Vladimir Sorokin strana 2 z 3

Roman klassika sovremennoj russkoj literatury. Napisan v zhanre alternativnoj istorii. Priznan luchshim romanom 90-h. Avtor, tonko parodiruja klishe massovoj fantastiki i populjarnyh romanov, sozdal unikalnoe proizvedenie o ljubvi i nenavisti k russkoj li

Vladimir Sorokin ā€“ vidnyj predstavitel kontseptualizma i sots-arta v prozaicheskih zhanrah. Diskussii vokrug ego proizvedenij dostigajut nakala vysokoj stepeni i imejut shirokij obschestvennyj rezonans. V knigu voshel roman Ā«Serdtsa chetyrehĀ» i pesy:

...Posle sedmogo orgazma Sashenka dolgo plakala u Mariny na kolenjah. K odinnadtsatomu shli dolgo i uporno, slovno sovetskie alpinisty na Everest, dostignuv vershiny, radostno i oblegchenno plakali, po-sestrinski tselovalis v raskrasnevshiesja scheki, zab

Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."

Az immár kultuszkönyvvé vált "Jég-trilógia" utolsó kötetének magyar fordítása lát most napvilágot. Az egyetlen számjegyből álló cím sokaságot takar, a Fény Testvériségének teljes létszámát jelöli. Tagjai a Szorokin trilógiájának első részében bemutatott ösvényen, azaz Bro útján haladnak - úgy, ahogyan a második részben, A jég című regényben is tették, hogy megleljék egymást szerte a világon. Egyben a végkifejlet felé is tartanak. Amely ezúttal egy emberrabló üldözéses rémálmán, döglött szukák barátnőinek kényszermunkáján keresztül közeleg, s két, hozzátartozóikat elveszített fiatal világméretű nyomozása kis híján fényt is derít rá. Akárcsak a lakott világot benépesítő lények mindegyike, a két fiatal is puszta eszköz a Testvériség átgondolt nagy tervében. A Testvériségében, amely utolsó tagjait gyűjti kitartó szorgalommal, emberi lények átalakításával, a remény köreinek megalkotásával. Majd amikor egybegyűlt a 23 000 kiválasztott, visszavonul mind, hogy kiküszöböljék a teremtés egyetlen, legnagyobb hibáját…

Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.

Enfant terrible ruskej literatúry a najpopulárnejší súčasný postmoderný autor v Rusku, má na konte viacero dystopií. Túto poslednú datoval do roku 2054 a svet v nej nechal zakúsiť dve vahábistické vojny. V novej Európe stretávame opäť križiakov, novú šľachtu, kentaurov, opričníkov (a vôbec viacero reálií z autorovho slávneho románu Deň opričnika), pravoslávnych komunistov, obyvateľov SSSR (Stalinskej sovietskej socialistickej republiky), ale tiež templárov, ktorí sa stanú záchrancami Európy. Všetci hľadajú nový poriadok, nové absolútno, pripadne nový raj, ktorí si niektorí navodzujú novým narkotikom, pôsobiacim aj niekoľko mesiacov- telurovými klincami, odborne zatĺkanými rovno do mozgu. Román má päťdesiat kapitol, pričom každá z nich je napísaná úplne odlišným jazykom a vždy z úplne iných uhlov pohľadu. V jeho centre sa nachádza Európa, ktorá nie je schopná dohody, Európa zachvátená všeobecným rozkladom hodnôt.

Nový Sorokinův dystopický román je hořkou satirou na směřování dnešní civilizace. Podobně jako v předchozích románech Den opričníka a Telurie je děj Manaragy situován do nedaleké budoucnosti, kdy je Evropa po celosvětovém válečném konfliktu rozdrobena na nové státy a vyvrácena ze svých kulturních kořenů. Knihy již nikdo netiskne, vzdělání nahrazují chytré implantáty a papírové knihy jsou k vidění jen v muzeích. Mezi snobskou smetánkou se rozšíří nová móda, tzv. book'n'grill: k dobrému tónu patří nechat si ugrilovat vybraný pokrm na vzácných vydáních dřívějších papírových knih. O drahé palivo - knihy, které musí být kradeny z muzejních depozitářů - i o samotné grilování se stará utajené společenství mistrů kuchařů. Do jejich zájmů však neblaze zasáhne neznámá společnost, sídlící v jeskyních hory Manaraga kdesi na severním Uralu, která nemá za cíl nic jiného než zavedení book'n'grillu, doposud drahé zábavy bohatých, do fastfoodových řetězců. Mezi ní a společenstvím mistrů kuchařů tak nezbytně dochází k válce na život a na smrt…

