Pavel Sládek

Text knížky vychází především z primárních pramenů, ale i z nejnovější světové sekundární literatury. Obsahuje základní faktografii rabínského judaismu mezi 2. a 18. století n. l. v oblastech, jako jsou svátky, přechodové rituály, věroučné koncepty nebo liturgie. Zahrnuta je ale také problematika vnitřního uspořádání židovské obce jako menšinové společnosti a jejích interferencí s většinovou společností křesťanské střední a východní Evropy.

Kolektivní monografie se zabývá stavem a proměnami židovské menšiny v období druhé republiky a zároveň zohledňuje reakce a postoje většinové české (československé) společnosti. Během diskutovaného období byla zničena státní suverenita. Spolu s úpadkem morálních hodnot nastala krize demokracie a společnost se pozvolna fašizovala. Výrazný atribut tohoto období představuje perzekuce a postupné vytěsňování židovské minority z veřejného života. Publikace se zaměřuje především na reprezentaci popsaného fenoménu v literatuře a médiích.

Jehuda Leva ben Besalel, pražský Maharal (asi 15251609), je v obecném povědomí znám jako tvůrce golema. Legendy jsou ovšem odrazem jeho významu jako náboženského filozofa. Maharal za svého života vydal více než deset spisů, v nichž formuloval svébytnou náboženskou filozofii, pojednávající o zásadních konceptech judaismu a chápání stvořeného světa. Jako jeden z mála židovských autorů se zabýval i tématy obecnými ( jako první například reagoval na Koperníkův heliocentrický model nebo na Kolumbův objev neznámé pevniny). V drobném spisu Ner mi?wa (Praha 1600) autor rozehrává všechna důležitá témata svého myšlení včetně originální historiosofie a otázky vztahu židů a křesťanů.

Monografie je věnována významnému židovskému teologovi (asi 1525 – 1609), spjatému svým životem a působením s Prahou, u něhož legenda o stvoření golema v obecném povědomí zcela překryla jeho význam pro židovské, ale také obecněji evropské dějiny náboženského myšlení. V úvodních kapitolách je Maharal představen v kontextu židovské kultury sklonku renesance, často na základě tištěných a rukopisných pramenů, jež dosud nebyly v souvislosti s Maharalem zmiňovány. Autor charakterizuje Maharalovy spisy a jeho myšlení, nastiňuje nejvýznamnější linie Maharalových nábožensko-filosofických, ale také společenských a politických úvah. Zvláštní pozornost věnuje ambivalentnímu vztahu tohoto židovského učence k vědeckým objevům jeho doby. Předkládá tezi, podle které je hlavním impulzem vzniku Maharalova díla obava z vlivů, jež bychom z dnešního pohledu nahlíželi jako znaky rodící se modernity. „Maharalův postoj k mimohalachickým disciplínám,“ píše autor v závěru, „je tedy výsledkem interakce pronikavé intelektuální otevřenosti a urputné snahy o petrifikaci stávajícího paradigmatu. Jako jeden z mála židovských učenců své doby Maharal do hloubky poznal nejnovější vědecké trendy, ale … současně si uvědomil, že mohou vést k celkové erozi existujího uspořádání židovského světa.“

Kolektivní monografie autorů z Filozofické fakulty UK pojednává o Wagnerově nechvalně proslulém spisu Židovství v hudbě a obecněji o sociálně-politických aspektech provozování Wagnerových oper. Jednotlivé kapitoly představují různé kontextualizace Wagnerova spisu, skladatelovy osoby i otázky spojené s prováděním a přijímáním jeho oper. Stranou nezůstává zasazení do kontextu dobové filosofie a německé romantiky, souvislost s dalšími Wagnerovými spisy, problematika uvádění Wagnerových oper ve státě Izrael nebo revize obecně přijímaných představ o karikaturách Židů ve vrcholném Wagnerově hudebním díle, v Prstenu Nibelungově. Každá z těchto kapitol se pokouší o problematizaci některého z významných aspektů kauzy „Wagner a Židé“, aniž by usilovala o jednoznačné řešení. Editoři a autoři si kladli za cíl především korekci některých zažitých stereotypů a přesnější vymezení problému.