Jean Sévillia

Mladý, devětadvacetiletý muž má jasný plán: co nejrychleji uzavřít mír a reformovat zkostnatělý stát. Zavádí zcela nový styl vlády, je vnímavý k sociálním problémům. Všechny jeho snahy však od počátku narážejí na překážky jak na straně protivníků, s nimiž se pokouší vyjednávat, tak na straně spojeneckého (a bojechtivého) Německa. O dva roky později je vše ztraceno: podunajská monarchie se po prohrané válce rozpadá a Karel se musí vzdát moci. Ještě dvakrát se pokusí získat alespoň uherskou korunu; neúspěšně. Nakonec skončí s celou rodinou na ostrově Madeira, víceméně v internaci a takřka bez prostředků. O tři roky později, v pouhých 34 letech, umírá. V roce 2004 ho papež Jan Pavel II. prohlásí za blahoslaveného; zdůrazňuje jeho tragický osud, lásku k míru a spravedlnosti i jeho pokoru. Pro českého čtenáře je na knize přitažlivé především to, že hlavního protagonistu líčí z po-hledu nezainteresované osoby. Francouzskému historikovi jsou lhostejné nacionalistické po-stoje jednotlivých národů monarchie, pouze konstatuje, že existují. O to víc může podtrhnout Karlův způsob myšlení a jeho činy, které nám školní hodiny dějepisu většinou zatajily.

Poslední rakouská císařovna a uherská královna, celým jménem Zita Maria delle Grazie Adelgonda Micaela Raffaela Gabriella Giuseppina Antonia Luisa Agnese di Borbone di Parma (9. května 1892 Villa Pianore u Luccy, Itálie - 14. března 1989 Zizers, Švýcarsko) prožila takřka celé století historických zvratů. Zoufalé snahy jejího manžela císaře Karla I. o vyvázání jeho říše z první světové války od r. 1916 (datum jejího nástupu na trůn) do r. 1918 vyústily ve zhroucení Rakousko-Uherska a exil celé dynastie v úplné bídě. Poté byl habsburský manželský pár vypovězen v r. 1921 na Madeiru, kde Karel o rok později zemřel. Zita ovdověla ve svých 30 letech a věnovala se výchově svých dětí a přípravě nejstaršího syna Otta k nástupnictví. Současně podporovali Habsburkové již od r. 1930 protinacistický odboj. Návrat Zity do Rakouska po 60 letech exilu v Americe byl triumfálním završením života ženy, jejíž osud vzbuzuje obdiv a úctu.

1916-ban Ferenc Józsefet I. Károly osztrák császár, IV. Károly magyar király néven felszentelt uralkodó követte. A huszonkilenc évesen trónra lépő fiatalembernek határozott elképzelései voltak: békét és reformokat akart, béketárgyalásokat kezdeményezett a központi hatalmakkal. 1918-ban azonban le kellett mondania az osztrák és a magyar trónról egyaránt. 1920 márciusában és októberében két sikertelen puccskísérletet hajtott végre, hogy visszaszerezze a magyar koronát. 2004-ben II. János Pál pápa boldoggá avatta.

Poslední okamžiky dvaceti proslulých královen a císařoven, počínaje sebevraždou egyptské královny Kleopatry a konče dramatickou autonehodou belgické královny Astrid. Kniha sugestivně líčí popravy Marie Stuartovny a Marie-Antoinetty, vraždy Agrippiny, císařovny Sisi nebo carevny Alexandry, stejně jako dlouhé loučení se životem Kateřiny II., Anny Rakouské nebo královny Viktorie. Jde o okamžiky tragické, smrt často násilnou, v soukromí nebo před očima veřejnosti nečekanou či dlouho očekávanou, vždy však se jedná o důstojné loučení se životem, odrážející vědomí královského postavení a snahu odkázat potomstvu obraz vznešeného života až do poslední chvíle. Kniha se ovšem nezabývá jen posledními dny panovnic, ale zároveň líčí také podstatné události jejích života.