Richard Sobotka strana 2 z 2

Malebné Beskydy, plné voňavých lesů, rozkvetlých luk a tichých samot jsou svědky drsných i úsměvných příběhů hajných a pytláků. Provází je legendární postava hajného Karla Macurka, zvaného „pytlácký hajný“, či „tata pytláků“. K onomu zvláštnímu přízvisku se dostal nejen pro cit k přírodě a živým tvorům, ale také k lidem. A není výjimkou, že kolikrát flintu, bez které neudělá krok, nemůže použít, protože v kapse vynošeného hubertusu nemá jediný náboj. Přesto neváhá zasáhnout, když se děje křivda lesu či zvěři, nebo i lidem. Tento pověstný hajný, který jeden čas musel oblékat zánovní hubertus, protože v kapse toho dobře vynošeného se mu uhnízdila červenka, nakonec dojde svého klidu v nebeském revíru. Malebné Beskydy zůstaly, ale díky moderní technice čas proměnil romantiku dávných pytláků v bezohledné lovce, kteří nedávají zvěři prakticky žádnou šanci.

Dlouhá cesta českosovenského letce plná bojů za vlast, cesta téměř bez vděku Hrdinou bez glorioly je československy letec Jaromír Václav Daněk. Po okupaci Československa se ihned zapojil do odboje. Po vyzrazení uprchl na Slovensko, odkud se chtěl dostat přes Maďarsko do Jugoslávie a k československé zahraniční vojenské jednotce v Palestině. Po dvojím nezdaru cesty přes Maďarsko zvolil útěk přes Polsko a dal do Sovětského svazu k formující se vojenské jednotce pod velením podplukovníka Ludvíka Svobody v Buzuluku. Odtud se mu podařilo dostat s několika dalšími československými vojáky do Palestiny. Zapojil se do bojů v Egyptě, Sýrii a v Libyi při obraně Tobruku. Na podzim roku 1943 se přihlásil do formující se československé letecké jednotky ve Velké Británii. Jako letec – navigátor absolvoval 432 operačních hodin při dálkových průzkumných a pátracích letech po německých ponorkách a jako doprovod lodních konvojů. Po skončení války se vrátil do Československa. Změna politického kurzu po únoru 1948 přiměla Jaromíra Daňka znovu k emigraci. Tajně opustil vlast, odcestoval za svou ženou nejprve do Anglie, pak do Kanady. Stále se toužil vrátit zpět do vlasti, ale jeho návštěvě v roce 1968 zabránila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Domů do Československa se už nikdy nepodíval. V roce 1992 byl posmrtně povýšen do hodnosti podplukovníka v.v.

Tři poetické novely, jejichž hrdinové žijí uprostřed nevlídné reality ve svých vnitřních světech. V novele Holubí pošta žije rodinka bezdomovců ve svém soukromém nebi v budově bývalého nádraží, než jejich groteskní idylu ukončí povodeň. Sólo na stéble trávy je hrabalovským vyprávěním o dělnících v gumárně, jejichž svět je plný dřiny a špíny, ale i zvláštních barev a svébytné poezie. Třetí novela se jmenuje Sklenice (čtenáře z Čech může zmást, že valašský autor tímto slovem míní láhev). Novela je originální metaforou osudu workoholika a snad i alkoholika, který ze své kanceláře, vestavěné do láhve od ginu, pozoruje vnější svět, s nímž ztratil veškeré kontakty.

Skutečný příběh riskantního útěku před jistou smrtí v koncentračním táboře Skrýš mezi deskami na otevřeném nákladním vagoně nebyla příliš velká. Jakmile zvenčí zapadly těžké železné dveře, nebylo z těsného prostoru úniku. Tlukot kolejí, ostré oblouky , prudké změny směru smýkaly vagonem, házely uprchlíkem v jeho nevelkém úkrytu. Marcel netušil, jak dlouho jeho útěk před transportem do koncentračního tábora ze Slovenska do cílové stanice v neutrálním Švýcarsku potrvá. Po čtyřech dnech cestování za stavil vlak ve Vídni. Jeden německý voják strkal do spár mezi desky drát, druhý vylezl nahoru a skákal po nákladu. Piliny padaly Marcelovi na hlavu. Raději ani nedýchal. Od německých vojáků ho dělily desky jen patnáct centimetrů široké. Ještě dlouho po tom, kdy inspekce skončila, ležel bez hnutí na podlaze Marcel Sperling, neúnavně pátrá po svých rodových kořenech. Dětství a dospívání prožil spolu s vrstevníky v malebné slovenské krajině, v nezámožné, ale spokojené rodině. Netuší, jak jeho živo tní dráhu v čase nástupu dospělosti dramaticky ovlivní vichr válečných událostí. Téměř všichni z jeho rodiny zahynou v koncentračních táborech. Jemu se podaří riskantním útěkem zachránit. Jako štvanec podnikne nesnadnou cestu napříč Evropou. Cílem js ou československé jednotky v Anglii. V jejich řadách se chce jako voják pomstít za smrt svých blízkých. V bojovém střetu je těžce zraněn. Jen díky obětavosti lékařů a zdravotního personálu se podaří jeho život zachránit. Po skončení války se vrací do vlasti. Za svůj domov by mohl snadno považovat řadu zemí, kde se cítil dobře. Kde však zůstalo jeho srdce ví jen on sám a pozorný čtenář tohoto neobyčejného příběhu, který vznikl na základě skutečné události.

