Hjalmar Söderberg

Ambiciózní mladík Arvid Stjärnblom se zamiluje do Lydie, dcery krajináře Stilleho. Nechce se ale vázat a není ani jediným Lydiiným nápadníkem. Po letech, kdy už jsou oba spoutáni konvenčním manželstvím, se pokusí navázat na svou někdejší lásku a osvobodit se od společenských pout. Ale zatímco Lydia odejde od rodiny, Arvid k takovému činu jen těžko hledá sílu. Časem si také uvědomí, že Lydiina potřeba lásky je větší, než tušil, a že totéž platí i pro její erotickou touhu. Román je prostoupen lyrikou, ale také kousavou ironií a pohledem na život, který je zbaven všech iluzí a pochybuje o možnosti dosažení skutečné lásky. Ve Švédsku patří k nejoblíbenějším klasickým prózám a byl celkem třikrát (1945, 1977 a 2016) zfilmován.

Přední švédský spisovatel Erik HjalmarFredrikSöderberg se narodil v roce 1869 ve Stockholmu a zemřel roku 1941 v Kodani, kam se odstěhoval v roce 1917. Uznání mu přinesl deníkový román Doktor Glas, který si ve švédské literatuře získal významné místo. Bylo o něm napsáno mnoho studií, jeho myšlenková atmosféra je silně ovlivněna filozofickými směry, které byly moderní na přelomu století a jejichž nositeli byli kupříkladu Schopenhauer, Nietzsche, Darwin a Freud. Knihu lze číst jako román milostný i kriminální. Jeho hlavní předností však je popis vnitřních myšlenkových pochodů titulní postavy doktora Glase, jenž se rozhoduje, zda má zabít muže, který týrá a ničí svou manželku, s níž se Glas sblíží. Ve Švédsku je znám pojemglasovská otázka, pod nímž se rozumí problém, zda člověk smí posloužit dobré věci tím, že někoho zabije, tedy zda smí brát spravedlnost do vlastních rukou. Záporná odpověď vyplývá ze samotného vyústění děje. Doktor Glas zůstává i po činu velice nešťastným člověkem, ba ještě nešťastnějším, než byl dříve. Ani jeho „spolupachatelka“ paní Gregoriová na tom není lépe. Ta zase trpí podle motta knihy: „Tělesná slast a neskonalá samota duše.“