Václav Cílek

Říp je ikonická a kultovní hora, jež má zásadní místo v kulturních i společenských dějinách Česka a je opředena množstvím legend a příběhů, které utvářejí identitu českého národa. Předkládaná publikace je první velkou monografií o Řípu a nejbližším okolí a nabízí fascinující pohled na naši národní horu jako na geologický a historický fenomén, ale i duchovní středobod pravěké a raně historické posvátné krajiny. Moderní letecký průzkum a následná terénní archeologie zásadně proměnily náš pohled na Podřipsko – odkryly zemi mrtvých s mnoha kultovními stavbami, ba dokonce celou posvátnou krajinu s velkými kruhovými ohrazeními a dlouhými mohylami, která stářím i půdorysem staveb připomíná Salisburskou pláň se slavným Stonehenge. Nové geologické výzkumy zároveň odhalily, že Říp je pozůstatkem rozsáhlého lávového jezera vzniklého v kráteru mohutné sopky o průměru několika kilometrů. Autoři propojují nejnovější vědecké poznatky s kulturními a mytologickými tradicemi, a přinášejí tak jedinečný obraz Podřipska jako posvátné „země předků“.

Na Malé straně sněží. A zdejší kočky sjíždějí střechy. Vydejte se s básníkem Radkem Malým a výtvarnicí na putování po Praze, staré a tajemné, a přece velmi živé a současné, plné lidí a příběhů.

Tato kniha představuje první větší souhrnnou monografii středních Čech jako území, které má v rámci Česka nejpestřejší geologický základ. Nacházejí se zde velké chráněné oblasti jako Český kras, Křivoklátsko, Brdy či pískovcové rokle Kokořínska, které vytvářejí neobvykle pestrý soubor přírodních hodnot. Ale jedná se o víc – o dějiny a národ. Ze středních Čech a jejich přirozeného pražského centra pochází většina českých světců, mnoho spisovatelů, malířů a hudebníků. Středočeský kraj je nesmírně bohatý na archeologické památky, ale i hrady, tvrze, zámky a historická města. Je také krajem soutoků hlavních českých řek: Vltavy, Labe, Berounky a Sázavy. Naše národní identita se sytila z mnoha zdrojů, ale jednou z historicky nejdůležitějších oblastí byl právě přírodou, kulturou i lidmi bohatý střed Čech.

El misterio que rodea a uno de los fenómenos más sorprendentes del catolicismo. Cuando se cumplen 40 anos de las apariciones de la Virgen en Medjugorje, una remota aldea en Bosnia-Herzegovina, José María Zavala ha viajado hasta allí para investigar, sin prejuicios y con su acostumbrado rigor y amenidad, los entresijos de un fenómeno que atrae anualmente a cientos de miles de personas procedentes de todo el mundo.

Po dvou stoletích systematického sbírání vychází publikace, která mapuje achátové bohatství českých zemí. Vedle achátu předvádí pestrost celé skupiny ostatních křemitých hmot – jaspisu, chalcedonu, karneolu, fosilizovaných dřev, křemenných žil i dalších méně známých, přesto však velmi estetických odrůd. Hlavní část knihy zobrazuje na 172 tabulích více než 950 kamenů z 56 nejdůležitějších nalezišť Čech a Moravy. Typické nálezy, získané většinou ze soukromých sbírek a převážně dosud nepublikované, jsou doplněné krátkými texty charakterizujícími jednotlivá naleziště. Knihu uvádí esej Pokreslené kameny od Václava Cílka, která se komplexně zabývá daným tématem – od vzniku kamenu, přes historii jejich použití až po jejich symbolický význam.

Václav Cílek v této knize navazuje na předešlá díla, především na Krajiny vnitřní a vnější (2002, rozšířené vydání 2005) a Makom. Kniha míst (2004, rozšířené vydání 2007). Zabývá se znovu krajinou a místy, životním prostředím a klimatem. Dokonce se opatrně věnuje "popisu světa při velkém skoku dopředu, při kterém jsme se víc soustředili na výkon než na to, kam skáčeme..." Knihu doplňují kromě fotografií také ilustrace z pozůstalosti malířky Olgy Karlíkové, která třicet let poslouchala zpěv ptáků a soustředěně jej zaznamenávala.

