Paolo Sorrentino

Scénář k filmu, který se čte jako román. V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách tráví dovolenou dva osmdesátiletí přátelé, umělci, Fred Ballinger a Mick Boyle, a vzpomínají na své bohaté a úspěšné životy hudebního skladatele a filmového režiséra, obklopeni dalšími zajímavými a excentrickými hosty – jihoamerickou fotbalovou legendou, slavným hercem z Kalifornie nebo současnou Miss Universe. Zatímco Ballinger tráví čas odpočinkem a zprvu odmítá i žádost anglické královny o uvedení své nejúspěšnější skladby při příležitosti oslav narozenin prince Filipa, Boyle pracuje na svém novém a pravděpodobně posledním filmu s pěticí mladých scenáristů, doufaje v mistrovské dílo. Kniha ve formě scénáře je psána duchaplnou a zábavnou formou, jejíž hlavní osu tvoří nahořkle vtipné dialogy úspěšných mužů na sklonku života. To vše v přímé konfrontaci s ostatními osamělými hosty hotelu, kteří se v přepychu pokoušejí pošetile taktéž zastavit „svůj“ čas. Paolo Sorrentino, který přitáhl mimořádnou pozornost svým předcházejícím filmem Velká nádhera, natočil podle tohoto svého scénáře stejnojmenný film s hvězdným obsazením: Michael Caine a Hervey Keitel v hlavních rolích. Mládí bylo s velkým ohlasem slavnostně uvedeno roku 2015 na filmových festivalech v Cannes a v Karlových Varech, kde získalo cenu div

BY THE DIRECTOR AND CO-AUTHOR OF THE ACADEMY AWARD WINNING THE GREAT BEAUTY THE FILM OF YOUTH, STARRING MICHAEL CAINE, HARVEY KEITEL, RACHEL WEISZ, PAUL DANO AND JANE FONDA IS RELEASED IN THE UK ON 29 JANUARY In a luxury spa hotel in the Swiss Alps, octogenarian friends Fred Ballinger and Mick Boyle look back on their eventful and successful lives as composer and film director, surrounded by a host of colourful and eccentric fellow guests. But despite the tranquil setting, trouble is brewing. Fred's daughter and Mick's son are having marital problems, and both men, without knowing it, are entering a critical stage in their careers - for it is never too late to snatch defeat from the jaws of victory.

Co mají společného životy Elsiny Maroneové, miliardářky s krátkou zkušeností jezdce Formule 1, nenapodobitelně se vlnící v bocích, a Salvatora Varrialeho přezdívaného (nepřáteli) vážka, bosse Camorry ukrytého (přáteli) v jednom casertském sklepě? A život Peppina Valletty, romantického zpěváka z piano baru, který se obětuje pro svého postiženého syna, s životem Lindy Giugiu, téměř neporazitelné u pokerového stolu? A co život Aristida Perrelly, podobajícího se nelítostné a nespoutané přírodní síle, Donny Emmy, proradné příležitostné vrátné v jednom luxusním paláci s panoramatickým výhledem na Neapol, Girolama Santagaty, „římského advokáta a mezinárodního misantropa“, Enzy Condéové, vědkyně celosvětového věhlasu, Marka Valleho, mlčenlivého Boloňana a Settimia Valoriho, „neúnavného obhájce sebe samého a znepokojivě banálního muže“? Společné mají právě to, že to jsou životy. A jako každý život jsou směsicí všeho, co nám připadá rozhodující a přitom takové není, řídkých okamžiků štěstí a přemíry bolesti, zdánlivé jednotvárnosti přerušované záblesky světla, nenadálými vnuknutími a tisíci aspekty, které jsou možná nepodstatné, ale to neznamená, že podružné. Na základě podobizen fotografa Jacopa Benassiho si Paolo Sorrentino představuje životy zvěčněných osob, aniž by znal jejich jména a údaje o nich.

