Petr Šourek

Nový český překlad proslulého literárního díla. Satyricon (psáno též Satyrikon, v latinském originále Satyricon) je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (který děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Společně putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu. V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší, ale do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nichž nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Satyricon inspiroval mnohé další literáty a filmaře; nejznámější je Felliniho film z roku 1969. Prokonzul a spisovatel Titus Petronius byl osobním přítelem císaře Nerona. V roce 66 po Kr. byl obviněn ze spiknutí a přinucen spáchat sebevraždu. Na konci 19. století se stal hrdinou velmi úspěšného románu polského spisovatele Henryka Sienkiewicze Quo vadis.

V eseji Smutek na vedlejší koleji mapuje Urs Heftrich, profesor slavistiky na heidelberské universitě, ohlas nacistické genocidy Romů v české beletrii. Složité okliky , po nichž se čtyřem autorům podařilo vnést toto tabuizované téma do literatury, Heftrich načrtává rozborem jejich textů: divadelní hry Cigánsky tábor Eleny Lackové, povídky Cikáni Jana Čepa, prózy Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala a básnické sbírky Dvakrát tím samým Paula Polanskyho. Kniha obsahuje i obrazovou přílohu s fotografiemi a dokumenty k nacistické genocidě Romů v Čechách.

Vybrané texty opata Sugera, svatého Bernarda a Viléma ze Saint-Denis jsou výraznými doklady estetického sporu, který probíhal v době vrcholného středověku: jde o zásadní svár o chudobu církve, jenž se odehrával na mnoha rovinách: estetické, morální, věroučné, politické i ekonomické. Vstup do této problematiky usnadňuje objevná studie kunsthistorika Erwina Panofského, jíž je svazek uveden. Úvodní studii z angličtiny přeložil Lubomír Konečný, texty antologie z latiny přeložil Petr Šourek. Úvodní studie Erwin Panofsky.