Pavel Šach

Kniha, alespoň její první část, je určena hlavně čtenářům, kteří prodělali vojnu v časech hlubokého socialismu. Na pozadí vojenských pitek a různých "pakáren" je vylíčena vojna taková, jaká v dobách reálného socialismu byla. Druhá část knihy má v podtitulu "Nic pro abstinenty" a nedoporučoval bych ji číst čtenářům, kterým se při pouhém vyslovení termínu alkohol zvedá žaludek. Třetí část knihy je už alkoholu prostá, přesto představuje podle autora další kamínek do celkového humorného vyznění knihy. Zkrátka tato kniha není určena k ničemu jinému, než čtenáře pobavit. Tak se na ni, prosím, dívejte a nad některými excesy hlavních protagonistů knihy laskavě přimhuřte oči.

Tato kniha volně navazuje na Tři odstíny šedi od téhož autora. Přestože to nebylo záměrem, nebylo možné se vyhnout tématu alkoholu, a tudíž se zde vyskytují i pijácké historky, tak jak jde život. Hovoří se o životě ve vícegenerační, v podstatě abstinující rodině, kde si nově příchozí, kterému alkohol není cizí a naopak manuální práce nepatří zrovna k jeho koníčkům, musí vydobýt své místo na slunci. Nemalá část knihy je věnována budování jemného přediva vztahů s tchánem a tchyní. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.

Kniha je nazvána Perličky, protože nemá jedno ucelené téma. Skládá se skutečně z perliček tak, jak jsem je zažíval během svého, bohužel už nepříliš krátkého života (i když samozřejmě vím, že umřít mladý je realita o moc horší, abych tu jen nebrečel). Jsou zde příběhy jak z dětství, mládí, života ve vícegenerační rodině, tak i příběhy pomalu nadcházejícího stáří, mezi tím jedna nefalšovaná povídka a několik úvah rádoby k zamyšlení. Stejně jako ve svých dvou předchozích knihách (Tři odstíny šedi a Tak co, chlapi, do hrobu nikdo?) jsem se snažil čtenáře především pobavit, pokud by si někdo z Vás odnesl po přečtení knihy i nějaký hlubší zážitek, třeba z mých úvah, bude to snad trochu nad rámec mého doufání, i když, nebudu čtenáři nic nalhávat, i to bylo mým záměrem při jejím psaní. Tak se, prosím, pokuste vžít do mé fantazie a bude mi skutečnou ctí, pokud můj záměr nepřijde vniveč. Jak z právě uvedeného vyplývá, budu rád, pokud alespoň některé příběhy vzbudí na Vaší tváři úsměv a kdyby se náhodou stalo, že Vás některé příběhy přimějí se nad životem a jeho složitostmi hlouběji zamyslet, budu si toho vážit. Tak tedy pokud možno hezké počtení. Autor.

Bahno, žumpa, stoka, škvár, autor se zmohl jen na zaplevelení knížky pouhou ubohou snůškou vulgarismů a vyslovených nechutností bez jediné za pozornost stojící myšlenky. Kdo tohle mohl vydat… Tak by mohl vyznít názor čtenářů na právě předkládanou knížku. Jako protipól popsaného hodnocení by mohlo vypadat následující mínění čtenářů: Kniha je sice plná a možná i na můj vkus přeplněná množstvím vulgarismů a nechutností, ale při odhlédnutí od tohoto nedostatku je schopna vyloudit čtenářův úsměv alespoň natolik, aby se vyplatilo si ji s přimhouřením jednoho a možná i obou očí přečíst. Tomuto druhu čtenářů je určen další text této mé anotace. Vážení čtenáři. Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto v pořadí čtvrtou svoji knížku nazvat, až jsem zůstal u názvu, který mě napadl jako první. Proto tedy ono „Pár kravin pro vás, čtení pro nefalšované voly (jako jsem já).“ Je tam směs příběhů, rčení, zamyšlení, rádoby aforismů a v neposlední řadě vtipů, o kterých se domnívám, že je snad ještě neznáte (jinak bych je do knížky nevkládal). Tak se tedy dejte do čtení, budu vám i sobě držet palce a budu doufat, že ji po přečtení prvních několika stránek neodložíte s pocitem: To jsem teda dal peníze za pěknou kravinu, autor měl při volbě jejího názvu bezděčně pravdu. Nechte se tedy četbou přenést do světa, kde se mluví tak, jak autorovi „zobák narost.“ Věřím, že i kultivovanější část čtenářské obce by kniha mohla trochu pobavit, což je ostatně mým hlavním cílem. Tak tedy s chutí do toho.