Václav Cílek strana 2 z 6

Když cítíme obavy a zaženeme je, tak se vrátí v méně nápadné podobě, ale silnější. Pokud se začneme na krizi připravovat, kupodivu pocítíme ulehčení. Tato kniha je o rodinné přípravě na krizi, která možná nikdy nenastane. První část textu pojednává o to, jakou povahu mají ti lidé, kteří krize přežívají, a jak při tom jednají. Druhá část se týká těch úplně nejpraktičtějších návodů, jak dezinfikovat vodu, jaký filtr si koupit, jak skladovat potraviny či vytvořit v domě postiženém výpadkem sítě teplou místnost. Rozeznáváme přitom čtyři typy rychlých krizí – neočekávanou událost, blackout, epidemii a sociální bouře – a jednu situaci pomalé krize, jakou je rozpad a chudnutí společnosti. Při psaní této několik let připravované publikace, se sešel vědec, který se roky zabývá krizovými trendy, inženýr, který už v 80. letech v Rakousku navštěvoval kurzy přežití a setkání alternativních praktiků, policista s mnohaletou službou v ulicích, polárník schopný přejít pěšky napříč Grónskem a člen krizového štábu, který se nejenom účastnil povodní, ale hlavně plánoval a vedl tým Blackout. Podobná publikace zaměřená na obyčejného člověka a běžnou rodinu u nás nikdy nevyšla.

Jak se Evropa vyvíjela od starohor přes dobu ledovou až po antropocén? Jak žili Evropani v průběhu času a jaké objevy změnily jejich život? Vydejte se na vzrušující cestu plnou zajímavostí o našem domově a poznejte Evropu ze tří rovin – geologické, přírodní a kulturní. Bohatě ilustrovaná publikace barvitě líčí nejen historii flóry a fauny, a dotýká se také dnešní přírody, její obnovy a ochrany, ale vysvětluje i vývoj celé evropské společnosti.

Tato kniha je návodem, jak se dívat v místech, kde jsme toho ještě nedávno mnoho neviděli. Je chválou nenápadně sloužících žul a oslavou obyčejných krajin. Praha je možná zlatem této země, ale její solí jsou nenápadné kraje ležící tam, kde nevede dálnice a nikomu nestojí za to postavit billboard. Při hlubším ponoru se projeví, že to, co vypadalo obyčejně, má ve skutečnosti své kouzlo, kterého si zpočátku ani nevšimneme, podobně jako nevidíme, co nosí indiánský náčelník ozdobený mohutnou čelenkou v kapse svých kožených kalhot. Na Petrovicku jsou takovým nezjevným tajemstvím staré cesty lemované suchými zídkami, jinde viklany a skupiny omšelých, prastaře působících balvanů, skalní misky či mechové zahrádky, žluť kvetoucích janovců a fialový vřes na žulovém písku.

Geolog a oceňovaný esejista Václav Cílek je známý tím, že se k aktuálním problémům světa dokáže vyjádřit nadčasově, z rozmanitých úhlů pohledu, s nadhledem, vtipem i s konstruktivní skepsí. Jeho nejnovější kniha Co se děje se světem? je typicky cílkovská: zdánlivě jde o popis velké proměny našeho světa vlivem klimatických změn a migrační vlny, ale ve skutečnosti se autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně. V první části věnované českým zahrádkám se zabývá tématy, jako je útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě. Poslední část knihy se dotýká příběhu velkého zrychlení, tedy lidského vlivu na celý zemský systém a na jeho možné důsledky/b>. Navzdory všem možným katastrofickým scénářům je to kniha optimistická a přináší konkrétní návrhy, jak řešit současnou a budoucí krizi.

Nedaleko slavných kounovských řad odkryli lovci menhirů několik kamenných uskupení a vztyčili víc než dvacet menhirů o váze až sedm tun. Jsou to opravdové kamenné památky? Nepředstavuje oblast Kounova pravěkou posvátnou krajinu, jedinou svého druhu u nás? Zájem o kameny však odráží ještě něco zásadnějšího - potřebu naší společnosti v tomto nejistém, přechodném období mezi dvěma věky držet se něčeho pevného a neměnného, jako je kámen. Tuto knihu ale také můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi. Tyto záležitosti musely být dobře známy chudým lidem mezi pravěkem a barokem, kteří v krajině žili celé generace a záviseli na ní svým tělem i duší. Závěrečná poloha knihy se vrací k Zemi a hvězdám. Vychází přitom z toho, že kultura je nejen návštěva národního divadla, ale také způsob, jak si rozumíme se Sluncem a Měsícem.

