně máte čas a prostor uskutečnit svoje sny, i když je druzí považují za bláznovství. Kdy, když ne teď? Přesně to si řekly Jitka s Julií a vyrazily na tři týdny s batohem do Španělska s cílem dojít až na kraj světa. Ve své inspirativní knížce, kterou výstižně nazývají deníkem-cestopisem, vás provedou radostmi i strastmi putování, ukážou vám krásu v jednoduchosti a navnadí vás pustit se do vlastního dobrodružství.

Přestože ústředním tématem knihy je sugestivní popis tíživých gradujících projevů patologického jednání v pracovním prostředí, dokázala autorka prostřednictvím své hrdinky, tiché bojovnice Bizárky, nahlédnout stísňující dějové pasáže s notnou dávkou ironie a humoru. Tragično, kterému nechybí existenciální rozměr s prvky jisté nostalgie ztraceného času, vyčerpání, hořkosti, se střídá s polohami komickými, přičemž dané situace jsou podtrženy specifickým literárním jazykem, který kombinuje výstižná metaforická pojmenování s neologismy, slangem, korporátní mluvou. Analýza nezdravého jednaní a toxického milieu je tak zabarvena osvobozujícím rozměrem ironického nadhledu, jenž hlavní hrdinku zachraňuje od pádu do bezútěšné propasti zoufalství, bezmoci, letargie. Při setkání s psychopatickou osobou, která má jistou moc nad ostatními (přičemž se tato moc v mnoha případech zvrhává v čistokrevnou zvůli), je z hlediska individua nadmíru důležité zachránit si svoji důstojnost anebo alespoň to co z ní zůstalo a tyto kousky opět nějak poskládat. A o to hlavní hrdince jde především. V morálním marasmu dané firmy XY zůstat sama sebou, s etickými hodnotami, které vždy zastávala, přežít s čistým štítem, neškodit, být prospěšná a hlavně se nevzdát. Portfolio psychických mučících nástrojů a strategií psychopatických bosserů, které si pro své oběti vybírají a jež mají za cíl tyto vybrané jedince paralyzovat, manipulovat jimi či jinak proměnit k obrazu svému, je poměrně pestré. Je obecně známo, že psychopatickým osobnostem nelze v tomto směru upřít jistou míru sofistikované vynalézavosti. Autorka nám ve svém debutu předestírá barvitou anatomii postupného morálního a profesního rozkladu firemní kultury v celé své kráse. Diagnózou patologického jednání na pracovišti s přesahem do hlubších rovin filosofického rozjímání o smyslu povolání a způsobech etického přežití v nezdravé pracovní divočině jakoby vyzývá k širší společenské reflexi. Z tohoto pohledu je nutné autorku ocenit, že se zaměřila ve svém nadmíru čtivém románu na téma, bossing a šikana v zaměstnání, jež je tabuizované a společensky pouze minimálně reflektované. Podobně jako pro hlavní hrdinku Bizárku je nutné rovněž konstatovat, že se objevují jistá světla na koncích tunelů i v našem reálném světě.