Josef Šmajs

Svojou originálnou ontologickou a posthumanistickou koncepciou patrí český filozof prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc. (nar. 1938) medzi ekofilozofov medzinárodného významu. Slovenské vydanie rovnomennej knihy je oproti pôvodným dvom českým vydaniam (1995, 1997) i anglickému a nemeckému vydaniu (1997) rozšírené o tri eseje venované problematike vzdelania, reči a informačnej techniky a tiež o výzvu Nájomná zmluva so zemou. V centre pozornosti je vzájomný vzťah prírody a kultúry (t.j. sféry bytia vytvorenej človekom – nielen umenia, ale aj techniky, ekonomiky, politiky, inštitúcií, médií). Práve „stret týchto protikladných ontotvorných procesov, t.j. existenčný konflikt dnešnej kultúry so Zemou je najhlbšou podstatou globálnej ekologickej krízy.“ Súperenie človeka s prírodou je však fatálny omyl. Príroda nie je naším objektom (tak ako my nie sme jej cieľom) – príroda je subjektom, samozrejme mocnejším, než my sami. Preto sa musíme začať k prírode správať ako k partnerovi, ktorý má vlastnú subjektivitu, tak ako ju máme my, lebo iba vtedy budeme môcť spolu s ňou vytvárať náš spoločný pozemský domov ako domov, a nie ako priestor uplatňovania našej druhovej zaslepenosti a egoizmu nevedúci nikam, iba k zbytočne predčasnej sebalikvidácii. To, čo je protiprírodné, je rovnako aj protiľudské to, čo škodí prírode, škodí aj človeku a jeho kultúre. Pre pochopenie tejto tézy ponúka Šmajsova kniha závažné filozofické argumenty. Takisto ponúka stratégiu prežitia globálne ohrozenej kultúry – jej transformáciu na kultúru biofilnú. Formálnu úroveň knihy umocňuje grafické stvárnenie s ilustráciami záberov vzdialeného vesmíru a mikrosveta. Jej filozofickú racionálnosť emotívne dopĺňajú básne Milana Rúfusa.

Autor přichází s novým konceptem evoluční ontologie, jejíž procesuální pojetí bytí umožňuje pochopit to, co se dnes se světem děje. Na pozadí pomalé přirozené evoluce života ukazuje rychlou, přírodu poškozující evoluci kultury. Sleduje problém vzniku proti­přírodní kulturní uspořádanosti z původního přirozeného řádu. Zjišťuje, že v přirozeně uspořádaném světě nemůže nový typ řádu vznikat jinak než rozbíjením přirozených struktur. Podstatou ekologické krize není tudíž rozpor člověka a přírody, jak se to jeví povrchnímu pohledu, nýbrž konflikt kultury se Zemí, dočasná neschopnost biosféry uhasit požár, kterým ji dnešní technická civilizace spaluje. Jestliže se v neoslabené biosféře mohla tradiční politika zabývat ochranou území, bezpečnosti a majetku občanů.

Niečo sa pokazilo. Optimizmus zo začiatku tisícročia dnes vystriedali obavy a neistota. Najprv euro?americká finančná, potom globálna ekonomická a s ňou spojená sociálna kríza, i zdanlivo nesúvisiaca klimatická zmena. Rastie hrozba vojenských konfliktov, terorizmu, sťahovania či migrácie ľudí a národov. Skryte narastá zásadný existenciálny konflikt ľudskej kultúry so Zemou. Chýba nám skúsenosť, hodnoty i program pre život v materiálne a duchovne rozmanitom svete. Pribúdajú však aj výzvy ekologicky cítiacich ľudí, vedcov a inštitúcií na zmenu súčasnej civilizácie a vytvorenie nového vzťahu ľudí k prírode. Väčšinou ešte nejde o ucelené návody na riešenie, ale len o obavy a úzko orientované úvahy, morálne apelovanie a súpisy zbožných prianí. Dokonca aj pápež, riskujúc exkomunikáciu konzervatívnym krídlom cirkvi, vyzval v encyklike Laudato Sí všetkých ľudí k starostlivosti o spoločný planetárny domov. A to nielen na základe viery, ale aj v súlade s poznatkami dnešnej vedy. Originálna koncepcia českého filozofa Josefa Šmajsa ponúka univerzálne prijateľné riešenia vychádzajúce z ontologickej podstaty našich súčasných problémov. Zdôvodňuje odmietnutie antropocentrizmu a žiada uznanie nadradenosti a práv Zeme nad právami, slobodami a výsadami ľudí. Ľudská kultúra nie je pokračovaním evolúcie prírody, ale opozičným umelým systémom, ktorý dnes Zem budúcim generáciam pustoší. Ústava Zeme môže byť tou správnou odpoveďou – posúďte sami a staňte sa spolutvorcami novej duchovnej paradigmy.

