Lucius Seneca strana 2 z 3

Tragédie známeho stoického filozofa L. A. Senecu vychádzajú prvýkrát v slovenčine práve v Divadelnom ústave v edícii Svetová dráma – antológie. Výber tvorí Agamemnón, Oidipus, Faidra, Médeia, Trójanky v preklade Martiny Borodovčákovej a v prebásnení Ľubomíra Feldeka. Texty divadelných hier dopĺňajú odborné štúdie spoluautorov, ale i kalendárium Senecovho života a diela, poznámkový aparát vrátane menného a zemepisného registra. Má ľudská krutosť hranice? Existuje nejaká božská spravodlivosť, keď bohovia netrestajú ničomnosť a neodmeňujú cnosť? Aj takéto otázky možno nájsť v tragédiách L. A. Senecu, jedného z najdôležitejších osobností na poli politickom, ale i literárnom: Seneca bol vychovávateľom a poradcom kontroverzného cisára Nera a zároveň plodným autorom filozofických morálnych dišpút a tragédií, ktoré vo výraznej miere ovplyvnili Shakeaspeara či ďalších renesančných autorov. Seneca bol autorom neistých a krutých čias, desivého obdobia dejín. A možno prekvapí, že Senecov svet je taký ako náš.

V období hegemónie Rímskej ríše, v časoch jej najväčšieho rozmachu došlo k určitej stagnácii vývoja filozofického myslenia. Rimania recipovali do svojho myslenia učenie gréckych filozofov, a zachovávali tak po stáročia budované hodnoty z čias najväčšieho rozkvetu Grécka. Rímske filozofické myslenie teda zaostávalo za gréckym, no napriek tomu sa i u Rimanov objavili mimoriadne osobnosti antickej filozofie. Po najvýznamnejšom rímskom filozofovi Ciceronovi bol takouto osobnosťou dozaista Seneca. Seneca bol pôvodom síce Hispánec, no od mladosti vyrastal v Ríme. Bol vynikajúcim žiakom a učencom, presadil sa svojimi názormi i v rímskom senáte. Neskôr z podnetu manželky cisára Claudia Messaliny je nútený odísť do vyhnanstva na Korziku, odkiaľ sa vracia až po jej smrti, po ôsmich rokoch. Nová Claudiova manželka Agrippina ho poveruje výchovou ich syna Nerona. Po nádejných začiatkoch snaha vštepiť novému nástupcovi cisára morálne hodnoty a dobrú výchovu sa časom míňa účinku a Nero sa čoraz viac vymaňuje spod Senekovho vplyvu. Seneca sa preto rozhodne utiahnuť do ústrania a venovať iba literárnej tvorbe. Po Pisonovom sprisahaní roku 65 po Kr. bol Seneca Neronom donútený spáchať samovraždu. Listy Luciliovi sú Senekovým najvýznamnejším dielom, ktoré vytvoril už v zrelom veku, utiahnutý do ústrania od aktívneho politického života. Systematicky v nich preberá rôzne otázky života, bytia, existencie, kultúrne a spoločenské hodnoty, otázky umenia, ako aj bežné každodenné veci. Toto dielo je syntézou Senekových životných skúseností, ktoré nazbieral počas svojho nepokojného a rôznymi udalosťami poznačeného života. V knihe je uvedená aj prvá časť porovnávacej štúdie Miloslava Okála Filozof Seneca a Pavol apoštol