Labyrinty světa jsou neobvyklou dárkovou knihou s originální představou labyrintů od našich významných výtvarníků, jakými jsou Pavel Čech, Iku Dekune, Matěj Forman, Renáta Fučíková, Jan Hísek, Michaela Kukovičová, Galina Miklínová, Markéta Prachatická, Petr Sís, Chrudoš Valoušek, Martin Velíšek a Jiří Votruba. Čtenář má možnost prstem či ve fantazii procházet a proplouvat jedinečnými dvoustrannými ilustracemi, anebo se začíst do zasvěceného průvodního textu Václava Cílka, který je fenoménem labyrintů fascinován již dlouhá léta. A současný svět jako by se k principu labyrintů znovu vracel. Úvodní slova zamyšlení nad tajemstvím labyrintů od Václava Cílka nechť jsou pozváním k četbě a prohlížení této výjimečné knihy. Jsou též neotřelým vysvětlením, jaký je rozdíl mezi bludištěm a labyrintem: „Bludiště je hrozné místo podobné vězení, kde se člověk může navždy ztratit. Bludištěm se bloudí, labyrintem se prochází. Labyrint nás neočekávaným způsobem vede do skoro zapomenutého středu světa anebo možná vlastní bytosti.“

Ve své nejnovější knize Prohlédni si tu zemi Václav Cílek navazuje na své předchozí úspěšné tituly věnované především krajině a místům - Krajiny vnitřní a vnější, Makom a Dýchat s ptáky. Jádrem knihy jsou eseje věnované Praze a jejímu geniu loci, v dalších částech se pak autor zaměřuje jak na českou a moravskou krajinu (České středohoří, Jižní Čechy, Ostrava...), tak na místa, která ho oslovila na jeho zahraničních cestách za geologickými výzkumy (Súdán, Řecko, Turecko). Eseje o "krajinách vnějších" doplňují i texty metafyzičtějšího charakteru - o posvátnu Santiniho staveb, o prostoru spjatém s Janem Palachem či fragmenty z nikdy nedokončené čínské antologie. Knihu doprovázejí ilustrace výtvarníka Vladimíra Kokolii a 80 fotografií autora. 

Jeden z autorů knihy byl před mnoha lety přijat do indiánského kmene Navahů, kde byl pod vedením jednoho z posledních tradičních šamanů Černého koně vzděláván ve velmi složitém, ale nádherném světě původních rituálů. K pobytu pozval i druhého autora a společně sepsali knihu o indiánských obřadech i o zvláštním srdečném vztahu, jaký mají Češi k indiánům. U jeho kořenů snad stojí vědomí společných mezolitických počátků. Indiáni říkají, že Evropané možná znají konec příběhu, ale oni jeho počátek. Na rozdíl od nás znají své kořeny; ještě vědí, odkud přicházejí.

Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše - fenoménu genia loci, postavě Zeleného muže, keltským bohům v druhohorách atp. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli jí samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši. Druhé, doplněné vydání

Slovo makom pochází z hebrejštiny. Znamená místo, ale je to spíš místo v srdci, protože vesmír jsou (jak se říká) hlavně vztahy. V kabale je význam slova makom ještě závažnější -představuje šesté nebe, kde se vše předurčuje. Uprostřed šestého nebe je temná propast Daat Berija, z níž vychází hlas, jenž dává poznání. Předkládaná kniha má prostší cíl. Navazuje na knihu o krajinách vnitřních a vnějších a v první části se obrací k reálným místům: k čarodějnému lesu u Kuksu, k paládiu ve Staré Boleslavi, k Vojtěšské huti na Kladně i k situacím, kdy Balkán je víc než celá Evropa. Ptáme se zde, kde žijeme a odkud pocházíme. V druhé části, nazvané Zeitgeist - duch doby, nás víc zajímá, v jaké době to vlastně žijeme a kam směřujeme. V části třetí, nazvané Bohové, buddhové a trpaslíci, se nám jedná zejména o trpaslíky, o to, co nás přesahuje a co vůbec nezapadá do každodenního života. Kniha byla nově rozšířena o čtvrtou část Poslední divočina.

