Miloš Šenkýř

Vydejme se už podruhé za brněnskými příběhy, které by jinak zůstaly v temnu archivů. Příběhy jsou to úsměvné, poučné, pitoreskní i roztomilé. A třeba i inspirativní. Kniha novinářů Miloše Šenkýře a Tomáše Kremra je volným pokračováním čtenářsky úspěšného prvního dílu nazvaného 100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností. Také tentokrát je stovka v názvu spojená s Českým rozhlasem Brno, nedílnou součástí života města. Ovšem příběhy jsou ze všech jeho končin. Kniha přiblíží tragédii Brna u syrského Damašku, připomene brněnskou sochu, kterou v Praze nechtěli, osudy ztracené věže i unikátní komiksy věnované Brnu, konkrétně jeho podzemí či slavným nočním rozjezdům. Řekne, proč Brno mate svými Vinohrady, jak vypadá druhý brněnský orloj i to, proč se nedostavěný brněnský mrakodrap ani napodruhé nezvětšil. A mnoho dalšího. To vše může vysvětlit, proč Vladimír Menšík říkal, že věci mohou být dobré, špatné a z Brna. Může to být dobrý důvod, proč mít tohle město zapsané hluboko v srdcích.

Prostě Brno! Moravská metropole žije nejenom „velkou“ historií. A byla by škoda nezachytit i ty drobné příběhy spojené s jejími domy, ulicemi, náměstími, prostorami v podzemí i vysoko nad střechami, památníky všeho druhu, a hlavně lidmi. Novináři Miloš Šenkýř a Tomáš Kremr ke 100. výročí zahájení rozhlasového vysílání z Brna zapátrali ve svých poznámkách a zápiscích. Vytáhli hromádku málo známých zajímavostí, datovaných do dávných časů i současnosti. Jejich cílem nebylo napsat lehkým perem faktografický sborník. Mnoha čtenářům kniha možná poslouží jako netradiční průvodce po městě. Zamíří za císařskou korunou nad hlavami Brňanů i za lampami v ulicích, odhalí paradox brněnských opon i tajemství sochy, jejíž kopie je v Praze. A mnoho dalšího. Ty někdy paradoxní a jindy roztomilé příhody možná škarohlídům dodají další munici k utahování si z Brna a jeho obyvatel, ale hlavně mají být důkazem toho, že Brno žije. A že ho mají nejen autoři, ale všichni pravověrní Brňané rádi.