Roger Scruton strana 2 z 2

Kniha není běžnou příručkou o tom, jak či jaké pít víno, kterých existují tisíce. Je sofistikovaným filosofickým průvodcem myšlením o víně, ale i osobním vyznáním. Knihou napsanou s typickým anglickým humorem, vášnivou a zaujatou obhajobou nápoje, bez něhož by nevznikla civilizace. Obrací se na všechny myslící lidi, u nichž módní posedlost zdravím úplně neutlumila potěšení z věcí tělesných, a filosoficky obhajuje prastarou myšlenku, připisovanou již Platónovi, že bohové nikdy člověku nedali nic znamenitějšího a cennějšího než víno. Scruton vtipně demaskuje pokrytectví bojovníků proti alkoholu, a to nikoli proto, aby podporoval neřest, ale aby ukázal, že víno se nevylučuje se ctností. Pokud chceme žít plnohodnotný život, měli bychom si umět užívat darů této země. Dnes se diskutuje především o tom, zda pití vína je či není dobré pro fyzické zdraví. Mnohem podstatnější je však podle Scrutona vliv vína na zdraví duševní – a to záporný, když se nedbá na kulturu pití, a kladný, když se na ni dbá. Víno se výborně hodí nejen k jídlu, ale ještě lépe k přemýšlení. A nic neladí s vínem lépe než filosofování. Stará moudrost říká, že ve víně je pravda. A to nejenom v tom, co na sebe ovíněný člověk rozvázanějším jazykem prozradí. Víno je i cestou k pravdivému poznání tohoto světa, k smíření se s ním. Líčí náš vezdejší svět jako ten pravý a oslavuje jej. Vrhá světlo do nitra člověka, do jeho duše, naznačuje mu jinou cestu k poznání bytí. Nezatemňuje však přitom světlo dopadající na náš svět jako například silné destiláty, ani nám jako drogy nesugeruje, že jsme na prahu jiné reality. Posvěcuje skutečnost tady a teď. Nic jiného z toho, co jíme a pijeme, nemá kolem sebe takovou auru významů jako víno. A proto také ti, kdo proti němu bojují a odmítají je pít, nám o sobě říkají jednu podstatnou věc – že nejsou na této zemi doma.

The thinkers who have been most influential on the attitudes of the New Left are examined in this study by one of the leading critics of leftist orientations in modern Western civilization. Scruton begins with a ruthless analysis of New Leftism and concludes with a critique of the key strands in its thinking. He conducts a reappraisal of such major left-wing thinkers as: E. P. Thompson, Ronald Dworkin, R. D. Laing, Jurgen Habermas, Gyorgy Lukacs, Jean-Paul Sartre, Jacques Derrida, Slavoj Zizek, Ralph Milliband and Eric Hobsbawm. In addition to assessments of these thinkers' philosophical and political contributions, the book contains a biographical and bibliographical section summarizing their careers and most important writings. In Thinkers of the New Left Scruton asks, what does the Left look like today and as it has evolved since 1989? He charts the transfer of grievances from the working class to women, gays and immigrants, asks what can we put in the place of radical egalitarianism, and what explains the continued dominance of antinomian attitudes in the intellectual world? Can there be any foundation for resistance to the leftist agenda without religious faith? Scruton's exploration of these important issues is written with skill, perception and at all times with pellucid clarity. The result is a devastating critique of modern left-wing thinking.

