Karel Srp strana 2 z 2

Monografie, v níž Vás autor Karel Srp provede životem a dílem Václava Boštíka.

Osu první samostatné monografie Jindřicha Štyrského tvoří autorův výtvarný odkaz (obrazy, kresby, grafické listy, knižní obálky, obrazové básně, koláže, scénografické návrhy). Pozornost je však věnována i jeho fotografickým souborům (Muž s klapkami na očích, Žabí muž, Pařížské odpoledne), publicistice, poezii a redakční činnosti v dobových časopisech, revuích a nejrůznějších edicích. Kniha se člení do dvou základních částí, sledujících Štyrského tvůrčí vývoj. První z nich, pojmenovaná Nový svět (1919–1933), objasňuje autorovy umělecké snahy od rané recepce kubismu, primitivismu a expresionismu přes obrazové básně po vrcholný artificielismus. Následný Druhý život (1934–1942) se pak soustřeďuje na Štyrského pojetí surrealismu, koláže, fotografie a snu. Součástí publikace je také životopisný přehled, doplněný o množství dosud neznámých osobních fotografií, soupis výstav a bibliografie. Čtenáři se tak dostává do rukou protějšek k předcházející knize o Toyen (Argo 2000). Současně s monografií vyšly i Texty Jindřicha Štyrského (Argo 2007), shrnující všechny jeho vydané a dostupné rukopisy.

Nově vydaná kniha Václav Boštík, O něm a s ním publikovaná ke stému výročí narození Václava Boštíka. Přítomný svazek se skládá z písemných projevů a rozhovorů Václava Boštíka a širokého výběrů textů o něm.

Výpravná, tematicky koncipovaná obrazová kniha Bohumil Kubišta – Zářivý krystal přináší nové zhodnocení autora, jemuž nebyla třicet let věnována samostatná pozornost, přestože jde o zakladatelskou osobnost české moderní malby. Zabývá se otázkami utvářejícími Kubištův postoj ke světu. Postihuje, jaký byl jeho vztah k Bohu a náboženství, k životu a smrti, k mužům a ženám, jak se vymezoval vůči své generaci, jak si utvářel vlastní uměleckou cestu, sleduje malířův poměr k barvě a ke zlatému řezu. Na mnoha příkladech ze staršího evropského malířství připomíná obrazy, jimiž se Kubišta zabýval ve svých recenzích a jejichž rozbory se snažil převést do vlastní tvorby. Kniha přináší i některá nepublikovaná díla a na mnoha detailních reprodukcích zkoumá stěžejní Kubištovy obrazy. Zároveň je založena na dosud nezveřejněném archivním materiálu, přinášejícím údaje o nemoci Kubištovy matky, o soudním sporu vyvolaném aférou v kavárně Union i o umělcově podílu na potopení francouzské ponorky Curie. Životopisná část sleduje také další osudy Kubištova odkazu ve dvacátém století, zejména jeho samostatné výstavy, které podstatně ovlivnily následující generace.

Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník, jenž alegorické postupy rozvinul v souboru pastelkových kreseb Corpus delicti (1956), který je v knize poprvé v úplnosti barevně reprodukován.

Objemná monografie, která mapuje rozsáhlou uměleckou tvorbu Lubomíra Typlta od 90. let až po současnost. Vedle velkého množství reprodukcí, které podrobně dokumentují malířskou linii Typltova díla, je zde autor představen v mnoha textových a vizuálních odkazech i jako zakládající a stálý člen kultovní skupiny WWW. Ta si vydobyla respekt u hudební kritiky i publika svou originální tvorbou na pomezí experimentálního hip hopu a elektroniky. Typlt je jejím hlavním textařem a právě z jednoho jeho textu pochází i titul knihy Tikající muž. Pod koncepcí publikace je podepsán teoretik umění a kurátor Karel Srp, který textovou část knihy otevírá postřehem: „Obrazy Lubomíra Typlta pu°sobí neˇkdy jako ostré hobliny, jako skrojky neveˇdomí, jež si nese každý zasuté v sobeˇ, avšak obává se je verˇejneˇ vyjádrˇit, dokonce se strachuje, aby se neˇkde samovolneˇ nevynorˇily a nevynesly na povrch, co meˇlo zu°stat skryté v soukromí.“ Knihu graficky zpracovalo renomované studio 2015 Designers, jmenovitě Petr Bosák a Robert Jansa. Nejedná se o čistě náhodnou spolupráci, jelikož vedle několika koncertních plakátů spolupracovali 2015 Designers s WWW například i na vizuálu jejich posledního alba Atomová včela

