Oskar Siebert

Autor se znovu vrací k tématům, která jako leitmotiv procházejí nejenom celou jeho literární tvorbou, ale i jeho životem jako „Čechoněmce“. Hrůzy 2. světové války, poválečný vztah Čechů a Němců a následně i totalitní komunistický režim bolestně zasáhly do osudu respektovaného filmaře a spisovatele Oskara Georga Sieberta, fatálně poznamenaly jeho život, a není proto divu, že se prolínají do jeho textů s výraznými autobiografickými prvky. Z chlapce německého původu bez otce dospěl v aktivního cílevědomého muže. Pro své protikomunistické myšlení byl v ČSSR označen jako politický disident. Letá usiloval o návrat do své vlasti. Prožil pestrý, politicky angažovaný, někdy snad až dobrodružný život na obou stranách hranice. V roce 1976 se z tehdejšího Československa za podpory Organizace pro lidská práva OSN natrvalo vystěhoval do Západního Německa. I po svém vystěhování do NSR jej stále pronásledovala chapadla československé Státní bezpečnosti. O hořkosti vykořenění, o traumatech z dětství, která si jako přítěž neseme i do dospělého života, o moci, kterou mají nad lidmi státy i jednotlivci v rolích jejich představitelů, o touze po spravedlnosti, o tom všem pojednává Siebertova kniha poprvé v českém překladu.

Jednou cizincem, provždy cizincem Autobiografický román nás provede protektorátní Prahou s jejími barrandovskými ateliéry, bombardovaným Berlínem, poválečným pohraničím, marasmem budování socialismu podpořeným „bratrskou pomocí spřátelených vojsk“, komunistickým kriminálem i prosperující kapitalistickou Spolkovou republikou Německo. Vypráví příběh o vykořenění a nespravedlnosti, ale i o víře ve vlastní schopnosti, síle a odvaze vzepřít se nepřízni osudu. Prostřednictvím vlastních zkušeností podává autor svědectví o zásadních dějinných událostech nedávné minulosti významně ovlivňujících i naši současnost, kterou nahlíží kriticky s náznakem skepse. Před jeho dětskýma očima se odvíjejí hrůzy nacistické a později komunistické totality, jako dospělý muž se aktivně podílí na boji za svobodu ukončeném invazí armád Varšavské smlouvy. Po své emigraci začíná v Německu jako námezdní dělník, aby se díky své píli a houževnatosti vypracoval v uznávaného fyzioterapeuta a maséra s vlastní klinikou a rozsáhlou klientelou zahrnující i úspěšné světové sportovce či členy evropské šlechty. Život plný zvratů, hlubokých zklamání i závratných úspěchů zůstává autorovi dlužen odpověď na neodbytnou otázku věčně hlodající jeho myslí. Co by bylo, kdyby. Kdyby nebyl plodem smíšeného česko-německého manželství, kdyby prožil celý život v Německu, kdyby jeho matka nebyla prohlášena za kolaborantku, kdyby byl mohl studovat tak, jak chtěl, kdyby obrodný proces pražského jara došel naplnění… Ve zralém věku, který přináší zmoudřelý nadhled a smíření, vypořádává se autor se svým údělem a zamýšlí se nad úlohou člověka ve společnosti, nad odosobněnou mašinérií státních systémů, které semelou jedince stejně bezohledně, ať jsou totalitní nebo zdánlivě demokratické. Název díla Jednou cizincem, provždy cizincem je smutnou pravdou, k níž autor po všech životních peripetiích dospěl. Přesto nezahořkl a zůstává optimistou s přesvědčením, že svůj osud můžeme vlastním přičiněním změnit.

"Tato kniha je věnována obětem zločinů komunismu a takzvaných Benešových dekretů, tisícům bezejmenných hrdinů, Čechů, Slováků ale i Němců, kteří se zúčastnili odboje proti komunismu v Československé republice. Tyto řádky jsou věnovány též všem těm aktivistům, kteří se zúčastnili odboje a odporu proti okupaci Československé republiky v srpnu 1968, tak jako proti totalitnímu režimu Komunistické strany Československa, ale především všem těm lidem, kterým do života zasáhla chapadla československé Státní bezpečnosti."