Tereza Schillerová

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas. Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní. Začala konečně žít sama pro sebe. Všichni (včetně jí samé) se ale najednou nestačí divit. Protože pohledem mravného člena občanské společnosti se Jolana de facto "urve ze řetězu". Poznává nové muže. Poznává, jaká tajemství sexu jí dosud byla odepřena. Poznává osudy lidí kolem sebe a svou nově nabytou svobodou jim dodává chuť do života. Poznává, že je závislá na lásce. Na lidech. A na svobodě, pročež se rozhodne opustit práci, která ji nebaví. Začne žít totálně nový, ale totálně vysněný život, který sice občas bolí, ale rozhodně míň, než když musela potírat své potřeby a touhy. Dochází jí, že jen těžko vás mohou mít rádi druzí, když nemáte rádi sami sebe. Princezna Psycho je kniha, která vám bude mluvit z duše a kterou budete chtít mít v nočním stolku pro případ, když budete mít pocit, že jste možná taky trochu "psycho", ale zároveň ujistit, že v tom rozhodně nejste sama.

Román Bumerang velmi otevřeně popisuje různé formy násilí ve vztazích. A násilí, to nejsou jen facky nebo nadávky. Čím bližší vztah k někomu máte, tím pravděpodobněji se vám může stát, že neuhlídáte tu pomyslnou hranici, přes kterou by už neměl jet vlak. Násilník si postupně získává vaši důvěru (důvěru oběti), podlehnete falešné iluzi, že máte mnoho společného a cesta ven ze začarovaného kruhu je najednou velmi těžká. Natolik, že se vám každá snaha o rozumnou dohodu několikrát vrátí jako bumerang. Autorka ve svém novém románu na příbězích tří žen zachycuje, jak se chovají násilníci, jak se chovají lidé, kteří zachraňují ostatní (a přitom by měli začít u sebe), jak se chovají lidé, kteří neustále brečí, mají tendenci konat dobro, a přitom parazitují na ostatních. Je to kniha, která má schopnost otevírat oči a uvědomit si, že jsou věci, před kterými nikdy neutečete a ať už jsou dobré či zlé, mohou se vám vrátit jako bumerang.

Všechny to aspoň jednou za život zažily. Nepříjemné setkání s vlčicí. Může se vyklubat z šéfky i z dobré kamarádky. I z žen ve vlastní rodině. Julie o tom ví své. Ženy v její rodině si po celé generace předávaly velmi těžké břímě. Trpěly, ale nevěděly proč. Nebo si to nechtěly připustit. Všechno zakopávaly pod koberec. Julie je během dětství vystavena soustavnému psychickému deptání. Řešila v sobě ten největší emocionální zločin, který si lidstvo vymyslelo: sebevraždu. Začala se v tom ztrácet. Neměla pojem o tom, kdo vlastně je a bála se na to přijít. Přišlo jí normální, že jsou k sobě lidé nevraživí a násilní. Ale pak - nevydařená rodinná oslava ji donutí celou rodinu zapřít. Dala prudkou výhybku a tím přerušila veškeré kontakty s ní. Po více jak dvaceti letech se shledává se sestrou, aby vyřešily pozůstalost. Dostane možnost nahlédnout do korespondence matky i babičky a nestačí se divit. Najednou začne chápat souvislosti a to, co si ženy její rodině mezi sebou předávaly.

Viktor Kraus svým životem proplouval jako Král světa na pomyslné přídi toho slavného apokalyptického parníku. Měl pocit, že může všechno. A když všechno, tak skutečně všechno. Jenže velké možnosti sebou také nesou paranoiu, že ho někdo sleduje. Snad proto, že měl hodně peněz. Snad kvůli nečistému svědomí. Neustále zaváděl nová a často zbytečná bezpečnostní opatření. Vymýšlel pro své podřízené úkoly, které byly irelevantní, ale přesto na nich trval. Byla to taková jeho hra. Život s Erikou, s níž má syna, připomínal rozjetou horskou dráhu. Ale Viktor rychlou jízdu ovládal dobře. Jako pomyslného papírového draka, který může kdykoliv havarovat. Den po hádce se svou ženou pokaždé pravou rukou povolil pomyslné lanko skutečnosti. Pokud měl pocit, že nad ním má jeho žena převahu, zatáhl levou rukou a draka zastavil. Hezky ho zdržel, odvedl pozornost od toho, co bylo včera. Věřte mi, že Viktor je úkaz. Někteří ho mají rádi, jiní ho nenávidí. A co vy? Nový román Terezy Schillerové, autorky populárního Deníku raka a ceněných psychologických románů Bumerang a Vlčice, se dotýká dvou velmi aktuálních témat: nestřídmosti a manipulace. Vyniká poutavým jazykem a dává nám nahlédnout do osudů hrdinů, které bychom možná nechtěli mít za kamarády, ale které je dobré „studovat“, aby nám jim podobní nemohli v životě ubližovat.