Životní příběh básnířky, lidové vypravěčky a výtvarnice Františky Pituchové je genezí jednoho rodu z údolí řeky Ostravice pod Lysou horou. Přesněji z rázovité obce Staré Hamry, která neúprosným náporem moderní doby byla z velké části zatopena údolní přehradou Šance-Řečice. Její historie však zůstala zachována v několika kusých dokumentech a v paměti starousedlíků.

Příběhy lidí z podhorské vesnice v poválečné době plné nadějí a odhodlání po lepším, novém a svobodném životě přerve v osmačtyřicátém roce uragán společenských a politických proměn. Jistoty jsou nezvratnou minulostí. Zemědělská půda, po staletí obdělávaná generacemi rolníků, jim najednou nepatří. Osudy lidí se od tohoto zlomu odvíjejí neméně dramaticky. Pod tlakem okolností lidé nakonec podléhají, je jen málo těch, kteří vytrvali. Nápravy po dlouhých desetiletích se dočkal jen málokterý z nich. Důležitá vazba člověka k půdě už byla zpřetrhána. Nezvratně se změnil kraj, příroda, lidé. Někdejší Boží políčko se neúprosným vanem času změnilo v nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy lidé měli své kořeny pevně zakotveny v rodné hroudě.

Kniha zachycuje skutečné události, které v roce 2000 vyvolal návrat medvěda do Beskyd. Šlo o jedince, který měl zřejmě zkušenosti s člověkem a nebál se jeho blízkosti. Medvědův pobyt v horách, vykrádání úlů, zabíjení ovcí a takzvané řádění vyvolávalo mezi lidmi paniku. Ochranáři přírody se ho sice snažili odchytit, ale dlouho marně. Když se jim to konečně podařilo, čekal „Míšu z Brodské“, jak se mu už začalo říkat, nezáviděníhodný osud.

Strážmistr Lukáš Oliva slouží mnoho let v zapadlé podhorské vsi. Na zácvik je mu přidělen jednoho léta mladý četník, praporčík Jindřich Patera. Spolu řeší obyčejné všednosti, hledají ztracené králíky, prožívají už odeznělé příběhy. Také oni se však j ednoho dne dostanou k opravdu velkému případu a napomohou k jeho objasnění. Vyprávění, doprovázené koloritem vesnických postav, živnostníků, sedláků, ale také všelijakých podvodníků, drobných zlodějů a pytláků, je zasazené do malebné krajiny podbesky dské hornatiny. I když Lukáš Oliva zpočátku pochybuje, že se může na vesnici od poněkud obstarožního četníka vůbec něčemu naučit, život to vyvrací.

V beskydském pohoří se odjakživa nemilosrdně křížily stezky hajných a pytláků. Co se tam na loveckých chodnících v minulosti vlastně všechno dělo a co se tam samozřejmě mnohem moderněji děje dodnes?

Kniha zachycuje skutečné události, které v roce 2000 vyvolal návrat medvěda do Beskyd. Šlo o jedince, který měl zřejmě zkušenosti s člověkem a nebál se jeho blízkosti. Medvědův pobyt v horách, vykrádání úlů, zabíjení ovcí a takzvané řádění vyvolávalo mezi lidmi paniku. Ochranáři přírody se ho sice snažili odchytit, ale dlouho marně. Když se jim to konečně podařilo, čekal „Míšu z Brodské“, jak se mu už začalo říkat, nezáviděníhodný osud.

Když prozradíme, že Miroslav Koutecký, hlavní vypravěč těchto rybářských dobrodružství na řekách i vodních nádržích, je opravdovým nestorem Petrova cechu, zpozorníte. Jde totiž o muže, o němž se říká, že mu jen podivným nedopatřením nenarostly ploutve. Vychoval celou generaci rybářů a všichni si ho s úctou připomínají coby jakousi ikonu rybářského dění na českých, moravských i slovenských vodách. A právě tohoto muže přizval autor této knížky, by mu vyprávěl o rybách a o lidech podél zčeřených hladin.