Jiří Šimáček

Podobně jako v komiksové knize Článek II. se Jiří Šimáček opět vrací do minulosti a přináší příběh o tom, jak obtížné je zachovat si prostou slušnost v nesvobodné a apatické společnosti. Prosto tak je kniha o životě v zemi, kde důstojnost člověka a přirozená práva jednotlivce znamenaly jen velmi málo. Je inspirována životním příběhem zakládající osobnosti lidskoprávního hnutí v bývalém Sovětském svazu, která se s hrstkou statečných v srpnu 1968 na Rudém náměstí v Moskvě postavila proti okupaci Československa. Střízlivý, místy ironický tón vyprávění nechává neokázale vyznít jemnou sílu hlavní hrdinky čelící beznaději a zmaru obludného systému.

Komiksové knihy bývají o hrdinech a tahle není výjimkou. Je o člověku, který svou odvahu projevil v nejtěžších okamžicích naší historie - v období protektorátu. Z té doby známe řadu slavných jmen - Kuttelwascher, Peřina, Gabčík, Kubiš, František, Balabán, Mašín, Morávek a další - která žijí v naší paměti jako ikony statečnosti. Vedle nich jsou ale také hrdinové méně známí. Třeba kaplan Vladimír Petřek, který nasadil život, aby poskytl úkryt v kryptě kostela nejhledanějším"zločincům" té doby - útočníkům na protektora Heydricha. Petřkovo hrdinství bylo zdánlivě obyčejné, přitom nanejvýš riskantní, těžko pochopitelné a ve svém étosu skoro až nadlidské. Podobnou odvahu projevily stovky bezejmenných žen a mužů, byť jejich příběhy v této knize nenajdete. Ať je tento komiks alespoň jejich letmou připomínkou.

Malá noční žranice se stejně jako předchozí autorovy knihy odehrává v současném Brně a je s nimi volně propojena i některými postavami. Líčí osudy stárnoucího vdovce, který se nedokáže smířit s životní situací svých dětí: syna, který navzdory střednímu věku nepracuje a tvrdošíjně odmítá dospět, a dcery žijící s ambiciózním, avšak neschopným kariéristou. Jejich vzájemné soužití v jednom domě proto přináší řadu konfliktních situací anedorozumění. Šimáčkova próza není na první pohled založena na výrazných dějových zvratech, ale jakoby mimochodem popisuje banální rodinná dramata a traumata. Pro jednotlivé aktéry je však jejich intenzita téměř osudová. Ironická, až groteskní forma monologu „nedůvěryhodných“ vypravěčů, kteří líčí příběh ze svého omezeného hlediska, nechává ale nakonec na čtenáři, aby si sám domyslel a seskládal skutečný sled událostí. Jiří Šimáček (1967) vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě, několik let žil převážně v Marseille, kde se vydával za Rusa nebo za Němce. Živil se jako hlídač parkoviště a jako příležitostný savateur v podvodných ilegálních zápasech. Některé zážitky z té doby zpracoval v kriminovele Zjevení svaté Terezie z Lisieux, odehrávající se v prostředí zlodějů aut, jež později posloužila jako základ hry Deník krále, kterou uvedlo Městské divadlo v Brně. V posledních letech se věnuje próze. Jeho předchozí knihy Snaživky (2009) a Charakter (2012) byly nominovány na Cenu Josefa Škvoreckého.

Naše bezejmenná hrdinka rozhodně není žádná blbka ani trapka. A už vůbec ne nějaká přeléčená venkovanka, jako její kamarádka Renča, která si zásadně objednává mačiato. Bydlí v Brně a živí se jako kosmetička. Je naprosto profi a občas zajede za rodiči do Boskovic. Chce kluka, kterej bude v balíku. Je to jasný?