Vydejte se hledat odpovědi na odvěké otázky existence i současné problémy tam, kde se skutečně skrývají: pod povrch. Náš vztah k temnotě rozjasní pohřební komory z doby bronzové, tajemství grónských ledovců, komplikované sítě stromových kořenů i místo, kde bude po 100 000 let skladován jaderný odpad. Během této úžasné cesty do záhadných prostor mýtů, literatury i krajiny se dozvíte překvapivá fakta o všem, co je pohřbené – v hlubinách Země i lidské mysli.

Není to tak dlouho, co jsme skoro všichni byli zemědělci. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na venkově kolem 90 % evropského obyvatelstva. Možná proto se nás dotýká zastavování úrodné zemědělské půdy a s tíživým pocitem prožíváme sucho na polích a kůrovcovou kalamitu v lese. Zdálo by se, že z obojího můžeme vinit hlavně počasí, ale velkou roli sehrává i stav půd. Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude vyžadovat návrat ke starým technikám péče o půdu a les, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentů se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami. Zdravou a na přirozených základech spočívající přírodu tak začínáme potřebovat ne jako „ochranářský přepych“, ale abychom vůbec mohli žít v důstojném prostředí a neměli nouzi o vodu a potraviny. Nejedná se přitom jen o jídlo a dřevo, ale také o místní klima, kvalitu podzemních vod i pocit klidu a někdy i štěstí či krásy, jaký prožíváme v harmonické krajině.

Není to tak dlouho, co jsme skoro všichni byli zemědělci. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na venkově kolem 90 % evropského obyvatelstva. Možná proto se nás dotýká zastavování úrodné zemědělské půdy a s tíživým pocitem prožíváme sucho na polích a kůrovcovou kalamitu v lese. Zdálo by se, že z obojího můžeme vinit hlavně počasí, ale velkou roli sehrává i stav půd. Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude vyžadovat návrat ke starým technikám péče o půdu a les, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentů se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami. Zdravou a na přirozených základech spočívající přírodu tak začínáme potřebovat ne jako „ochranářský přepych“, ale abychom vůbec mohli žít v důstojném prostředí a neměli nouzi o vodu a potraviny. Nejedná se přitom jen o jídlo a dřevo, ale také o místní klima, kvalitu podzemních vod i pocit klidu a někdy i štěstí či krásy, jaký prožíváme v harmonické krajině.

Přírodní zahrada využívá hlavně místní rostliny a vytváří prostředí, které svědčí lidem i přírodě. Kniha popisuje příběhy sedmi domácích přírodních zahrad a zaměřuje se i na praktické stránky - jak zahradu vytvořit a jak z ní udělat domov i pro motýly a ptáky. Zvláštní kapitola je věnovaná zahradám pro mateřské školy a otázce, proč děti potřebují bláto. Přírodní zahrady jsou současně východiskem pro terapeutické zahrady, které prokazatelně snižují například spotřebu léků a hojí tělo i duši. Kniha proto pokračuje zásadami tvorby léčivých zahrad, jejich psychologií a filozofií. V roli zahrady jako prostředí mezi člověkem a divočinou se totiž ocitá téměř celý svět.

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné.

Tato kniha představuje několik let uvažování o společnosti, přírodě a nás samých. První část se týká naší současné situace, která se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou. Na změnu jsme málo psychologicky připraveni, a proto je nutné si vybudovat nějakou formu aktivní obrany. Dále se však ukáže, že pouhá sebeobrana nestačí, protože je také nutné být tvořivý. Tři různé druhy kreativity autor ukazuje na příkladu tří umělců, u nichž cesta vede přes důkladnou znalost řemesla, dějin umění a poslouchání hudby, přes schopnost být prodlouženou rukou přírodních sil, anebo dokonce může pramenit ve škvíře do jiného prostoru. Závěrečná část knihy je věnována cestě s indiánským šamanem do prvního post-amerického města Detroitu a civilizacím, které se rozpouštějí a znovu v jiné podobě krystalizují. V Detroitu jsme viděli konec jedné civilizace a nebylo to špatné.

