Jiří Simacek

Podobně jako v komiksové knize Článek II. se Jiří Šimáček opět vrací do minulosti a přináší příběh o tom, jak obtížné je zachovat si prostou slušnost v nesvobodné a apatické společnosti. Prosto tak je kniha o životě v zemi, kde důstojnost člověka a přirozená práva jednotlivce znamenaly jen velmi málo. Je inspirována životním příběhem zakládající osobnosti lidskoprávního hnutí v bývalém Sovětském svazu, která se s hrstkou statečných v srpnu 1968 na Rudém náměstí v Moskvě postavila proti okupaci Československa. Střízlivý, místy ironický tón vyprávění nechává neokázale vyznít jemnou sílu hlavní hrdinky čelící beznaději a zmaru obludného systému.

Nová próza Jiřího Šimáčka, volně navazující na knihy Snaživky a Charakter. Malá noční žranice se jako předchozí knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí; syna, který už je ve středním věku, a přesto nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s mužem, jehož nemůže vystát. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací a nedorozumění. Šimáčkova próza není na první pohled založena na výrazných dějových zvratech, ale jakoby mimochodem popisuje banální rodinná dramata a traumata. Pro jednotlivé aktéry je však jejich intenzita téměř osudová. Ironická, až groteskní forma monologů „nedůvěryhodných“ vypravěčů, kteří líčí příběh ze svého omezeného úhlu pohledu, nechává ale nakonec na čtenáři, aby si sám domyslel a seskládal skutečný sled událostí.

Charakter stojí na hranici mezi novelou a románem. Překvapivé dějové vyústění a katarze jej řadí spíše k novele, vypracování charakterů postav a především šíře zachycených sociálních vrstev mluví spíše pro román. V nájemním domě v centru Brna se vzájemně míjejí majitel domu — nerudný osamělý stařík se psem — a nejmladší nájemnice — školačka v lehce gotické náladě. Oběma naruší klid jejich malých izolovaných vesmírů neschopný třetiřadý podvodníček, který se stane jejich společným nepřítelem. Neohrabaný gauner pak katalyzuje rychlý sled událostí, v němž se ukazuje, že výstřední stařík a samorostlá školačka jsou si v lecčem podobní. Jejich osudy se protnou v příběhu, který je ironickou, ale nikoli nevážnou úvahou o vině, vykoupení a druhé šanci.

Charakter stojí na hranici mezi novelou a románem. Překvapivé dějové vyústění a katarze jej řadí spíše k novele, vypracování charakterů postav a především šíře zachycených sociálních vrstev mluví spíše pro román. V nájemním domě v centru Brna se vzájemně míjejí majitel domu — nerudný osamělý stařík se psem — a nejmladší nájemnice — školačka v lehce gotické náladě. Oběma naruší klid jejich malých izolovaných vesmírů neschopný třetiřadý podvodníček, který se stane jejich společným nepřítelem. Neohrabaný gauner pak katalyzuje rychlý sled událostí, v němž se ukazuje, že výstřední stařík a samorostlá školačka jsou si v lecčem podobní. Jejich osudy se protnou v příběhu, který je ironickou, ale nikoli nevážnou úvahou o vině, vykoupení a druhé šanci.