Rozsáhlá obrazová monografie Adolfa Hoffmeistra doprovází stejnojmennou výstavu pořádanou Galerií hlavního města Prahy ve spolupráci se společností Gallery (Dům U kamenného zvonu a II. patro Staroměstské radnice v Praze,19. listopad 2004 – 20. únor 2005). Život Adolfa Hoffmeistra (1902 – 1973) je úzce spjatý s osudy českého moderního umění v historických souvislostech předválečného i poválečného Československa: tento mnohostranně talentovaný příslušník meziválečné avantgardy, jeden ze zakladatelů Devětsilu a spolupracovník Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha, byl spisovatelem, malířem, karikaturistou, kreslířem, kolážistou, ilustrátorem, autorem knižních obálek, publicistou i dramatikem působil rovněž jako právník a diplomat, stal se profesorem a posléze též rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a organizačně uváděl v život řadu významných kulturních akcí doma i v zahraničí. Neutěšené politické poměry ve vlasti ho na sklonku života přinutily stáhnout se do nedobrovolného ústraní. Na čtyřsetstránkové publikaci s četnými reprodukcemi a dokumentárními fotografiemi, kterou graficky upravila Světla Kořánová, pracoval autorský kolektiv (Polana Bregantová, Lenka Bydžovská, Josef Vojvodík a Tomáš Winter) pod vedením hlavního editora Karla Srpa. Knihu doplňuje podrobná biografie, bibliografie a soupis výstav

Emil Filla se rozhodným způsobem zasadil o přijetí tří vůdčích směrů moderního umění v českém prostředí – expresionismu, kubismu a surrealismu. Zatímco jeho vztah k prvým dvěma byl již mnohokráte zhodnocen, poměr k surrealismu zůstává dosud otevřený. Filla jednak výrazně přispěl k prosazení surrealismu, když Skupině surrealistů v ČSR poskytl výstavní, publikační a organizační základnu ve Spolku výtvarných umělců Mánes, jednak se k surrealismu volně přiblížil vlastní tvorbou, jež se od počátku třicátých let ubírala novým směrem, přecházejícím od monumentálních obrazů ženských aktů do mytologických výjevů, inspirovaných Ovidiovými Proměnami. Po své retrospektivě v roce 1932 nabral druhý dech a udržel si vůdčí postavení v českém malířství až do svého zatčení na podzim roku 1939. Jeho svobodný přístup k rozmanitým uměleckým podnětům z nejširších kulturních oblastí zasáhl nejen do jeho vlastní práce, ale i do podoby Volných směrů, které měl možnost několik let řídit. Publikace obsahuje 260 reprodukcí.

Kniha, která doplňuje velkou obrazovou monografii Rudolfa Kremličky, obsahuje jednak soubor vlastních malířových textů, a dále shrnuje texty jiných autorů o Kremličkovi: umělecké kritiky, referáty o výstavách, statě historiků, básníků, spisovatelů, ad. Kniha vychází u příležitosti výstavy nazvané Rudolf Kremlička se vrací, která se koná v Galerii hlavního města Prahy, v Domě u Kamenného zvonu, od 18.10. 2006 do 21.1.2007.

Velká obrazová celobarevná publikace (zastupující zároveň katalog k výstavě), věnovaná expresivním tendencím v českém výtvarném umění přelomu 19. a 20. století, nabízí zcela nový pohled na fenomén expresionismu v českém moderním umění. V minulosti byl exp

Kniha Mentis oculis se zabývá stěžejními tématy malířského a teoretického díla Františka Kupky (1871–1957), který jako jeden z prvých umělců na světě zavrhl napodobení vnější reality. Rozvinul vlastní pojmosloví, související s přechodem předmětného umění do nepředmětného a bezpředmětného. Pět kapitol sleduje strhující osudy jeho práce od příchodu do Paříže v polovině devadesátých let 19. století, kdy uskutečnil obraz Biblioman, jejž vždy kladl na počátek své tvorby, po závěrečná padesátá léta 20. století, kdy v pozdním věku namaloval významný obraz Samostatná bílá. Jednotlivé oddíly se věnují různým způsobům osvojení si jevové reality a znázornění lidské postavy, protikladu doslovného významu a sousloví cosa mentale, přibližují zvraty mezi základními a doplňkovými barvami, zaměřují se na sen a rozdvojení osobnosti, soustřeďují se na poměr myšlenkové stavbya soudobé architektury. Vzájemně provázaný teoretický půdorys odkrývá styčná rozhraní, týkající se Kupkova přístupu k tělu, duši a duchu, která umožňují zařadit jeho odkaz do bohatých souvislostí s dobovou estetikou, filozofií, teorií vnímání a psychiatrií. Po překonání alegorického a symbolistního období vystavěl Kupka svůj svébytný svět z podnětů poskytnutých mu „očima mysli“.

Obrazová monografie významného českého malíře (1886–1932), který byl jedním z hlavních představitelů moderního českého umění. V roce 1918 se zúčastnil první výstavy skupiny Tvrdošíjní, byl především vynikajícím portrétistou, ale i krajinářem. Rudolf Kremlička patřil již ve své době k nejvíce oceňovaným českým umělcům. Většina z barevných reprodukcí, které obsahuje tato kniha, nebyla nikdy publikována. Kniha vychází u příležitosti výstavy nazvané Rudolf Kremlička se vrací, která se koná v Galerii hlavního města Prahy, v Domě u Kamenného zvonu, od 18.10. 2006 do 21.1.2007.