Co se děje se světem? Náš svět prochází velkou proměnou a Václav Cílek se na ni dokáže podívat z rozmanitých úhlů pohledu a s vtipem. Resilience je dynamická odolnost. Zatížíte kus oceli, prohne se, ale pak se vrátí do původního stavu. Blesk zapálí les, ale ten zase doroste a ani se přitom moc neochudí. Počítáte s útokem, nevíte však, co se může stát a proto si budujete resilienci. Při získávání resilience jsou důležité tři postoje: 1 víte, že se něco může stát, že nebezpečí je součástí vašeho života 2 rozumíte světu a situaci. Jsou věci, které nemůžete změnit, ale je dobré vidět obojí - přicházejícího medvěda a za ním krásný západ slunce. Jsme trénováni na ohrožení, ale je také třeba trénovat se na krásu. Být si vědom něčeho dobrého je mocná strategie. 3 resilientní lidé dávají pozor na to, co jim pomáhá a co jim škodí. V běžném životě obvykle stačí tyhle věci vypozorovat, aniž by s nimi člověk musel moc zápasit a ony se postupně promění. Už opouštíme pobřežní mělčiny a proud změn nás unáší dál od pevného břehu. Bojíme se, ale také umíme plavat. Co se děje se světem? Základní problém je ten, že se děje příliš mnoho věcí najednou. Náš svět prochází velkými otřesy a proměnami a geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek se na ně dokáže podívat z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem a konstruktivní sklepsí. Vždyť v době velkého zrychlení a nečekaných důsledků globalizace, současnou pandemii nevyjímaje, je více než kdy dříve důležité umění udržet si v životě pocit smyslu a (pře)žít šťastně. Hned úvodu zazní dosud nepublikované autorovy úvahy o koronaviru a silách, které nelze ochočit, ale lze se s nimi utkat se ctí a omezit ztráty. Další část audioknihy v interpretaci Martina Myšičky prokládané osobními autorovými úvahami, se věnuje českým zahrádkám a zabývá se inteligencí stromů a rostlin a jejich přetrvávající spjatostí s životem člověka. Odtud přechází k úvahám nad řeckými a indiánskými mýty, důležitost vody a času v našem životě. Poslední část se dotýká lidského vlivu na celý zemský systém a jeho důsledků. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je audiokniha originálním, optimistickým poselstvím přinášejícím konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi. Délka nahrávky: 9 hod. 31 min.

Autorem knihy je populární geolog a publicista Václav Cílek, v autorské spolupráci s výtvarnicí Renátou Fučíkovou vytvořili působivou a jedinečnou publikaci Krajiny domova. Každá kapitola začíná velkým obrázkem vybrané krajiny a pokračuje vlastním textem spolu se zajímavostmi a historickými souvislostmi, které patří k charakteristickým rysům daného regionu. Tento jedinečný knižní projekt navazuje na významná encyklopedická a naučná díla z Albatrosu, ať už cyklus Dějin v obrazech či Žáčkova encyklopedie.

Ve 12. století vznikl v Číně cyklus deseti obrazů a textů k nim, které zobrazují člověka, jenž se vzdálil sám sobě a cosi beznadějně hledá. Spatří však stopy býka, objeví jej, svede s ním zápas, posadí se na jeho záda a vše zmizí. Pak se objeví kruh, vrba a v posledním obraze se člověk vrací zpět mezi lidi, pije rýžové víno a na každém, s kým mluví, ulpívá něco z lesku nebe. Mnoho století nenechával tento text posluchače v klidu a nutkavě se k němu vraceli celý život. Stejně tak Václav Cílek, který k textům a obrazům přidal čtyři interpretační klíče. Ty ovšem text nevysvětlují (aby tajemství mohlo žít), ale zvláštním způsobem dokreslují.

Hlavní text této knihy představuje inventuru různých hornin a reliéfů, které určují či alespoň ovlivňují biologii krajiny. A protože byly na významných kopcích, podél řek a obecně ve členité krajině vystavěny ikony české a moravské národní identity Velehrad, Pražský hrad, Karlštejn, rotunda na Řípu je zjevné, že geodiverzita stojí i na počátku většiny kulturních hodnot naší krajiny. Druhá část knihy se zaměřujeme na budoucnost: Jak bude vypadat krajina s nerovnoměrnými srážkami a delšími epizodami sucha, s vyššími průměrnými teplotami? Jsme si téměř jisti, že budoucí krajina bude potřebovat návrat ke starým technikám péče o les, tradiční starost o půdu, ale zároveň se neobejdeme bez nejnovějších technologií a experimentování se způsoby zavlažování, novými plodinami a lesními dřevinami.