Miloš Sládek

Kniha je prvním pokusem o celkové zpracování problematiky farních škol v Čechách v pobělohorském období. Vychází jak z pramenů archivní povahy, tak i z dobových pramenů literárních. Počty farních škol v řadě regionů až dvojnásobně přesahovaly počty obsazených far, celkový počet míst, kde se kolem roku 1700 vyučovalo, je dokonce nepatrně vyšší ve srovnání s údaji z doby pozdní vlády Marie Terezie. Rozdíly mezi farními školami ve městech a na vesnicích byly ovšem propastné jak z hlediska materiálního zabezpečení učitelů, tak z hlediska stavu škol, ale i v oblasti úrovně výuky a počtu měsíců v roce, po které se vyučovalo. Naprostá většina učitelů měla na starosti kromě výuky také hudební doprovod bohoslužeb, pohřbů, křtů a svateb, mnohým však nezbývalo než si přivydělávat další prací jako zvoníci, hodináři, pastýři, sezonní podruzi apod. Děti se ve školách učily číst, psát, počítat, důležitou složku představovala výuka náboženství, mnohde kantoři směřovali své žáky i ke hře na hudební nástroje a ke zpěvu duchovních písní. Práce v zásadě potvrzuje tezi uvedenou v některých přehledech českých dějin o vcelku vysoké gramotnosti českého pobělohorského obyvatelstva.

Je až s podivem, jak malou pozornost dosud věnovali literární historici (a to nejen v Čechách) tradičnímu perikopnímu systému. Přitom evangelijní čtení na jednotlivé neděle a svátky přímo či nepřímo ovlivňovala tematiku většiny kázání. Právě na vazbách mezi danou perikopou a obsahem nedělních promluv je založen tematický katalog bohemikálních pobělohorských kázání, který vznikl na základě excerpce osmnácti nedělních postil z let 1618–1763. Ke katalogu je připojen tematický rejstřík a několik vstupních kapitol, ve kterých je pozornost věnována specifikům barokní homiletiky, jednotlivým autorům tištěných postil a jejich literární tvorbě. Stranou výkladu nezůstaly ani otázky spjaté s problematikou dobových kazatelen, s pojetím nedělí v raném novověku mezi laiky i duchovními, problematika vlivů Bible a dalších autorit na vznik duchovních promluv či otázky jazykových a řečnických figur.

Editor a autor předmluv a komentářů Miloš Sládek sestavil výbor z české sváteční a příležitostné homiletiky výhradně z tiskem vydávaných promluv. Každé z více než půl druhé desítky kázání je uvedeno krátkou předmluvou, ze které se čtenář dozví nejdůležitější údaje o kazateli, o prostředí, v němž promluva zazněla, i o specifikách daného textu. Celý výbor uvádí obsáhlá předmluva, jež modernímu čtenáři přibližuje zákulisí příprav kázání, stručně čtenáře seznamuje s dějinami českého pobělohorského kazatelství a vysvětluje některé méně známé souvislosti a termíny. Do výboru byla přednostně zařazena kázání, na nichž se nejvýrazněji projevují proměny a podoby českého kazatelství od 90. let 17. století do 60. let 18. století jedním z hlavních záměrů bylo představit homiletiku v její tematické pestrosti i v šíři uměleckých možností.

Editor a autor předmluv a komentářů Miloš Sládek sestavil výbor z české sváteční a příležitostné homiletiky výhradně z tiskem vydávaných promluv. Každé z více než půl druhé desítky kázání je uvedeno krátkou předmluvou, ze které se čtenář dozví nejdůležitější údaje o kazateli, o prostředí, v němž promluva zazněla, i o specifikách daného textu. Celý výbor uvádí obsáhlá předmluva, jež modernímu čtenáři přibližuje zákulisí příprav kázání, stručně čtenáře seznamuje s dějinami českého pobělohorského kazatelství a vysvětluje některé méně známé souvislosti a termíny. Do výboru byla přednostně zařazena kázání, na nichž se nejvýrazněji projevují proměny a podoby českého kazatelství od 90. let 17. století do 60. let 18. století jedním z hlavních záměrů bylo představit homiletiku v její tematické pestrosti i v šíři uměleckých možností.