Románová prvotina jednoho z nejslavnějších filmových režisérů současnosti. Oscarem oceněný film Velká nádhera, komediální drama Mládí nebo populární seriál Mladý papež. To jsou významná díla Paola Sorrentina. Italský scénárista, režisér a herec se mimo filmovou tvorbu úspěšně věnuje i literatuře. Románový debut, ve kterém autor prostřednictvím hlavního hrdiny otevřeně mluví o Neapoli svého dětství i o té dnešní, o propletenci bohémského života, mafie a drog, byl nominován na cenu Premio Strega a je přeložen do mnoha světových jazyků. Předobrazem vypravěče a protagonisty románu Všichni mají pravdu, popového zpěváka Tonyho Pagody, je jeden ze dvou stejnojmenných hrdinů Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk(2001), ztvárněný Tonim Servillem. Jeho rodištěm je Neapol, ovšem ta, již už známe jen z dobových filmů, stará a prostá Neapol, kterou Tony Pagoda, s nímž se setkáváme v jeho čtyřiačtyřiceti nabušenejch letech, co za sebou táhne a co nepočítá, neustále hledá a svérázně oplakává. Těžištěm románu je líčení jedné nekonečné kokainem posněžené neapolské neděle roku 1980, kdy jsou všichni už pár dní tak nějak zlejší; v Tonyho vzpomínkách se ale vracíme i do minulosti, do poválečné bídy a na počátek ekonomického zázraku, do časů, kdy ho tížilo panictví a kdy netušil, že svědomí člověka tíží mnohem víc. Po stovkách erotických dobrodružství a horách vyšňupaného koksu se Tony, stále otřískanější životem, ke kterému je přesto přisátý jako polyp na útesu, kotrmelci i pomalými obloučky došmejká až do nezářné budoucnosti, do našeho nového tisíciletí charakterizovaného všeobecným úpadkem a slovní anorexií, která pro takového pyrotechnika bujících adjektiv a překvapivých metafor, jakým je Tony Pagoda, znamená smrt kultury a degeneraci společnosti. Kdo postrádá smysl pro nuanci, jež má pro našeho vypravěče naopak zásadní význam, mohl by Tonyho odsoudit jako cynika, kterému není nic svaté, a přitom je to jen lovec epifanií, nostalgický hledač autenticity, velké dítě, které chtělo celý život jenom zestárnout a které se na nás obrací baudelairovským oslovením čtenáři, pokrytče, můj bližní, drahý bratře.

Románová prvotina jednoho z nejslavnějších filmových režisérů současnosti. Oscarem oceněný film Velká nádhera, komediální drama Mládí nebo populární seriál Mladý papež. To jsou významná díla Paola Sorrentina. Italský scénárista, režisér a herec se mimo filmovou tvorbu úspěšně věnuje i literatuře. Románový debut, ve kterém autor prostřednictvím hlavního hrdiny otevřeně mluví o Neapoli svého dětství i o té dnešní, o propletenci bohémského života, mafie a drog, byl nominován na cenu Premio Strega a je přeložen do mnoha světových jazyků. Předobrazem vypravěče a protagonisty románu Všichni mají pravdu, popového zpěváka Tonyho Pagody, je jeden ze dvou stejnojmenných hrdinů Sorrentinova filmového debutu Přebytečný člověk(2001), ztvárněný Tonim Servillem. Jeho rodištěm je Neapol, ovšem ta, již už známe jen z dobových filmů, stará a prostá Neapol, kterou Tony Pagoda, s nímž se setkáváme v jeho čtyřiačtyřiceti nabušenejch letech, co za sebou táhne a co nepočítá, neustále hledá a svérázně oplakává. Těžištěm románu je líčení jedné nekonečné kokainem posněžené neapolské neděle roku 1980, kdy jsou všichni už pár dní tak nějak zlejší; v Tonyho vzpomínkách se ale vracíme i do minulosti, do poválečné bídy a na počátek ekonomického zázraku, do časů, kdy ho tížilo panictví a kdy netušil, že svědomí člověka tíží mnohem víc. Po stovkách erotických dobrodružství a horách vyšňupaného koksu se Tony, stále otřískanější životem, ke kterému je přesto přisátý jako polyp na útesu, kotrmelci i pomalými obloučky došmejká až do nezářné budoucnosti, do našeho nového tisíciletí charakterizovaného všeobecným úpadkem a slovní anorexií, která pro takového pyrotechnika bujících adjektiv a překvapivých metafor, jakým je Tony Pagoda, znamená smrt kultury a degeneraci společnosti. Kdo postrádá smysl pro nuanci, jež má pro našeho vypravěče naopak zásadní význam, mohl by Tonyho odsoudit jako cynika, kterému není nic svaté, a přitom je to jen lovec epifanií, nostalgický hledač autenticity, velké dítě, které chtělo celý život jenom zestárnout a které se na nás obrací baudelairovským oslovením čtenáři, pokrytče, můj bližní, drahý bratře.