Filozofia, ktorú nám Seneca podáva, jeho názory na božské otázky nám umožňujú polemizovať o tom, či uprednostňoval monoteistické náboženstvo. Žil v období vzniku zárodkov kresťanstva, ktoré si našlo miesto i v centre Rímskej ríše, Ríme. Podobnosť jeho názorov na náboženstvo s kresťanskými podnietila úvahy, či sa Seneca nepodieľal na rozvoji raného kresťanstva a či sa nestretával s prvými kresťanskými učencami v Ríme. Dochovali sa údaje, podľa ktorých Seneca údajne bol v kontakte s Pavlom apoštolom, a z tohto ich vzťahu dochovala sa i korešpondencia, o ktorej sa polemizuje, či bola pravá, alebo ide iba o podvrh. Pravdou ostáva, že mnoho Senekových názorov na náboženstvo, božstvo ako také, ale aj všeobecne na svet nie je vždy v úplnej zhode s tým, čo za jeho čias bolo považované za jednoznačné a platné. V jeho Listoch Luciliovi nájdeme mnoho statí, ktoré Seneca píše so silným oduševnením, v ktorých sa prejavuje jeho pozoruhodná vnútorná sila, a to najmä vtedy, keď strasti a útrapy úmorne zvierali jeho dušu. Senekove Listy Luciliovi nám môžu byť príkladom vysokej morálnej sily útrapami skúšaného človeka a môžeme sa z nich tiež dozvedieť mnoho zaujímavých informácií z obdobia veľkého Ríma. Senekove názory a filozofiu, ako aj Senekov vzťah k Pavlovi apoštolovi, jeho učeniu a kresťanstvu podrobne skúma porovnávacia štúdia Miloslava Okála Filozof Seneca a Pavol apoštol, ktorej dokončenie uvádzame v tejto knihe.

Úvahy, aforizmy i praktické rady do života veľkého antického mysliteľa. Originálna umelecká ručná knihárska práca.

Čtvrtý svazek Senecových filozofických textů dovršuje edici jeho prozaického díla v českých překladech vydaných v AK. Dominantou tohoto závěrečného svazku je proslulá konsolace čili útěcha O duševním klidu. Její téma v dílčích pohledech doplňuje sedm ero dalších úvah. Kuriózním dodatkem je často samostatně vydávaná satira Apolokyntóza, zesměšňující zbožštění císaře Claudia. Vychází v edici Antická knihovna.

"Részesültem viszont jótéteményedben. Mifélében? Én ugyan mindig hangoztattam azt, amit emlegetsz. Inkább elismertem, hogy leköteleztél, mint hogy egy tájékozatlanabb ember ne tartson elég hálásnak. De miféle jótéteményről van szó? Hogy Brundisiumban nem öltél meg? Engem, akit maga a győztes (aki, mint dicsekedni szoktál vele, pribékjei közül rád ruházta az elsőséget) meg akart kímélni, és visszarendelt Itáliába: te megölhettél volna? Tegyük fel, hogy igen. Mi másból áll a rablók jótéteménye, egybegyűlt atyák, mint hogy elmondhatják: megajándékozták az élettel azt, akit nem fosztottak meg tőle..." - (Cicero) "Kérded, mi az, amit különösképpen el kellene kerülnöd. A tömeg. Még nem bízhatod magad rá veszélytelenül. Én legalábbis beismerem esendőségemet: sohasem azzal a jellemmel térek haza, amellyel otthonról elindultam. Valami felkavarodik abban, amit már rendbe szedtem, valami visszalopakodik abból, amitől elfutottam. Úgy vagyunk mi is, ha lelkünk hosszadalmas bajából felépül, mint a betegek, akiket annyira megviselt a hosszas gyengélkedés, hogy sehova sem lehet őket ártalom nélkül kivinni. A nagy tömegben forgolódni káros - tudtunkon kívül egytől egyik mindenki kedvet csinál valamilyen vétekhez, megbélyegez vele vagy ránk akasztja..." - (Seneca)

Seneca három vigasztalása, Consolációja az ókori vigasztalásirodalom legérettebb alkotása. Az első egy asszonyhoz szól, aki elvesztette fiát, a második Seneca egy barátjához, aki testvérét siratja, a harmadikat pedig édesanyjához írta Seneca korzikai száműzetéséből. E műfaj elméletét Ciceró foglalta össze tömören: a vigasztalás első eszköze bebizonyítani, hogy nincs rossz, s ha van, nem jelentékeny; a második, rámutatni, hogy minden bánat és gyász az élet törvénye; a harmadik, bebizonyítani, hogy értelmetlen elemészteni magunkat a bánatban, holott világosan tudjuk, hogy nincs ellene orvosság. Tartalom: Marcia vigasztalása; Polybius vigasztalása; Helvia vigasztalása.

De ira / A haragról

Výběr nejkrásnějších myšlenek L. A. Senecy, které jistě osloví i dnešního člověka.

Senecove úvahy o pokoji duše...