Román Rogera Scrutona je unikátním svědectvím o tom, jak československý disent vnímal konzervativní britský intelektuál, jenž se s ním měl možnost seznámit prostřednictvím svých aktivit, které zde v době komunismu s okruhem svých přátel rozvíjel. Je hlubokou sondou do duševního stavu Čechů během posledních let totalitní noční můry. Setkáváme se s jedinečnou kulturou disidentů, s utrpením a frustrací mladých lidí, pro něž byly uzavřeny všechny cesty ke vzdělání i k budoucnosti. Prostřednictvím milostného příběhu dvou mladých lidí autor čtenáře nejen vtahuje do tísnivé atmosféry oněch let a představuje mu vnitřní život těch, kteří se nehodlají smířit se stávajícími poměry, ale především pokládá obecnější otázky etiky, morálky, mezilidských vztahů, možnosti žít v pravdě, a dokonce možnosti existence pravdy (nejen) v totalitně ovládané společnosti. Jan Reichl vyučuje na katedře mezinárodních vztahů Wheaton College ve Washingtonu. Toto místo získal před patnácti lety, v době, kdy všechny americké vysoké školy chtěly na své půdě skutečného svědka života v komunismu. On však pro své studenty a život v zemi svobody, hojnosti a prosperity žádné nadšení necítí. Neustále se v myšlenkách vrací zpět, do poloviny roku 1980, kdy byl kvůli ideologickým „zločinům“ svého otce zbaven možnosti vzdělání i jakýchkoliv nadějných vyhlídek. Přesto jeho život v těch temných dobách alespoň na krátký čas prozářila Bětka, tajemná dívka, která ho znovu vzkřísila, vyvedla z podzemí jeho vlastní fantazie ven na denní světlo a naučila ho doufat, svobodně se rozhodovat a milovat. Prostřednictvím Bětky se tehdy Honza setkává se skutečným podzemím – undergroundem. S bytovými semináři, disidenty, zakázanou literaturou, s tajným knězem Pavlem. Tato zkušenost mu nabízí nové obzory a začne přemýšlet o podivné době, v níž žije, a dějinách své země, které zanechaly hluboký pocit viny. To vše jej čím dál víc svazuje s Bětkou. Honzův příběh směřuje rychlým tempem až k jeho nečekanému konci. Vychází ve spolupráci s Moravským zemským muzeem.

Zatímco islámská civilizace je drásána konflikty, západní civilizace má vnitřní tendenci k rovnováze. Svobody, které občané Západu pokládají za samozřejmost, jsou v islámských zemích veskrze neslýchané, a zatímco žádní západní občané ze Západu neutíkají, 70 procent světových utečenců jsou muslimové prchající z míst, kde je oficiální doktrínou jejich náboženství. Všichni tito utečenci navíc míří na Západ, protože neznají jiné místo, které by jim dalo příležitosti, svobody a osobní bezpečí, které beznadějně hledali doma. Zarážející však je, že jakmile přijdou na Západ, mnozí z těchto muslimských běženců začnou pociťovat ke společnosti, která je obklopuje, nenávist; chtějí se jí pomstít za nějakou chybu, která je tak odporná, že za přiměřený trest nepovažují nic menšího než její naprosté zničení. Ještě podivnější je skutečnost, že ti muslimové, kteří se usadili, integrovali a osvojili si určitý druh loajality k západním institucím a zvykům, často vychovávají děti, které se navzdory tomu, že se narodily na Západě, samy identifikují s jeho opozicí - s opozicí tak nelítostnou, že opět hraničí s touhou po zničení. Bylo by však chybou svalovat vinu pouze na islám. Kniha známého britského filosofa Rogera Scrutona, inspirovaná událostmi 11. září 2001, je nejen břitkou inlektuální obranou západní civilizace, ale i kritickým zkoumáním toho, zda mohou západní státy ve své nynější podobě nabídnout islámským přistěhovalcům tolik potřebný pocit sounáležitosti, aby mohli získat loajalitu k hostitelské zemi.

Drawing on the author's personal experience of living and working as an architect in Syria, this timely and fascinating account offers an eyewitness perspective on the country's bitter conflict through the lens of architecture, showing how the built environment and its destruction hold up a mirror to the communities that inhabit it. From Syria's tolerant past, with churches and mosques built alongside one another in Old Homs and members of different religions living harmoniously together, the book chronicles the recent breakdown of social cohesion in Syria's cities. With the lack of shared public spaces intensifying divisions within the community, and corrupt officials interfering in town planning for their own gain, these actions are symptomatic of wider abuses of power. With firsthand accounts of mortar attacks and stories of refugees struggling to find a home, The Battle for Home is a compelling explanation of the personal impact of the conflict and offers hope for how architecture can play a role in rebuilding a sense of identity within a damaged society.