Co se dnes děje s pojmy jako „génius loci“? Vyslovovali jsme je s nejhlubší úctou a dnes máme dojem, že vyčpěly. Podobně jako existuje duch místa, génius loci, tak tradičně existuje i duch času, génius tempori, kterému se ve střední Evropě častěji říká „Zeitgeist“. V delších stabilních obdobích, kdy se skoro nic neděje, vystupuje do popředí místo, zatímco v rušných časech změn má hlavní slovo doba. Dnes čteme knihy o globalizaci a ekonomické krizi. Génius loci zrovna právě nemoderní, ale je to dáno tím, že se jako mnoho jiných věcí, které s námi stále zůstávají, občas vynořuje a občas mizí. Navíc doba se už brzy začne zpomalovat a stahovat do sebe, takže opět přijde ke slovu „místo“. Jak se podílíme na vytváření posvátné krajiny? Aby něco fungovalo na duchovní úrovni, tak to nejprve musí fungovat na hmotné úrovni. Na začátku se vždy jedná o vodu, půdu a les. Místo samo nás vede - upravíme pramen a cítíme, že to chce něco dalšího. Jedná se o účast na podstatě, kterou dál rozvíjíme.

Ve své nejnovější knize Prohlédni si tu zemi Václav Cílek navazuje na své předchozí úspěšné tituly věnované především krajině a místům - Krajiny vnitřní a vnější, Makom a Dýchat s ptáky. Jádrem knihy jsou eseje věnované Praze a jejímu geniu loci, v dalších částech se pak autor zaměřuje jak na českou a moravskou krajinu (České středohoří, Jižní Čechy, Ostrava...), tak na místa, která ho oslovila na jeho zahraničních cestách za geologickými výzkumy (Súdán, Řecko, Turecko). Eseje o "krajinách vnějších" doplňují i texty metafyzičtějšího charakteru - o posvátnu Santiniho staveb, o prostoru spjatém s Janem Palachem či fragmenty z nikdy nedokončené čínské antologie. Knihu doprovázejí ilustrace výtvarníka Vladimíra Kokolii a 80 fotografií autora.

Už několik desetiletí žijeme pod nadvládou čísel. Ekonomové sledují procentuální růst HDP a číslovky je uvádějí do extatických stavů. Stejně magicky působí na spotřebitele cenovky a výše slev. Nemálo vědců ztotožnilo vědecký přístup s matematikou. Důraz na matematickou kvantifikaci zřejmě souvisí se snahou zakrýt drásavě kořistnickou povahu současné společnosti šedou zónou zdánlivě nehodnotících čísel. Naštěstí však dosud existují skeptičtí tazatelé (V. Cílek), lidé vnitřní pravdy (I. Klíma) a proroci lepších časů (J. Šmajs), kteří dokáží ukázat ke světu, v němž stále nesmyslnější konzumaci planety nahrazuje kultura pozvolného ústupu, ke světu, ve kterém není hodnota funkcí ceny a v němž nenasloucháme řeči čísel. Pokud se vám takový svět líbí, jsou Tři hlasy knihou právě pro vás.

Slovo makom pochází z hebrejštiny. Znamená místo, ale je to spíš místo v srdci, protože vesmír jsou (jak se říká) hlavně vztahy. V kabale je význam slova makom ještě závažnější představuje šesté nebe, kde se vše předurčuje. Uprostřed šestého nebe je temná propast Daat Berija, z níž vychází hlas, jež dává poznání. Předkládaná kniha má prostší cíl. Navazuje na knihu o krajinách vnitřních a vnějších a v první části se obrací k reálným místům k čarodějnému lesu u Kuksu, k paládiu ve Staré Boleslavi, k Vojtěšské huti na Kladně i k situacím, kdy Balkán je víc než celá Evropa. Ptáme se zde, kde žijeme a odkud pocházíme. V druhé části, nazvané Zeitgeist duch doby nás víc zajímá, v jaké době to vlastně žijeme a kam směřujeme. V části třetí, nazvané Bohové, buddhové a trpaslíci se nám jedná zejména o trpaslíky, o to co nás přesahuje a co vůbec nezapadá do každenního života

Václav Cílek v této knize navazuje na předešlá díla, především na Krajiny vnitřní a vnější (2002, rozšířené vydání 2005) a Makom. Kniha míst (2004, rozšířené vydání 2007). Zabývá se znovu krajinou a místy, životním prostředím a klimatem. Dokonce se opatrně věnuje "popisu světa při velkém skoku dopředu, při kterém jsme se víc soustředili na výkon než na to, kam skáčeme..." Knihu doplňují kromě fotografií také ilustrace z pozůstalosti malířky Olgy Karlíkové, která třicet let poslouchala zpěv ptáků a soustředěně jej zaznamenávala.

Borgesův svět jsou knihy. Na počátku této knihy však byly obrázky Heleny Wernischové. Václava Cílka oslovily natolik, že začal hledat text, jenž by je ilustroval. Po několika měsících instinktivně sáhl po Borgesových esejích: základ byl nalezen. Pak se st