Jiří Sozanský

Publikace ZÓNA připomíná nezávislé umělecké aktivity, které v letech 1981 – 82 realizoval Jiří Sozanský v pomalu mizejícím městě Most, které muselo ustoupit těžbě hnědého uhlí. Jeho likvidace byla největší kulturní a ekologickou katastrofou té doby. Jiří Sozanský ve svých doprovodných textech podává svědectví o tom, za jakých podmínek a z jakých motivů projekt připravoval, které další umělce a přátele k projektu přizval a proč i po více než třiceti letech se k tématu zaniklého Mostu stále vrací. Ve své době znamenal projekt v mizejícím Mostě významný umělecký počin, který počátkem 80.let naznačil možnosti, kterými se výtvarné umění může ubírat mimo oficiální výstavní síně, ven do prostředí, inspirující svou dramatičností. Výtvarné artefakty byly postupně, spolu s celým městem Most, srovnány se zemí a tak zůstávají jako memento ve fotodokumentaci, kresbách autorů a filmu a také ve vzpomínkách těch, kteří měli odvahu se na místo vypravit. Významnou část publikace, kromě obrazového materiálu, tvoří dopisy a básně Emila Juliše, se kterým se Jiří Sozanský setkal v roce 1981. Tyto texty, stejně jako texty dalších účastníků a pamětníků projektu v Mostě, dobře ilustrují atmosféru doby. Z podnětu Jiřího Sozanského vznikla básnická sbírka Emila Juliše ZÓNA reagující přímo na výtvarný projekt, který ve vyprázdněném a pomalu odstřelovaném městě Jiří Sozanský s přáteli vytvářel. Publikaci otevírá dopis Jiřího Sozanského ze srpna 1981, ve kterém svému profesorovi Jiřímu Kotalíkovi, řediteli Národní galerie, sděluje svoje zážitky a postřehy z devastovaného města Most i motivy, které ho vedou k podstupování rizik při realizaci environmentálních akcí přímo na místě. Kromě textů Jiřího Sozanského a Emila Juliše jsou v publikaci texty historiků umění Jiřího T. Kotalíka, Ivana Neumanna, Jiřího Šetlíka a Aleny Potůčkové, fotografů, kteří akce dokumentovali Jiřího Putty a Ivana Dolejška, filmaře Michala Baumbrucka, jehož dokument Evakuace zaznamenal postupné mizení města i s uměleckými artefakty, spisovatelky Edy Kriseové, architektů Jiřího Borla, Petra Kováře a Davida Vávry, básníka Taša Andjelkovskiho a dalších pamětníků, kteří se akcí v Mostě účastnili, či se s nimi setkali jako diváci. Závěr publikace pak uzavírá text Jiřího Sozanského, ve kterém se opět vrací k osobnosti prof. Kotalíka a jeho významu pro kulturní život v dobách normalizace.

Výtvarník Jiří Sozanský připravil knihu, která je věnována jeho osobní a umělecké reflexi činu Jana Palacha, zlomovému roku 1969 a vývoji v období “normalizace” až do současnosti. Publikace obsahuje několik desítek děl Jiřího Sozanského, které jsou doplněny texty historiků Petra Blažka z Ústavu pro studium totalitních režimů, Petra Koury z PF UK a dobovými materiály dokreslujícími dané období. V knize jsou zcela unikátní materiály, které doposud nebyly veřejnosti známé, např. fotografie z rodinného archivu Olbrama Zoubka, jeho originální korespondence s rodinou Jana Zajíce, deník jeho dcery Polany z let 1969 – 70 a texty od více než čtyřiceti osobností, které ve svých výpovědích reagují na čin Jana Palacha. Patří k nim osobnosti různých profesí - novináři Vladimír Kučera a Karel Hvížďala, architekti Josef Pleskot a Petr Kovář, hudební skladatelé Petr Kofroň, Mikoláš Chadima a Marek Kopelent, dramaturg Iva Klestilová, která se podílela na třídílném filmu Hořící keř, režiséři Michal Dočekal a Bernard Šafařík, historici umění Richard Drury, Jiří T. Kotalík a Jiří Šetlík, spisovatelé Pavel Kohout a Lubomír Martínek, divadelní a filmoví kritici Vladimír Just a Jan Lukeš a řada dalších. Součástí knihy je i DVD, 30 minutový rozhovor Jiřího Sozanského s Olbramem Zoubkem na téma hrdinství ve vztahu k sebeupálení Jana Palacha. Olbram Zoubek ve svém ateliéru, ve kterém se Jiří Sozanský dobře orientuje, protože zde jako mladý student AVU trávil mnoho hodin, hovoří o problémech, se kterými byl konfrontován v souvislosti s odlitím posmrtné masky Jana Palacha a vytvoření náhrobku na jeho hrob. Jeho autentické svědectví o tom, jak Státní bezpečnost šikanovala jak jeho, tak rodinu Jana Palacha, včetně odstranění hrobu a roztavení náhrobku, ukazuje zrůdnost minulého režimu, který nerespektoval ani mrtvé.