Stephen Gould

Poslední svazek esejů nedávno zesnulého amerického paleontologa se opět velmi čtivou, jak je pro tohoto autora typické, přitom však seriózní formou zaobírá aktuálními problémy studia života v geologické minulosti Země. Nedejme se zmýlit názvem – kniha není laciným popisem idealizovaného světa dinosaurů, ale ústředním tématem je evoluční myšlení a jeho význam v moderní společnosti.

Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií (včetně samotného Galilea). Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobn ostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck). Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johan n Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných lživých kamenech z Wőrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie. STEPHEN JAY GOULD profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátor sbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie (19412002) patřil k světově uznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizá torům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšla kniha esejů Pandin palec (The Pandas Thumb, 1980, č. 1988) a přehled názorů na biologickou podstatu inteligence Jak neměřit člověka (The Mismeasure of Man, 1981, č. 1998) či eseje Dinosauři v kupce sena (D inosaur in a Haystack, č. 2005).

Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezů fosilií (včetně samotného Galilea). Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobn ostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck). Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známým díky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi, geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil, že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal. První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostem renesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johan n Beringer, učenec z 18. století, napsal pojednání o úžasných lživých kamenech z Wőrzburgu. Ve skutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělali hlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie. STEPHEN JAY GOULD profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátor sbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie (19412002) patřil k světově uznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizá torům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšla kniha esejů Pandin palec (The Pandas Thumb, 1980, č. 1988) a přehled názorů na biologickou podstatu inteligence Jak neměřit člověka (The Mismeasure of Man, 1981, č. 1998) či eseje Dinosauři v kupce sena (D inosaur in a Haystack, č. 2005).