Baruch Spinoza

Raný metodologický spis (1660-1662) novovekého holandského filozofa Barucha Spinozu v novom slovenskom preklade a bilingválnej latinsko-slovenskej verzii. Hoci ide o kratšie a nikdy nedokončené dielo, podľa niektorých názorov predstavuje Logiku k Spinozovej Etike. Jeho ústrednými motívmi sú otázka pravdivého poznania, možnosti jeho realizácie a súvisiace formulovanie metód “prečistenia” intelektu založených predovšetkým na správnom rozlišovaní medzi intelektom a predstavivosťou.

Stěžejní dílo Barucha Spinozy, významného nizozemského filozofa 17. století, v novém revidovaném vydání. „Spinozův paradox spočívá v tom, že třebaže je nejvíce filozofem filozofů, neboť je jistým způsobem nejčistší, zároveň se nejvíce obrací k nefilozofům a nejintenzivněji podněcuje nefilozofické chápání. Proto může Spinozu skutečně číst každý; i bez dostatečného pochopení spinozovských pojmů je možné z něho načerpat velké emoce a zcela obnovit své vnímání. Na druhé straně historik filozofie, který chápe pouze Spinozovy pojmy, nedospívá k dostatečnému pochopení. Jak řekl Jaspers, potřebujeme dvě křídla — třeba jen proto, aby nám filozofy a nefilozofy přivedla ke společné hranici.“ (Gilles Deleuze) „Jen temná a politováníhodná pověrčivost zakazuje, abychom se radovali. Proč by mělo být ukájení hladu a hašení žízně slušnější než zahánění melancholie? To je můj názor na věc a mé přesvědčení. Žádné božstvo ani nikdo jiný, leda závistivec, by se nemohl těšit z mé nemohou­cnosti a z mých nepříjemností a považovat naše slzy, vzlyky, strach a jiné takové věci za naši ctnost. Naopak čím větší radost pociťujeme, tím přecházíme k větší dokonalosti a tím více se nutně účastníme na božské přirozenosti. Je vlastností moudrého člověka užívat věci a těšit se z nich, jak je to jen možné (nikoli však až k přesycení, protože zde už o žádné potěšení nejde).“

Baruch Spinoza has been called the Prince of Philosophers; Hegel said of him that the alternative was: either Spinoza, or no philosophy at all. By laying the groundwork for the 18th-century Enlightenment and modern biblical criticism, including modern conceptions of the self and the universe, he came to be considered one of the great rationalists of 17th-century philosophy: he had the courage to criticize the traditionalism of religion, to offer a conception of God that would be logic instead of rigidly defined by a shallow dogma.