Ryszard Kapuściński strana 2 z 2

„Chcel som napísať knižku o mechanizme diktatúry, o tom, aká je moc vo svojej podstate demoralizujúca, skorumpovaná a deformujúca,“ povedal o svojej knižke Cisár majster reportážneho žánru Ryszard Kapuściński. Autokratickí vládcovia, revolúcie, neznáme a vzdialené krajiny. To všetko spája knihy Ryszarda Kapuścińského, ktorý bol vždy v správnom čase na správnom mieste. Jeho kniha Cisár, to je na jednej strane vynikajúca reportážna sonda do hĺbky Etiópie pod neobmedzenou vládou cisára Hajle Sillaseho, a na strane druhej je to mimoriadne kvalitná próza prešpikovaná satirou a iróniou, ktoré sú Ryszardovi Kapuścińskému vlastné v každej jeho knihe. Etiópia v knihe Cisár je však najmä nadčasovou metaforou fungovania totalitných štátov po celom svete. Včerajších. Dnešných. A celkom iste aj tých zajtrajších. Cisár Ryszarda Kapuścińského vychádza v preklade Patrika Orieška.

Miliardy dolarů z íránské ropy léta putovaly na bláznivé zbrojení a luxusní život šáha Rezáa Pahlavího. Někdy až dětsky naivní přístup panovníka této obrovské a mocné země k vládnutí by byl možná i úsměvný, kdyby ruku v ruce s jeho touhou po bohaté a silné zemi nekráčel krutý teror a vězení plná mučených odpůrců. Ryszard Kapuściński s chirurgickou přesností popisuje, jak samolibost „krále králů“ dovedla krok za krokem Írán až k revoluci. I proto kniha není jen „o Íránu“ a „o šáhovi“, ale především o mechanismu revoluce kdekoli na světě, o jejích příčinách i důsledcích. Kapuściński vychází ze zkušeností i z jiných revolucí zmítaných zemí, ve kterých se ocitl během své reportérské kariéry. Otec polské školy reportáže v knize Šáhinšáh opět našel pozoruhodný vypravěčský klíč a čtenářům se tak dostane nejen poznání, ale i výjimečného literárního zážitku. Kniha Šáhinšáh vychází v překladu Dušana Provazníka a Heleny Stachové. Jde o prvé kompletní české vydání.

Soubor textových fragmentů – dle přání autora hlubokých i mělčích. Úvahy jednoho z nejpřekládanějších polských autorů se týkají stavu dnešního světa, otázek spjatých s globalizací a problémů zemí Třetího světa. Mnohdy ovšem obsahují i interpretace či přesné citace z děl autorů, kteří Kapuścińského tak či onak oslovili (např. Thomase Manna, Goetha, Sartra, Heideggera). Osobité místo pak v celém textu zaujímají úvahy o současném úpadku kultury, diktátu povrchnosti a průměrnosti a o neúctě k potřebám jiných.