Kateřina Šámalová

Učebnice je dělena do dvou vzájemně provázených částí. V první části představuje čtenářům obecnou teorii sociální správy, nastiňuje genezi současných modelů řízení sociálních systémů, seznamuje s principy řízení v sociální správě a dalšími klíčovými koncepty, které je nutné znát pro porozumění souvislostem předloženým v části druhé. Ta se zabývá výkladem specifických způsobů organizace a řízení jednotlivých segmentů sociální správy, jako je sociální pojištění a podpora, zdravotní správa, správa systému sociálně-právní ochrany, podpora nezaměstnaných, ohrožených a sociálně vyloučených osob a další. Pozornost je věnována také specifikům správy nově se utvářejících systémů, jako je ochrana před diskriminací či ochrana práv cizinců. Akcentována je role sociální práce jako klíčové pomáhající profese ve fungování sociálních systémů. Publikace je zpracována jako kolektivní dílo předních českých odborníků působících v dané oblasti.

Vzdělání je nástrojem vzestupné sociální mobility, proto je nutné zabezpečit rovný přístup k němu všem společenským skupinám bez ohledu na jejich sociální či zdravotní charakteristiky. Jednou z mnoha skupin, které čelí komplikovanému přístupu ke vzdělání, je populace osob se zdravotním postižením; ty se v různých fázích svých vzdělávacích trajektorií setkávají s omezeními a překážkami, které jim dosažení vyšších úrovní vzdělání ztěžují. Ústředním tématem knihy je přístupnost vysokoškolského vzdělání pro osoby se zdravotním postižením, tedy šance, že se plnohodnotně integrují do akademického života a prostředí a zdárně absolvují studium na vysoké škole. Teoretická část předkládá různá pojetí klíčových konstruktů práce a zasazuje je do příslušného tematického rámce – sociologie vzdělávání. Předmětem výkladu jsou rovněž teorie vzdělanostních nerovností, jejichž praktické důsledky jsou popisovány v jednotlivých fázích vzdělávacího procesu osob se zdravotním postižením. V rámci kvantitativní výzkumné studie, provedené na Univerzitě Karlově na totálním výběru studentů se zdravotním postižením, je pozornost věnována především motivaci těchto studentů zahájit vysokoškolské studium, vlivům působícím na výběr studijního oboru, stejně jako překážkám, se kterými se mohou studenti v průběhu studia setkat, a zdrojům, které mohou k jejich překonávání využívat. S využitím těchto poznatků je v závěru studie sledována úspěšnost studentů se zdravotním postižením v průběhu vysokoškolského studia.

Kolektivní monografie přináší pohled na principy a úspěšnost veřejného řízení sociálních procesů z různých úhlů pohledu. Ačkoli sociální procesy působí na první pohled odlišně, spojují je právě principy jejich řízení. Principy jsou většinou zobecněné tak, aby bylo možné je prakticky využít při přípravě a realizaci nových sociálních procesů. Tým pracovníků a doktorandů Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoumal, jaký vliv má veřejná správa na průběh vybraných sociálních procesů, zda tyto sociální procesy reálně řídí nebo je jenom ovlivňuje; pokud je ovlivňuje, pak jakými prostředky a s jakou úspěšností.

Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva z let 1955–2015 je autorský text již zesnulého prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. Je výjimečným svědectvím, které s vysokou citlivostí a smyslem pro detail popisuje profesní a životní dráhu výjimečné osobnosti. Čtenář je postupně, chronologicky, seznamován s jednotlivými klíčovými etapami života prof. Tomeše, v rámci nichž sám autor líčí svůj profesní vývoj v kontextu proměnlivého politického dění. Živý a poutavý výklad nechává strukturovaně nahlédnout nejen do strmého kariérního růstu geniálního experta, sociálního politika mezinárodního významu, ale také do mysli nesmírně vnímavé a velkorysé osobnosti. Autor mistrně, s vypravěčským umem jemu vlastním popisuje své vzestupy a pády, k nimž zaujímá specifický produktivní přístup, který ho podněcuje k další činnosti a práci na sobě samém. To mu nakonec pomáhá překonávat zpočátku těžké období normalizace, které mělo zamezit uplatnění jeho odbornosti a jejímu dalšímu rozvoji. Opak byl však pravdou a Tomeš se rychle na vzniklý stav adaptoval a využil svých dosavadních zkušeností např. k vytváření důstojných podmínek zaměstnávání dělníků v hutním podniku. Druhá, porevoluční část Tomešova vyprávění, líčí jeho krátkodobé, přesto zásadní angažmá ve vrcholné politice a dlouhodobou účast na mezinárodních sociálních reformách. V závěru nechybí ani vzpomínky na jeho porevoluční působení na akademické půdě, jemuž se věnoval až do své smrti v r. 2018. Text je neotřelým, zvláštním zážitkem a živou vzpomínkou nejen pro ty, kteří prof. Tomeše znali, ale i nesmírně poučným a inspirativním obsahem pro ty, kdo měli možnost ho poznat pouze zprostředkovaně, a to zejména prostřednictvím jeho bohaté publikační činnosti.