Miroslav Sehnal

Uroboros aneb Zpověď recyklovaného manžela tvoří série pečlivě vygradovaných příběhů, v nichž sledujeme osudem a ženami zmítaného hrdinu, neschopného pochopit sám sebe. Při čtení se spolu s ním ocitneme ve světě těch nejobyčejnějších lidských postaviček, které mají ty nejobyčejnější lidské vlastnosti a jsou natolik člověčenské, že se s nimi snadno ztotožníme. Doslova z každé stránky dostáváme dávku sarkasmu a černého humoru, zápletky jsou velmi čtivé, situace nečekané a jejich rozuzlení šokující. Uroboros patří k těm druhům knížek, které čteme se zatajeným dechem, nepustí nás, dokud nedojdeme k naprosto nepředvídatelnému konci. Vlastně spíš novému začátku, neboť všechny podrazy, podvody a nekalosti, s nimiž se hrdina ve svém bizarním literárním světě setkal, jsou skutečné a doléhají na nás. Čtenář má po přečtení knihy dost trpký pocit, ale současně zajásá, že nic tak neotřelého, absurdního, tragikomického a zábavného ještě nikdy nečetl. „Miroslav Sehnal je patrně jediný soudobý český spisovatel, který dovede pracovat s rozsáhlejší satirickou vizí,“ míní literární teoretik doc. PhDr. František Všetička, CSc. „Vyvrcholením jeho cynického opusu je moment, kdy hlavní hrdina uprchne domněle z nějaké léčebny a bloudí současným městem, jež je zamořeno všelikými nepořádky a zlovolnostmi, které na nás dennodenně dotírají. Míra zavalujících událostí je natolik velká a zatěžující, že jako jediná cesta z ní ven je hrdinovo mrákotné probuzení v nemocnici, kde se rozhoduje, co s jeho životem…“ „Sehnal umí vyprávět, píše mu to, vyjadřuje se velice pěkně, zajímavě a poutavě,“ řekl renomovaný literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, CSc. „Neprohání své postavy po náledí banánových slupek ani nevyžaduje, abychom se při četbě už předem hýkavě plácali do stehen v každé komické situaci. Žádná laciná zábava to věru není…“ „Sehnalova próza má v sobě špetku kunderovské nostalgické ironie, ovšem spíše zábavné než filozofické,“ uvedla literární teoretička prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc. „Pracuje dokonce s několika úhly pohledu, což u jiných autorů nenacházíme, snaží se o zachycení toho, co se stává nezadržitelně pomíjivým. Texty neprosakuje skeptičnost, spíše humor a laskavost, tolerantnost vůči každodennosti i lidské nedokonalosti…“

Hodinu v nebi s podtitulem (Ne)skutečné šupy s andělskými hňupy, je volným pokračováním trilogie Hodinu před svítáním, V hodině svítání a Hodinu pod drnem. (Poslední z jmenovaných titulů vyšel také v Polsku v překladu Jana Stachowského a Krzysztofa Lisowského.) Jednotlivé díly příběhů osudem a ženami zmítaného hrdiny jsou na sobě nezávislé, mají vlastní uzavřený děj a všechny jsou velmi čtivé, plné nečekaných, téměř detektivních zápletek, absurdních situací, mystifikace a ironické nadsázky. Každý z dílů je jiný, odlišný úhlem pohledu i dávkováním humoru. Při čtení Hodiny v nebi, která je čtvrtou knihou v pořadí, se připravte na sladkobolné emoce, vyvolané drsným sarkasmem, kontrastujícím s laskavým autorovým pochopením i pro ty nejtemnější lidské slabosti. Strávíte Silvestr s bizarními Anděly kdesi na Veselském kopci, v nebi, kde čas nic neznamená a stát se může opravdu cokoliv. S úlevou nakonec spočinete v poezií provoněné lázni andělského pábení a nejspíš vás napadne, jak asi vypadá Peklo, když tohle bylo Nebe. "Nejnovější knížka panů Miroslava Sehnala a Břetislava Uhláře Hodinu v nebi navozuje představu, že půjde o literární sen, ale velmi brzy se ukáže, že jde o obyčejný lidský život se všemi drsnostmi, které přináší," řekl o Hodině v nebi renomovaný literární kritik Vladimír Novotný. "Opět se ukazuje, že Sehnal umí vyprávět, píše mu to, vyjadřuje se velice pěkně, zajímavě a poutavě. Břetislav Uhlář pak k jeho próze dokáže přibásnit další emotivní rozměr. Nejde o náhodné či samoúčelné spojení, báseň za Sehnalův příběh patří, má být vydechnutím, uvolněním, navozením smířlivější atmosféry."