Scénář k filmu, který se čte jako román. V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách tráví dovolenou dva osmdesátiletí přátelé, umělci, Fred Ballinger a Mick Boyle, a vzpomínají na své bohaté a úspěšné životy hudebního skladatele a filmového režiséra, obklopeni dalšími zajímavými a excentrickými hosty – jihoamerickou fotbalovou legendou, slavným hercem z Kalifornie nebo současnou Miss Universe. Zatímco Ballinger tráví čas odpočinkem a zprvu odmítá i žádost anglické královny o uvedení své nejúspěšnější skladby při příležitosti oslav narozenin prince Filipa, Boyle pracuje na svém novém a pravděpodobně posledním filmu s pěticí mladých scenáristů, doufaje v mistrovské dílo. Kniha ve formě scénáře je psána duchaplnou a zábavnou formou, jejíž hlavní osu tvoří nahořkle vtipné dialogy úspěšných mužů na sklonku života. To vše v přímé konfrontaci s ostatními osamělými hosty hotelu, kteří se v přepychu pokoušejí pošetile taktéž zastavit „svůj“ čas. Paolo Sorrentino, který přitáhl mimořádnou pozornost svým předcházejícím filmem Velká nádhera, natočil podle tohoto svého scénáře stejnojmenný film s hvězdným obsazením: Michael Caine a Hervey Keitel v hlavních rolích. Mládí bylo s velkým ohlasem slavnostně uvedeno roku 2015 na filmových festivalech v Cannes a v Karlových Varech, kde získalo cenu div

Co mají společného životy Elsiny Maroneové, miliardářky s krátkou zkušeností jezdce Formule 1, nenapodobitelně se vlnící v bocích, a Salvatora Varrialeho přezdívaného (nepřáteli) vážka, bosse Camorry ukrytého v jednom casertském sklepě? A život Peppina Valletty, romantického zpěváka z piano baru, který se obětuje pro svého postiženého syna, s životem Lindy Giugiu, téměř neporazitelné u pokerového stolu? A co život Aristida Perrelly, podobajícího se nelítostné a nespoutané přírodní síle, Donny Emmy, proradné příležitostné vrátné v jednom luxusním paláci s panoramatickým výhledem na Neapol, Girolama Santagaty, „římského advokáta a mezinárodního misantropa“, Enzy Condéové, vědkyně celosvětového věhlasu, Marka Valleho, mlčenlivého Boloňana a Settimia Valoriho, „neúnavného obhájce sebe samého a znepokojivě banálního muže“? Společné mají právě to, že to jsou životy. A jako každý život jsou směsicí všeho, co nám připadá rozhodující a přitom takové není, řídkých okamžiků štěstí a přemíry bolesti, zdánlivé jednotvárnosti přerušované záblesky světla, nenadálými vnuknutími a tisíci aspekty, které jsou možná nepodstatné, ale to neznamená, že podružné. Na základě podobizen fotografa Jacopa Benassiho si Paolo Sorrentino představuje životy zvěčněných osob, aniž by znal jejich jména a údaje o nich.