Mary Shelleyová

Kdo se dnes začte do příběhu Frankensteina a jeho uměle stvořeného Adama, ponoří se nejen do rané science fiction o oživení netvora, ale také do znepokojivého psychologického příběhu. Bude prožívat drama plné napětí, ovšem zároveň si klást otázky o odpovědnosti člověka za vlastní činy, o lidské spravedlnosti, soucitu i nelítostné nechuti k jinakosti. Dovolávám se tvého soucitu, nepohrdej mnou. Vyslechni můj příběh, a až skončím, opusť mě, nebo mě polituj, podle toho, jaký osud si podle tebe zasloužím. Ale vyslechni mě! Zákony lidí, i když jsou krvavé, dovolují, aby viník přednesl svou obhajobu dřív, než je odsouzen. Vyslechni mě, Frankensteine. Obviňuješ mě z vraždy, a přece bys s klidným svědomím zničil tvora, kterého jsi sám stvořil. To je ta věčná lidská spravedlnost! Má lidská věda usilovat o všemohoucnost? A jaké důsledky má zaslepená lidská sebestřednost? Co je zlo a co je dobro? Lze to rozsoudit? Může se jedno obrátit v druhé a naopak? Obdivujme se Mary Shelleyové, která jako mladá dívka dokázala na začátku 19. století vtělit tyto a další otázky do svého nesmrtelného příběhu. Právě díky nim se totiž každá generace k Frankensteinovi se zaujetím vrací.

Kniha patrí medzi jeden z najznámejších gotických románov, ktorý bol viacnásobne filmovo spracovaný a inšpiroval veľké množstvo nových hororových príbehov. Aj napriek všeobecnému povedomiu mnohých prekvapí fakt, že Frankenstein nie je meno samotného monštra, ale jeho vynálezcu. Omylom je aj charakter stvorenia – vyzerá síce ohavne, vo vnútri je však múdry a emocionálne cítiaci. Rozprávajúc svoj príbeh od stvorenia po opätovné stretnutie so svojim tvorcom, odhaľuje nemožnosť nájsť blízkosť vo vzťahu kvôli svojej desivej podobe. Zaväzuje preto Frankensteina, aby mu stvoril jemu podobnú ženu. Tvorca svoj sľub nesplní a netvor zo zúfalstva a hnevu zabije Frankensteinovu manželku. Román sa končí tragicky – netvor prosí svojho tvorcu o odpustenie až nad jeho hrobom, zatiaľ čo on sám zomiera.