Sofija Stefanovic

První trapas v životě zažila Sofija hned na začátku, když se v roce 1982 začala uprostřed nočního Bělehradu drát na svět. Ve městě byla kvůli výpadkům elektřiny tma a rozvrzané auto nemohlo vyjet kvůli omezeným dodávkám benzinu. A do toho hašteřiví rodiče, kteří se pohádali i cestou do porodnice. Zkrátka Balkán se vším všudy. Jugoslávie 80. let byla sice světlejším místem k životu než ostatní komunistické země, ale ani tam to svobodou nebo zbožím nepřekypovalo. A po smrti Tita se začaly dostávat na povrch spodní temné proudy, nacionalistické vášně a tenze pramenící z dědictví druhé světové války, kdy se Srbové a Chorvati vraždili navzájem. Jak to dopadlo, víme dobře. Přišly další brutální války... Tragikomické vyprávění s ironickým nadhledem o dětství a dospívání mezi dvěma světy pomáhají přenést se přes nelehkou situaci holčičky a dospívající dívky, která neví, kam patří. Do Jugoslávie? Do Austrálie? A když už má pocit, že se jí konečně podařilo zakořenit, stěhuje se opět na druhý konec světa. A tak se na její cestě k plnoletosti a pochopení svého místa a role setkáváme s postavičkami jako z Kusturicových filmů: zbraněmi řinčícími politiky, královnami krásy, kšeftsmany z jugo diaspory i prvními jugo ajťáky... A uprostřed toho panoptika se malá Sofija snaží zorientovat, zamilovává se do těch nejnevhodnějších kandidátů, poslouchá jugo rock a především stýská se jí stejně jako všem ostatním po Jugoslávii, jaká byla.