Ve své knize profesor Josef Šmajs vytrvale pokračuje v prohlubování svého evolučně ontologického konceptu. Pokouší se podat obecně srozumitelný výklad skutečnosti, a to zejména v kontextu globální ekologické krize, která je důsledkem konfliktu dvou typů uspořádanosti přírody a kultury. V prvních dvou rozsáhlejších studiích se zabývá reflexí ústředních kategorií evoluční ontologie: evolucí a informací. V kratších článcích, původně publikovaných v různých časopisech (např. Filosofický časopis, Filozofia aj.), se autor věnuje nezastupitelné roli filosofie a evoluční ontologie při diagnostice a možné terapii globálních ekologických problémů. Otevírá také témata technické války s přírodou, informačního bohatství přírody, morální a právní subjektivity naší Země či biofilní transformace dnešní protipřírodní, technicky vyspělé a celoplanetárně expandující kultury. Přístupný a zajímavý vhled do autorova inspirativního a autentického přemýšlení nabízí i tři rozhovory, ve kterých J. Šmajs zdůvodňuje vždy věcně a střízlivě potřebu srozumitelně formulovaného evolučně ontologického minima pro širokou veřejnost. S naléhavou kritičností v nich také reaguje na současnou bezútěšnost globální ekopolitické situace a vrací se tak k úvodnímu motivu zakopaného psa.

Už několik desetiletí žijeme pod nadvládou čísel. Ekonomové sledují procentuální růst HDP a číslovky je uvádějí do extatických stavů. Stejně magicky působí na spotřebitele cenovky a výše slev. Nemálo vědců ztotožnilo vědecký přístup s matematikou. Důraz na matematickou kvantifikaci zřejmě souvisí se snahou zakrýt drásavě kořistnickou povahu současné společnosti šedou zónou zdánlivě nehodnotících čísel. Naštěstí však dosud existují skeptičtí tazatelé (V. Cílek), lidé vnitřní pravdy (I. Klíma) a proroci lepších časů (J. Šmajs), kteří dokáží ukázat ke světu, v němž stále nesmyslnější konzumaci planety nahrazuje kultura pozvolného ústupu, ke světu, ve kterém není hodnota funkcí ceny a v němž nenasloucháme řeči čísel. Pokud se vám takový svět líbí, jsou Tři hlasy knihou právě pro vás.

Už několik desetiletí žijeme pod nadvládou čísel. Ekonomové sledují procentuální růst HDP a číslovky je uvádějí do extatických stavů. Stejně magicky působí na spotřebitele cenovky a výše slev. Nemálo vědců ztotožnilo vědecký přístup s matematikou. Důraz na matematickou kvantifikaci zřejmě souvisí se snahou zakrýt drásavě kořistnickou povahu současné společnosti šedou zónou zdánlivě nehodnotících čísel. Naštěstí však dosud existují skeptičtí tazatelé (V. Cílek), lidé vnitřní pravdy (I. Klíma) a proroci lepších časů (J. Šmajs), kteří dokáží ukázat ke světu, v němž stále nesmyslnější konzumaci planety nahrazuje kultura pozvolného ústupu, ke světu, ve kterém není hodnota funkcí ceny a v němž nenasloucháme řeči čísel. Pokud se vám takový svět líbí, jsou Tři hlasy knihou právě pro vás.