Karl Spitteler

Autobiografický román Imago (1906) sa venuje večne aktuálnej téme – nenaplnenej láske. Za zastaraným štýlom sa ukrýva moderný príbeh ovplyvnený psychoanalýzou. Rozpráva o mladom spisovateľovi Viktorovi, ktorý sa vracia do rodného kraja, aby sa stretol so ženou, ktorú miloval a bola jeho múzou, ale medzičasom sa vydala za iného a porodila dieťa. Nešťastný muž uniká do imaginárneho sveta, kde sa konfrontuje so zbožňovanou ženou. Viktor v kontraste medzi imaginárnou milenkou a drsnou skutočnosťou pripomína švajčiarskeho Werthera zo slávneho Goetheho románu. Jeho osobnosť pôsobí mierne patologicky, na konci románu prichádza veľké rozčarovanie.

Extramundánní básník, tvůrce eposů, básní a povídek, esejista a znalec hudby Karl Spitteler (1845 až 1924), dodnes jediný švýcarský nositel Nobelovy ceny za literaturu, je v Čechách zcela neznámou postavou. Petr Babka jej v objemném svazku obsáhle představuje takřka ve všech žánrech. Na prvním místě je zde mohutná epická skladba Prométheus a Epimétheus. Tento epos stál u kolébky Nietzscheho Zarathustry. Proto kniha obsahuje i překlad všech zmínek o Spittelerovi v Nietzscheho dopisech, což spolu se Spittelerovým letákem Mé styky s Nietzschem a jeho posudky, tj. recenzemi Nietzscheho díla nastiňuje pozoruhodný příběh vztahu dvou spřízněných myslitelů a spisovatelů. Následuje kniha Pravda se směje, soubor vtipných a mnohdy břitkých esejů, studií, poznámek a satirických hříček na literární, hudební i obecně lidská témata. S dalšími eseji z dobových časopisů je jich celkem 99. Na ukázku dalších žánrů jsou zde tři povídky a řada básní. Je to kniha určená ke čtení, v jehož průběhu vyvstává čtenáři i autorův život. Je prostoupena subjektivními úvody a dodatky překladatele, který nezakrývá, že právě on vybral autora i texty k překladu. Uvádí čtenáře též do svého světa a tu a tam mu připomíná nadčasovost Spittelerových úvah. Kniha objevuje pro českou kulturu neprávem opomněného autora velké výrazové síly a předkládá první český překlad Prométhea a Epiméthea, velkého a svérázného básnického díla, o němž Romain Rolland v roce 1925 řekl, že jeho překlad do francouzštiny bude největším darem francouzskému národu.