Ako sa žije vo svete kde nie sú papierové knihy? Sorokin opäť predkladá hrozivý obraz neďalekej budúcnosti. Po celosvetovej vojne je všetko inak. Knihy už sa nevydávajú a netlačia, existujú len v múzeách. A medzi bohatými snobmi sa rozšíri nová móda - grilovacie párty, kde sa mäso pripravuje na týchto zvyškoch papierových kníh. Nájde sa však skupina ľudí, sídliaca v jaskyniach hory Manaraga, ktorá sa zábavu smotánky pokúsi zaviesť aj do fastfoodov... Román predstavuje Sorokinov nečakaný smer úvah o vzťahu ľudstva k tlačenému slovu. Aký bude osud papierovej knihy vo svete múdrych bĺch a hologramov – po Novom stredoveku a Druhej islamskej revolúcii? Manaraga sa dá čítať ako epitaf literatúre v papierovej forme – aj ako oslava večného života.

Haunting, terrifying and hilarious, The Day of the Oprichnik is a dazzling novel and a fierce critique of life in the New Russia Moscow 2028: Andrei Danilovich Komiaga, oprichnik, member of the czar's inner circle of trusted courtiers, rouses himself from a drunken stupor and prepares for another day of debauchery, violence, terror and beauty. In this New Russia, futuristic technology combine with the draconian world of Ivan the Terrible to create a dystopia chillingly akin to reality. Over the twenty-four-hour span of the novel, Komiaga will rape, pillage and torture, in the name of the czar he fears and adores. Shimmering with invention, fierce social commentary and razor-sharp wit, Day of the Oprichnik imagines a near future too disturbing to contemplate and too close to reality to ignore.

Tridsataja liubov Mariny

Ā«Suprotivnyh mnogo, eto verno. Kak tolko vosstala Rossija iz pepla Serogo, kak tolko osoznala sebja, kak tolko shestnadtsat let naĀ­zad zalozhil Gosudarev batjushka Nikolaj Platonovich pervyj kamen v fundament Zapadnoj Steny, kak tolko stali my otgorazhi

Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.

Aký strašný bolívijský vírus vyvolal epidémiu v ruskej dedine? Kde sa vzali v snehu uprostred polí a lesov priezračné pyramídy? Kto sú vitaminátori prežívajúci svoje zvláštne životy v domoch zo živorodej plsti? A ako sa skončí príbeh jednej cesty dedinského doktora Garina, ktorý sa začal počas metelice na malej prepriahacej stanici, kde nikdy nie sú k dispozícii odpočinuté kone?

Rebrov, Štaube, Oľga a mladučký Serioža roztáčajú koleso šialenej akcie, aby sa dopracovali k nepochopiteľnej premene svojich sŕdc. Potrebujú na to jednu skvapalnenú matku a sériu prepadov, sadistických vrážd a sexuálnych excesov. Kto sú Rebrov, Štaube, Oľga a Serioža? Figúrky z brutálnej počítačovej hry, ľudia - stroje, cynickí kríženci, ktorých vyprodukoval socializmus a nový kapitalizmus, alebo zúfalí súčasníci, ktorí posadnuto veria, že nový poriadok možno nastoliť iba dekonštrukciou jestvujúceho poriadku, teda aj samých seba? Novela Srdcia štyroch predstavuje nosnú časť rovnako nazvanej konceptuálnej knihy Vladimíra Sorokina (1955). Jej súčasťou je aj próza Mesiac v Dachau a tri divadelné hry Dostojevskij trip, Peľmene, Hochzeitreise. Kniha Srdcia štyroch je po románoch Opričníkov deň (2008) a Ľad (2008) v poradí tretí Sorokinov titul, ktorý vychádza vo vydavateľstve Kalligram.

Ako sa žije vo svete kde nie sú papierové knihy? Sorokin opäť predkladá hrozivý obraz neďalekej budúcnosti. Po celosvetovej vojne je všetko inak. Knihy už sa nevydávajú a netlačia, existujú len v múzeách. A medzi bohatými snobmi sa rozšíri nová móda - grilovacie párty, kde sa mäso pripravuje na týchto zvyškoch papierových kníh. Nájde sa však skupina ľudí, sídliaca v jaskyniach hory Manaraga, ktorá sa zábavu smotánky pokúsi zaviesť aj do fastfoodov... Román predstavuje Sorokinov nečakaný smer úvah o vzťahu ľudstva k tlačenému slovu. Aký bude osud papierovej knihy vo svete múdrych bĺch a hologramov – po Novom stredoveku a Druhej islamskej revolúcii? Manaraga sa dá čítať ako epitaf literatúre v papierovej forme – aj ako oslava večného života.