Johanna Sebauer

Nincshof, az osztrák-magyar határon megbúvó falvacska nem bánná, ha elfelejtenék. Legalábbis ezen munkálkodnak az ,,oblivisták", ama három különös férfiú, aki mindenáron menekülni szeretne a rohanó idő elől. Ha már senki nem fog tudni róluk - gondolják -, ők és a falusiak szabadon és nyugalomban élhetnek. Nincshof egy helyi legenda szerint ugyanis valamikor régen pontosan ilyen volt: független és békés. Az oblivisták pedig éppen a tisztességben megőszült Erna Rohdieblt szemelik ki arra, hogy segítségükre legyen a Nagy Terv megvalósításában. Erna ritkán hallott nagyobb butaságot addigi hosszú életében, mint a falu méretű köddé válás ötletét, ám győz a kíváncsisága. Az oblivisták estéről estére összegyűlnek nála, hogy kenyér, szalonna és nádifüge-pálinka mellett dolgozzák ki a szükséges lépéseket. Sorra leszerelik a helységnévtáblákat, távol maradnak a tűzoltó- és egyéb ünnepségektől, a kerékpáros turistákat pedig bűzfallal riasztják el. Úgy látszik, minden terv szerint halad - ha nem volnának a városból érkezett új lakók! Kezdetét veszi egy kalandokban és fordulatokban gazdag nyár...

Když přestane rakouská vesnička Nincshof pro okolní svět existovat, budou moci žít její obyvatelé v klidu, vzdáleni hektičnosti moderní doby. Alespoň takový je úmysl tří mužů, jež spojuje přesvědčení „Dřív bylo v Nincshofu všechno lepší. Dřív byli lidé v Nincshofu ještě svobodní.“ Přemýšlejí, jak této kýžené svobody dosáhnout, a napadne je zasvětit do svého plánu osmdesátiletou svobodomyslnou dámu Ernu. První návštěva sice nedopadne nejlépe, ale Erna je člověk otevřený všemu a společně začnou uskutečňovat kroky, na jejichž konci bude úplné zapomnění vesnice okolním světem. Z ulic mizí tabule s jejich jmény, ruší se dožínkové slavnosti, místní fotbalový tým musí sestoupit do nižší ligy. „Zapomnění není násilí,“ hlásají, když někdo z nich namítne, že jednají proti rakouské ústavě, která nedovoluje odtržení jakéhokoli vlastního území. Zdá se, že jde všechno hladce. Ale jen do okamžiku, kdy se ve vesnici objeví pakozy a jejich chovatelé. Čte Martina Hudečková.

Půvabný, nesmírně vtipný a zároveň hluboký příběh ze současnosti s kořeny v dávných časech se odehrává ve vísce jménem Nincshof, v místě usazeném po staletí v nejvýchodnějším cípu Rakouska až u maďarských hranic. Dějí se zde podivuhodné věci, obyvatelé svou ves zřídkakdy opouštějí, muži přijímají příjmení svých manželek a domy tu kdysi stávaly na kůlech, aby nezmizely v mokřadu plném úhořů. Jenže moderní doba doléhá i na místní a nincshofský starosta, který už má politiky a úředního šimla plné zuby, zatouží svou obec před byrokraty ve Vídni a Bruselu ukrýt. A tak společně s trojicí přátel vymyslí způsob, jak vísku osvobodit od tlaku novodobých nároků a postarat se o to, aby na ni svět zapomněl. Ve stylu někdejších avantgardních hnutí si hrdě říkají „oblivisté“, tedy aktivisté zapomnění. Oblivisté z Nincshofu podnikají nejrůznější opatření, aby svůj domov vymazali z paměti současnosti. Z internetu zmizí obecní webové stránky, přes noc jsou záhadně odstraněny silniční ukazatele a turistické značky. Zdá se, že všechno jde jako po másle. Dokud se ovšem v Nincshofu nečekaně neobjeví narušitelé z města. Plány oblivistům zkříží dokumentaristka, která se k nim čerstvě přistěhovala v naději, že životem na venkově překoná pracovní vyhoření. Nemluvě o jejím manželovi, který k Nincshofu přitahuje nežádoucí pozornost chovem prazvláštního druhu koz.