Music as an Art begins by examining music through a philosophical lens, engaging in discussions about tonality, music and the moral life, music and cognitive science and German idealism, as well as recalling the author's struggle to encourage his students to distinguish the qualities of good music. Scruton then explains - via erudite chapters on Schubert, Britten, Rameau, opera and film - how we can develop greater judgement in music, recognising both good taste and bad, establishing musical values, as well as musical pleasures. As Scruton argues in this book, in earlier times, our musical culture had secure foundations in the church, the concert hall and the home; in the ceremonies and celebrations of ordinary life, religion and manners. Yet we no longer live in that world. Fewer people now play instruments and music is, for many, a form of largely solitary enjoyment. As he shows in Music as an Art, we live at a critical time for classical music, and this book is an important contribution to the debate, of which we stand in need, concerning the place of music in Western civilization.

A Magyarországon is nagy sikert aratott Iszom, tehát vagyok világhírű brit, sőt egyenesen angol szerzője ezúttal talán a legfontosabb és a legaktuálisabb, egész eddigi életünk radikális megváltozását előrevetítő témában, a környezeti kérdések, a globális éghajlatváltozás témakörében fejti ki izgalmas és jól érthető, de egyúttal nagyon is extravagáns gondolatait, amelyek még azokat is elgondolkodtatják (és persze szórakoztatják is egyben, hiszen Scruton korunk egyik legjobb esszéistája), akik talán semmiben sem értenek vele egyet. Az ökológiai gondolkodást és a „zöld" mozgalmakat sokan a progresszivista, a „baloldali" gondolkodással és politikával szokták összefüggésbe hozni, de Scruton megmutatja, hogy a kérdés ennél sokkal izgalmasabb és fontosabb. Itt is viszontlátjuk a máshonnan már ismerős, nagyon is derűs „életfilozófiáját", ami különösen vonzó olvasmánnyá teszi a könyvet. A mű nagy újdonsága, hogy számos megszokott fogalomra (pl. a piac) újszerűen tekint a szerző, és új, meglepő szempontokat kínál számunkra az ökológiai-társadalmi kérdések megértéséhez és kezeléséhez. Az egyik ilyen a kontinentális európaitól teljesen eltérő angol társadalomfejlődés és jog (a common law) mélyebb, nem absztrakt bölcsessége, amellyel az érdekkonfliktusok megoldásához közelít. Ez utóbbinak is megvolt a szerepe abban, hogy az angol vidéki táj megőrződhetett olyannak, amilyennek ma ismerjük. A könyv központi fogalma a kötődés - kötődés az otthonhoz, a sajáthoz, a helyihez, a családhoz, a tájhoz, a saját közösséghez, a nemzethez, a saját kultúrához. Ha ez a kötődés megvan (Scruton az oikophilia szót szereti használni rá), akkor mindenfajta absztrakt és felülről lefelé irányuló megoldás problematikussá válik, legyen a kezdeményezője az állami vagy az EU-bürokrácia, vagy éppen valamelyik nagy nemzetközi, nem átlátható és nem elszámoltatható NGO.

A superbly insightful and moving exploration of Wagner's last opera, by one of Britain's leading intellectuals Wagner's last music-drama tells the story of Parsifal, the 'pure fool, knowing through compassion', who has been called to rescue the Kingdom of the Grail from the sins that have polluted it. The Grail is a symbol of purity in a world of lust and power, but although Parsifal is the culmination of Wagner's life-long obsession with the religious frame of mind, the redemption sought by his characters is far from the Christian archetype. For Wagner, redemption occurs in this life, when compassion prevails over enslavement, and purity replaces spiritual pollution. His music here ties together suffering and contrition, sin and forgiveness, downfall and redemption in an inextricable knot, healing the fractures and uniting the warring elements in human life in a way that is clear, convincing and uncanny. More than any other of his works, Parsifal expresses in music a depth of feeling for which we do not have words. This short but penetrating book, by a writer who was uniquely both a leading philosopher and musicologist, shows us how Wagner achieves this profound work, explaining the story, its musical ideas, and their coming together into a sublime whole which gives us the musical equivalent of forgiveness and closure. There are few writers who can so enhance our understanding of one of the greatest works in western music.

Beauty can be consoling, disturbing, sacred, profane; it can be exhilarating, appealing, inspiring, chilling. It can affect us in an unlimited variety of ways. Yet it is never viewed with indifference. In this Very Short Introduction the renowned philosopher Roger Scruton explores the concept of beauty, asking what makes an object - either in art, in nature, or the human form - beautiful, and examining how we can compare differing judgements of beauty when it is evident all around us that our tastes vary so widely. Is there a right judgement to be made about beauty? Is it right to say there is more beauty in a classical temple than a concrete office block, more in a Rembrandt than in last year's Turner Prize winner? Forthright and thought-provoking, and as accessible as it is intellectually rigorous, this introduction to the philosophy of beauty draws conclusions that some may find controversial, but, as Scruton shows, help us to find greater sense of meaning in the beautiful objects that fill our lives. ABOUT THE SERIES: The Very Short Introductions series from Oxford University Press contains hundreds of titles in almost every subject area. These pocket-sized books are the perfect way to get ahead in a new subject quickly. Our expert authors combine facts, analysis, perspective, new ideas, and enthusiasm to make interesting and challenging topics highly readable.

Co znamená být konzervativec v době, která je ke konzervatismu tak skeptická? Jak žít po boku našich kanonizovaných předků, když je dnes tak běžné odmítat jejich kulturní, náboženský a politický odkaz? Mohou konzervativci v situaci, kdy dominantní sílu politiky na Západě představuje liberalismus měkké levice, přispět k veřejné debatě něčím, nad čím se nemávne rukou jako nad pouhou nostalgií? Kniha Jak být konzervativec není jen programem moderního konzervatismu. Je upřímnou výzvou k obhajobě starodávných hodnot a pravidel slušného chování a soužití, jež jsou základem naší oslabené, ale stále trvající civilizace. Scruton v tomto chytrém a otevřeném pojednání čerpá ze svých zkušeností z let, kdy ve veřejném životě platil za člověka jdoucího proti proudu. Zkoumá, v čem má pravdu nacionalismus, socialismus, kapitalismus, liberalismus, multikulturalismus, environmentalismus, internacionalismus a nakonec konzervatismus. Knihu uzavírá v osobním tónu, rozloučením zapovídajícím smutek, ale přiznávajícím ztráty.

Překlad polemické knihy Fools, Frauds, and Firebrands: Thinkers of the New Left anglického filosofa s myšlením tzv. Nové levice Rogera V. Scrutona. Ve své knize z roku 2015 Roger Scruton navazuje na své dřívější filosofické práce, jak knihy, jako byla monografie Myslitelé nové levice z roku 1985, tak na články, které v průběhu osmdesátých let uveřejňoval v Salisbury Review a které se staly zdrojem řady kontroverzí. Scrutonova argumentace je konzistentní: zdůrazňuje důležitost tradice, kterou ovšem nevnímá jen jako velkou tradici politického myšlení, ale naopak jako tradici všednodennosti, tradici spolků a lidské pospolitosti. Tuto tradici brání proti utopickému radikalismu, jenž jak dovozuje v knize se u moderní levice projevuje hlavně vynálezem určité formy novořeči (s odkazem na Orwella).

Od knihy známého stoupence konzervatismu s lakonickým názvem Krása, vydané původně Oxford University Press v rámci řady kratičkých úvodů, bychom nejspíše očekávali hledání odpovědi na otázku, co vlastně krása je. Roger Scruton ale nic podobného (z dobrých důvodů) nedělá. Namísto toho ve svých úvahách věnovaných postupně lidské, přírodní, každodenní a umělecké kráse velmi přístupnou formou artikuluje zkušenost setkání s krásou. Už tento postup vyjadřuje autorovo přesvědčení, že zkušenost s krásou je kontinuální: vnímavost pro minimální krásu prostřeného stolu není co do své podstaty odlišná od kontemplace velkých uměleckých děl nebo přírodní scenerie. Scrutonova ústřední myšlenka je přitom (skoro provokativně) tradiční: ačkoli krása není rysem samotné skutečnosti a v tomto smyslu není objektivní, přesto je universální hodnotou založenou v naší racionální přirozenosti. Zde autor nezapírá svou kantovskou inspiraci, když kontemplaci krásy spojuje s nezainteresovaným zájmem, který pramení z pouhého rozumu. Krásné věci a bytosti jsou podle Scrutona takové, na které pohlížíme jako na jednotlivé, pro ně samotné a v té formě, v níž se nám samy zpřítomňují. Jak ale může být zkušenost s krásou současně nezainteresovaná a zároveň do sebe zahrnovat - v souladu se Scrutonovou tezí kontinuity krásy - nejen kontemplaci uměleckých děl, ale i zájem o krásu každodenních věcí (které jsou často zároveň účelné) a stejně tak i pozornost zaměřenou na krásu člověka? Jaký postoj je ostatně zainteresovanější než právě touha po krásné lidské bytosti? Hledání odpovědi na tyto otázky, jež evokují dědictví platonismu, tvoří hlavní linii úvah knihy. Platonská inspirace zaznívá především v myšlence, že krása touhu nejen vyvolává, ale také si žádá, abychom se touhy zřekli, a tím se blíží zkušenosti posvátna. A přece je Scrutonův rozhovor s Platónem zčásti polemický: jaké místo má podle této tradice v erotické touze jednotlivá bytost? Ryze fyzické touze na jednotlivci nezáleží a erós coby duchovní síla směřuje ke kráse jako takové, která jednotlivý objekt transcenduje. Jako protiváhu této představě nabízí Scruton interpretaci, podle níž erotická touha vposledku směřuje ke kontemplaci bytosti jakožto jednotlivé a v její vtělené povaze. Kniha v souvislosti s formulací soudů o kráse také postupně rozvíjí pojem vhodnosti, která je podle Scrutona jádrem estetické zdařilosti v jinak velmi různých kategoriích krásy. A obrací se mimo jiné i k Humeovu konceptu vkusu jako určité preference, jež odráží charakter toho, kdo soud vkusu pronáší. Silné Scrutonovo přesvědčení, že na charakteru záleží i ve věci správného posouzení krásy, se pak projevuje v posledních kapitolách, kde se autor vypořádává s některými současnými uměleckými počiny a s kulturními jevy na pomezí, nebo i za hranicemi estetična (jako je kýč a pornografie). Kniha je pozoruhodným uvedením do celé řady estetických problémů i proto, že zdánlivě abstraktní úvahy doprovází množstvím ilustrací z rozmanitých oblastí umění napříč staletími.

Slovník, obsahující přes 300 hesel, představuje čtivý vhled do politického myšlení. Je mimořádně užitečný pro studenty politických věd, filozofie a práv a pro všechny, kteří se zajímají o myšlenky a názory, jež vytvářejí současnou politiku.

A borról annyi könyvet írtak már, hogy Dunát lehetne rekeszteni velük. De ilyet még nem. A szerző ebben a könyvében, amelynek címe egy Monty Python-idézet, látszólag módszeres következetességgel vezeti az olvasót kisebb-nagyobb francia és újvilági birtokok, borok és dűlők között, mégsem hagyományos borkalauzt olvasunk. A borsznobizmust könnyű derűvel kifigurázó, rendhagyó könyv nem évjáratokban és divatokban, nem obskúrus íz- és illatjegyekben, hanem a hagyományait tisztelő és a természettel együtt élő ember lelki békéjében találja meg a civilizációval egyidős, attól elválaszthatatlan borkultúra lényegét.